Podle sdělení o budoucím postupu při nakládání s biologickým odpadem Evropská unie produkuje mezi 118 a 138 milionů tun komunálního odpadu, z toho asi 88 milionů tun je biologicky rozložitelný odpad. Přičemž těchto 88 milionů tun biologického odpadu může být použito jako surovina pro produkci kompostu či digestátu, výrobu bioplynu, biopaliv, v hospodářství založeném na produkci využívající organické složky může sloužit k výrobě chemikálií a biopolymerů. Živiny a organická hmota z kompostu, které nejsou využity jako látky zlepšující půdní úrodnost by mohly být použity pro biologickou produkci taktéž. Tímto způsobem je BRKO maximálně využíván a přispívá k udržitelnému hospodářství, tedy cirkulární ekonomice (EUROPEAN COMPOST NETWORK, 2014).
Definice bioodpadu dle Evropské komise: „Bioodpad je definován jako biologicky rozložitelný odpad ze zahrad a parků, potravinářský a kuchyňský odpad z domácností, restaurací, stravovacích a maloobchodních zařízení a srovnatelný odpad ze zařízení potravinářského průmyslu. Bioodpad zároveň tvoří zhruba 30 – 45 % pevného komunálního odpadu. Nezahrnuje ale odpad z lesního hospodářství a zemědělství, hnůj, kal z čistíren nebo jiné biologicky rozložitelné odpady, jako jsou přírodní textilie, papír nebo zpracované dřevo. To platí i pro ty vedlejší produkty výroby potravin, které se nikdy nestanou odpadem“ (EUROPEAN COMMISSION, 2014).
V praxi se ale často setkáváme s pojmem bioodpad, což je zkratka, která se využívá právě pro biologicky rozložitelný komunální odpad, zkráceně BRKO. Nutno zmínit, že pojem bioodpad či BRKO však nerozlišuje, zdali se jedná o odpad rostlinného či živočišného původu. V praxi se také můžeme setkat s laickým názorem, že bioodpad je název pro BRKO produkovaný v rámci ekologického zemědělství. Tato domněnka je však zcela mylná a nepravdivá.
Největší negativní dopad má bioodpad na přírodu zejména v případě, že je ukládán na skládky. Tento proces produkuje metan, potenciální skleníkový plyn, který je zároveň 21 krát silnější než oxid uhličitý a který tvoří cca 3 % celkového množství skleníkových plynů produkovaných na území EU v roce 1995. Hlavním cílem Směrnice Rady 1999/31/ES ze dne 26. dubna 1999 o skládkách odpadů je tedy redukovat množství skládkovaných biologicky rozložitelných odpadů a aplikovat takové legislativní cíle, které se budou zaměřovat na maximalizaci prodlužování životního cyklu těchto odpadů (SCHIESSLER, 2007).
Co patří mezi bioodpady:
Bioodpady produkované obcí:
- tráva ze sekání trávníků,
- listí, větve a odpad ze záhonů z údržby veřejné zeleně nebo hřbitovů.
Bioodpady produkované živnostníky:
- obchody s květinami, ovocem a zeleninou,
- zbytky z potravinářských provozů (pekárny, restaurace, jídelny),
- zbytky vznikající při zpracování dřeva (piliny, hobliny, štěpky),
- znečištěné papíry, které již nelze recyklovat.
Bioodpady z domácností:
- slupky z ovoce a zeleniny,
- zbytky z přípravy jídel, vaječné skořápky, kávová sedlina,
- zahradní odpad (listí, větve),
- mastné papíry, ubrousky.
Bioodpady s hygienickými riziky:
- zbytky jídel z restaurací, školních jídelen, kuchyní atd.
Zdroje informací:
- EVROPSKÁ KOMISE. SDĚLENÍ KOMISE RADĚ A EVROPSKÉMU PARLAMENTU: o budoucím postupu při nakládání s biologickým odpadem v Evropské unii. Brusel, 2010. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:52010DC0235&from=EN
- SCHIESSLER, N. LIFE and waste recycling: Innovative waste management options in Europe. Luxembourg: European Communities, 2007. ISBN 978-92-79-07397-7.
- ESPC. Nutrient recycling in compost and digestate: Summary of the conclusions. Berlín: ESPC, 2015. Dostupné z: http://www.compostnetwork.info/wordpress/wp-content/uploads/2015/03/150306_ESPC-II-Berlin-conclusions-group-5-compost-and-digestate.pdf