Koncept cirkulární ekonomiky vznikl jako odpověď na touhu po změně běžného systému fungování společnosti směrem k udržitelnému rozvoji. Odráží tlak, který současný způsob produkce a konzumace vytváří na přírodní zdroje. Ty jsou čerpány takovým způsobem, který nedává prostor pro obnovu a udržování jejich kvality. A to jak v případě zdrojů organických, tak neorganických. Čerpání zdrojů v dnešní době je typické svým lineárním modelem „vzít – vyrobit – použít – vyhodit“, přičemž významným nedostatkem je skutečnost, že v poslední části životního cyklu se předměty stávají odpadem a běžně končí na skládkách nebo spalovnách, kde automaticky ztrácí svoji hodnotu.
Přestože zatím neexistuje učebnicová definice, cirkulární ekonomika je často definována jako koncept, ve kterém neexistuje odpad. S inspirací v přírodních ekosystémech, které jsou založeny na dokonalých a funkčních cyklech organických živin, cirkulární ekonomika tuto představu aplikuje ve světě lidí. V dnešní době už se běžně recyklují plasty, papír, sklo a kovy, ale podstatná část jiných materiálů je nenávratně ztracena U některých výrobků je recyklace velmi náročná, avšak stále možná. Velká část předmětů denní potřeby prošla tak komplexním procesem zpracování, že přímý návrat do přírody je v mnoha případech nemožný. Proto je nutný dokonalý recyklační systém, který se postará o to, abychom ze systému, kdy jsme zvyklí věc koupit, použít a vyhodit, přešli na systém uzavřeného koloběhu materiálů.
V EU se skládkuje nebo spaluje více než 50 % z veškerého odpadu, který produkujeme. Tento proces generuje toxické a klima zcela zásadně narušující emise, které ruinují hodnotné zdroje. Výsledkem je promarněná příležitost pro tvorbu nových pracovních míst a udržitelný rozvoj životního prostředí, které nás obklopuje. Odpad je ukládán a postupně se dostává do každého nevyužitého koutu přírody a to od hlubokých vod oceánů až po jídlo, které konzumujeme. Styl našeho udržitelného či naopak bezohledného zacházení s přírodními zdroji je tedy kritický pro budoucí generace, jež jsou závislé na zdrojích, které jim právě naše generace zanechá. Přitom právě bioodpad, jež je hlavním tématem této práce, je jeden z materiálových toků, které jsou v případě skládkování či spalování zcela degradovány a je jimi výslovně plýtváno.
Jedním z nejjednodušeji recyklovatelným druhem odpadu jsou právě bioodpady. Díky kompostování je možné vytvářet uzavřené cykly cenných živin, které jsou navraceny zpět do půdy. Významnou výhodou jsou v tomto případě nízké náklady a fakt, že samotným kompostováním v domácích podmínkách lze jednoduše předcházet vzniku odpadu v místě jeho vzniku. Důležitost řešení problematiky bioodpadů v České republice významně vzrostla začátkem roku 2015, kdy vstoupila v platnosti novela zákona o odpadech ukládající obcím povinnost zajistit občanům oddělený sběr právě bioodpadů. Tuto povinnost lze vnímat jako významnou výzvu na cestě k implementaci systému, kde se odpady stanou zdrojem.
