Soňa Klepek JonášováLíbil se mi komentář Kateřina Eklová v jednom rozhovoru o tom, že kdyby si za 1 200 korun na rok chtěla pronajmout ve městě pozemek o velikosti parkovacího stání a udělat si z něj zahrádku pro dítě, nikdo by jí to nedovolil. Přesto jako společnost tolerujeme tuto cenu za parkování a při zvyšování se davy bouří. Auto znamená status, svobodu, pro mnohé je to sen nebo doslova mazlíček. Ve veřejném prostoru měst ale z 95 % času stojí bez využití. Najdeme jako společnost řešení, které tento fenomén změní? Nebo naplníme slova architekta Jan Gehl, že máme v Praze raději auta než děti? Naději mi dává vyústění veřejného nesouhlasu se zavřením prostoru ATLAS Národní galerie Praha, kdy i ti, kteří aktuálně nemají děti vlastní, prostor otevřený všem kvitují a považují za jeden z nejlepších počinů NGP v oblasti inkluzivity. A tak NGP stáhla plán na zpoplatnění a po rekonstrukci prostor opět otevře. Jasně, děti všichni nemají, ale takové debaty o veřejném prostoru a roli veřejných institucí mě baví. Tak se pojďme podívat, co dalšího se dělo na pozadí v tématech udržitelnosti společně.
A tak jako minule, tak si i dnešní vydání můžete poslechnout formou podcastu na Spotify.
Sdílení aut víří emoce
Poslední post z natáčení Zdroje tu jsou o tom, že si nedokážu představit, že by výroba aut pokračovala stejným tempem bez zahrnutí prvků cirkularity, vzbudila emoce. Přitom jsme, dle mé zmínky, jaksi zapomněli, jak se vlastně stalo, že součástí veřejného prostoru je „automaticky“ místo na auta, které mají jedinci v osobním vlastnictví a prostory pro zeleň či jiné prvky ve městech se tak při prosazování stávají terčem kritiky. Nehledě na miliardy tun materiálů, které stojí bez užitku až 95 % času, ve městech často působící zvyšující se tepelné ostrovy. Ono je třeba celou masu kovu, cenných prvků a plastů či textilu, kterými auta jsou, vnímat v širším kontextu. Ostatně, výživná diskuze pod příspěvkem je stále otevřená.
Automotive a stavebnictví považuju za největší prostor pro změnu a i proto jsem stále ve výboru pro udržitelnost ŠKODA AUTO a.s. A postupně i tady sdílím, co se v cirkularitě v největší české automobilce děje. Nejvíc fandím konkrétním projektům namísto slov a deklarací a aktuální čísla loňského roku ukazují například v energetice 4,8 milionu € úspor díky opatřením, jako je přechod na LED osvětlení, rekuperace tepla v lakovnách a snižování teploty v kabinách, 116 tisíc € roční úspory dosažené programem energetických úspor. 4 250 m³ vody ročně ušetřeno v montážních halách optimalizací vodních testů nebo 230 tun odpadu ročně a úspora 79 000 € díky regeneraci a úpravě vody v lakovně. Konkrétní výsledky ŠKODA AUTO dost pečlivě vykazuje v nefinančním reportingu na svém webu.
K tématu jsem ale našla zajímavou studii, kdy v metropolitní oblasti Paříže probíhal výzkum vlivu finančních a nefinančních pobídek pro opuštění sólo řízení aut ve prospěch sdílení. Zaujalo mě, že lidé ve věku 18-49 let, zaměstnanci a osoby s vyšším vzděláním jsou vnímavější k behaviorálním intervencím a malým „pošťouchnutím“ spíš než k finančním nástrojům. A co jsou takové pošťuchy v praxi?
Jedná se o behaviorální ekonomické zásahy, které nenásilně ovlivňují lidské chování bez přímých zákazů, příkazů nebo finančních pobídek. Jsou navrženy tak, aby lidem pomohly dělat rozhodnutí, která jsou pro ně i pro společnost přínosnější, a to bez omezování jejich svobodné volby. Fungují tak kampaně se „správným chováním“, že například většina lidí používá ve firmě carpooling. Mainstream se totiž umí stát normou. Nebo to, že se dozvíte, že třeba „8 z 10 lidí ve vaší firmě sdílí auto do práce nebo jezdí MHD“, protože se často řídíme tím, co dělají ostatní. Nabízí se samozřejmě i zjednodušení procesu díky carpoolingovým aplikacím (v Česku nabízí například Autonapůl) nebo použití výchozích nastavení (default options), kdy firmy mohou automaticky nastavit zaměstnance do carpoolingového programu s možností se odhlásit. Funguje i gamifikace nebo personifikovaná doporučení. Suma sumárum, behaviorální ekonomika je ideální parťačka té cirkulární. Ono je to nakonec všechno o lidech, že Ondřej Kácha?
A pro zasmání na konec. Ve své ikonické, týmem PR profíku psané knize Andrej babiš tvrdil, že sdílená ekonomika „je bezvadná věc, sdílet věci, které může využít ještě někdo jiný“. Pár let na to do médií prohlašoval, že „My nechceme sdílet naše auta! My nechceme sdílet naše byty! My nechceme sdílet naši zemi,“ ale podle mě co je psáno, to je dáno!
Omnibus projel… a co za sebou nechal?
Ráda píšu o spíše méně viditelných projektech a zajímavostech v udržitelnosti a tak pro to, co hýbe světem ESG bubliny doporučuji sledovat portál CSRD.cz a konkrétně Katerina Novotna, která jej vede a to podstatné ze změn, které se týkají obrovských výjimek pro deportováni ESG shrnula do svého posledního postu. Já jen dodávám – ESG mrtvé není ani zdaleka. V praxi to vypadá tak, že vlak se už rozjel. Velcí chtějí data po malých. Po velkých i malých chtějí pravdivá tvrzení nejen legislativci, ale i zákazníci. A kdo si myslí, že je udržitelnost mrtvá, pohřbívá spíš svůj vlastní byznys.
A proč se ESG nezastaví? Protože legislativa jede dál. Dobré zprávy pro potravinový odpad jsou tady, koukejte:
EU stanovila první závazné cíle pro snížení potravinového odpadu
Evropská unie poprvé zavádí právně závazné cíle pro členské státy ke snížení potravinového odpadu. Do konce dekády musí maloobchod, restaurace, catering a domácnosti snížit plýtvání o 30 %. Potravinářští výrobci a zpracovatelé mají stanovený cíl jen 10 %, což zklamalo aktivisty bojující proti plýtvání potravinami.
Každoročně se v EU vyhodí přes 59 milionů tun potravin, což odpovídá ztrátě více než 132 miliard eur. Zároveň jde ale o obrovskou příležitost pro firmy, které se zaměřují na snižování odpadu v gastronomii. Dobrou zprávou je, že omezení plýtvání dává ekonomický smysl i bez regulací.
V ekodesignu se hýbou ledy. Pozitivním směrem.
Při poslechu slova směrnice či nařízení se asi málokdo z nás tetelí. Ale tahle mě fakt těší. Týká se produktů. 11. února vstoupilo v platnost nařízení o obalech a obalových odpadech, které zavádí opatření k řešení environmentálních problémů způsobených nadměrným balením. Cílem je snížit emise skleníkových plynů, spotřebu vody a environmentální náklady v obalovém průmyslu. Nařízení podporuje vytvoření jednotného trhu pro odpad, sekundární a opakovaně použitelné materiály, propaguje recyklaci a snižuje závislost na primárních zdrojích. Opatření zahrnují podporu opětovného použití a doplňování jako alternativ k jednorázovým obalům a zlepšení informovanosti spotřebitelů.
A ať si to dokážeme představit, dávám pár tipů, kdo drží prst na tepu doby v Česku. Třeba TIERRA VERDE s.r.o. , jejichž kosmetiku a prostředky k úklidu si můžete doplnit v drogeriích dm drogerie markt Česko nebo projekt MIWA Technologies, a.s. pro suché potraviny v doplnitelných boxech.
Chcete se v tématu zorientovat? Doporučuji vyrazit 27. 3. do Ostravy. Pod taktovkou MSIC – Moravskoslezské inovační centrum a za přítomnosti expertů z Cyrkl se bude detailně probírat právě ekodesign, nástroje jako je eko sen a podíváte se i na nové materiály, o kterých jste možná ještě neslyšeli.
Návod na cirkularitu? ISO.
Jednoznačně. Konečně tu totiž máme normy, které naprosto jasně rýsují jak na cirkularitu u Vás v podniku. ISO si můžete stáhnout a implementovat sami a to jak v oblasti měření toků materiálů a odpadů, nových byznys modelu nebo produktů.
Patříte mezi malé a střední firmy Středočeského kraje a chcete nakopnout cirkularitu?
Nově jsem se zapojila do sítě expertu Ynnovate a díky kolegům ze SIC, kteří připravili pro firmy konkrétní nástroje, díky kterým si firmy mohou „sáhnout“ do poolu expertů tak můžeme na cirkularitě spolupracovat i my. Zajímá-li Vás program zaměřený na zvýšení udržitelnosti v konkrétních oblastech, mrkněte na web projektu.
Dobré zprávy z pestré krajiny. České i globální.
Máme za sebou další srdcovku. Výroční konferenci Pestrá krajina Asociace soukromého zemědělství ČR, která je vrcholem snažení celého projektu. Ten si klade za cíl vyhledávat, oceňovat a publikovat příběhy farmářů, které dělají něco navíc. A troufnu si říci, že letošní výherci jsou zase perly. Remízky, vodní prvky, dokonale zkrácené řetězce dodávky surovin přímo ke konzumentům a nádherná architektura i srdcaři na svém místě. Letošní cesty komise pro mě byly opět pohlazením po duši a Vám příběhy může připomenou publikace všech oceněných. U některých se můžete i ubytovat, tak to berte i jako tip na Slow travelling. Zlatou medaili dostal i Ondřej Zatloukal z Gruntu ve Velkém Újezdě, který se v hospodaření vrací i k historickým masterplanům práce s krajinou. Na každém kroku cítíte obrovský kus lásky k tradici, odkazu k vlastním kořenům i snahy o ekonomickou udržitelnost. Maso z jeho skotu tak zpracovávají nejlepší lokální restaurace třeba v blízké Olomouci.
A co se týče globálního dění, obrovskou radost mi udělala houževnatost ochranářů v Argentině. Snaží se tady o návrat ary šarlatového do volné přírody, ze které vymizel před 150 lety. Video z programu, kde se ošetřující od nejútlejšího věku papoušků převlékají za papoušky, aby si mladí jedinci neudělali vazbu na člověka, Vás dostane.
Po obrovské veřejné diskuzi zůstane ATLAS v NGP otevřený.
V minulých týdnech moji sociální bublinu rozvířila debata o zavření inkluzivního prostoru pro všechny (a hlavně pro děti) ATLAS v Národní galerie Praha. NGP mělo v plánu prostor zrekonstruovat a zpoplatnit a zpřístupnit se vstupenkou do galerie. Což je pěkných 250 korun. Veřejná odpověď na to, že to byl jeden z nejkrásnějších a nejoblíbenějších prostor v Praze byla dechberoucí. Až tak, že se NGP rozhodla v provozování prostoru pokračovat. Několik rodičů v dlouhém vlákně doporučuje dobrovolné vstupné. Podle mě je to skvělá cesta, jak zjistit vůli za prostor platit. A proč se to týká udržitelnosti? Souvisí se sociálním pilířem, kde se díky takovým prostorům dostává rodičům s dětmi prostoru popracovat v pár chvílích, zatímco si děti hrají. Teda aspoň tak to funguje mě. Do ATLASU chodím i na pracovní schůzky a funguje to skvěle. A díky Maxim Velcovsky za důležitý impuls na sociálních sítích, který zvedl významnou část z celkové vlny nevole.
A když jsem u NGP, nemohu nezmínit, že 28. března zde startuje i výstava s názvem SILENT SPRING, která navazuje na nesmazatelný odkaz Rachel Carson pro ochranu přírody a krajiny. Její esence se tak propisuje do uměleckých děl, která vznikala s potřebou na environmentální problémy upozornit. Dodám, že Tiché jaro, kniha, kterou Rachel rozvířila globální environmentální hnutí patří mezi nejvýznamnější knihy minulého století. Díky za tohle sdílení Irena Kolafa! Radost možná udělá i Josef Dvořáček, který fakt, že DDT, které se stalo pilířem výzkumu Rachel, je dodnes přítomno i v ekoproduktech, které Sonnentor do svých dodavatelů odebírá. Tedy neodebírá, pokud přítomno je… dnešní generace ekofarmářů tak na praktiky svých předchůdců doplácejí třeba i šedesát let po aplikaci.
Březen a osobní pozvání
Přátelé, březen je po delší době naplněný příležitostmi, kde se potkat naživo. A já bych Vás ráda pozvala na ty TOP.
- 19. 3. PRAHA hybridní setkání na téma CIRKULÁRNÍ PRODUKTY. V Kampusu Hybernská také představíme můj objev loňského Designbloku – slovenské shelfium . Modulární nábytkový systém. Je to také poslední setkání Českého cirkulárního hotspotu a skvělé místo pro networking naživo. Tentokrát ideální i pro designéry, architekty a další kreativce.
- 24.3. PRAHA Joan Prummel, expert na dobrovolné dohody, veřejné zakázky a cirkularitu v Praze představí koncept holandských dobrovolných dohod, díky kterým v zemi otestovali více než 250 konceptů v ekoinovacích a překonali základní bariéry pro jejich rozvoj. Tento nástroj je mým snem dostat do Česka a zváni jsou všichni, kdo by jej chtěli v budoucnu využít a chtějí se o něm naučit více. Akce proběhne odpoledne na Ministerstvu zemědělství a před spuštěním registrací mi můžete zájem o akci napsat do zprávy s Vaším emailem.
- 25.3. PRAHA Joan Prummel představí koncept 8 kroků pro cirkulární zadávání a to v rámci dopoledního semináře na MZe a odpoledne je možné pro veřejné zadavatele s Janem konzultovat cirkulární a udržitelná kritéria ve veřejných zakázkách. Akce je pouze pro zadavatele a zájemci se zatím též můžete hlásit do zprávy. (Registraci chystáme)
- 28. 3. LIBEREC po deseti letech na datech INCIEN z fyzických analýz odpadů odprezentuejme, jak funguje pokročilá datová analýza, kterou můžete využít i ve svých firmách. Experti z TUL v rámci Open Research institution day v rámci workshopu ukáží nové nástroje datové analytiky.
A další akce do léta:
Kurz young Energy Scouts spustil registrace. Jestli mě čtete časteji tak víte, že to je kurz, který považuji za top v Česku ve smyslu intenzity a kvality. Výsledkem jsou naprosto konkrétní realizace v desítkách firem a to od odpadového po vodní nebo energetické hospodářství.
Závěrem jen dodám, že ve všech veřejných výzkumech, které se týkají Zelené dohody je postoj Čechů skeptický. Možná je to anglickým názvem, který se uchytil (Green Deal), ale je mu stále málo rozumět a každý si pod ním představí jen energetiku nebo elektroauta. Přitom Zelená dohoda přináší zcela zásadní opatření právě i v péči o přírodu a krajinu, snižování zbytečných chemických látek v zěmědělství nebo péči o ohrožené přírodní oblasti. A když se dotaz postaví tak, že se jednotlivé oblasti pojmenují “lidštinou”, v naprosté většině případů je 90 % tazatelů absolutně PRO. Možná jen potřebujeme vysvětlovat, hledat konsenzus a shodu spíš než vyzdvihovat rozpory. Ale o tom zase příště. Díky za Váš čas a přeji Vám krásné probouzení jara kolem Vás!
___
Za zraky pro Vás píšu v letošním roce i jako ambasadorka klimatického paktu EU. Za Českou republiku bylo vybráno 11 osob, které svými aktivitami pomáhají sdílet relevantní informace z evropského dění. Evropský klimatický pakt je hnutí lidí spojených společnou vizí, kteří ve svém okolí podnikají kroky k udržitelnější Evropě. Tento pakt, spuštěný Evropskou komisí, je součástí Evropské zelené dohody a pomáhá EU dosáhnout cíle stát se klimaticky neutrální do roku 2050. #EUClimatePact #MyWorldOurPlanet
Soňa Klepek Jonášová
