Kontejnery, tříděný odpad

Jakým největším problémům čelí česká a moravská města, pokud jde o nakládání s odpady?

Velkým problémem je absence vize pro odpadové hospodářství, které by mělo být transformováno na skutečně funkční – tedy cirkulární. Plány odpadového hospodářství v mnoha ohledech nastavují cíle jen pro třídění, ale míra skutečné recyklace je například u plastů kolem 30 %, a to se samozřejmě promítá do ekonomiky celého systému. A tak obce čelí drahým svozům materiálů, které často neumíme využít, a proto se třeba svoz plastů v mnoha případech dostává do násobků oproti svozu směsného komunálního odpadu, což je obrovský paradox.

Zde doplácíme na dlouhodobě zamrzlé skládkovací poplatky, které jsou nízkou motivací pro rozvoj recyklace. Je třeba zdůraznit, že ačkoliv se doteď za recyklaci uvádělo množství vytříděného odpadu bez nečistot, podle EU a i dle principů cirkulární ekonomiky, se recyklační bod mění a půjde o reálné materiálové zhodnocení.

Zde se dostáváme k dalšímu problému, a tím je netransparentnost reálných materiálových toků, které současně narážejí na naši dvojí evidenci dat o odpadech. Třídit nestačí. Je třeba reálně materiály využívat a zpracovávat – udělat z nich cennou surovinu. Příkladem mohou být projekty jako je platforma druhotných surovin Cyrkl, kde mohou obce nabídnout svoje suroviny přímo zpracovatelským firmám v jejich regionu.

Mezi problémy rozhodně patří i nízká míra digitalizace a následného ztransparentnění skutečného množství produkovaného odpadu na úrovni producentů (domácnosti/živnostníků/obcí). Při našich analýzách nalézáme velké nepřesnosti plynoucí z tzv. kvalitativních odhadů odpadových firem. To je pro nastavení ekonomiky odpadového hospodářství velkou bariérou.

Další problém, který stojí za zmínku, je nutnost sdružování obcí do svazků, které společně téma odpadů budou řešit. Jednotlivé obce i města mají často uzavřeny naprosto nevýhodné smlouvy, které se těžko ruší. Spolky mohou zaplatit právníky a nastavit spolupráci férově, na úrovni tisíců obcí to jde těžce. Výsledky evidence odpadů říkají, že Češi jsou v třídění odpadů velmi dobří. Na základě fyzických analýz směsného komunálního odpadu (manuální rozbor obsahu nádob na SKO), kterých INCIEN ročně provádí desítky, ale jednoznačně vyplývá, že v nádobách na SKO končí 70 až 80 % odpadů, které lze vytřídit a předat k dalšímu zpracování.

Velký problém tkví tedy také v tom, že v jednotlivých domácnostech nedochází k důslednému třídění odpadů a mnoho materiálů tak nevratně končí na skládce či ve spalovně (ZEVO). Někdy tento problém identifikují samotní zástupci obcí a měst. Říkají, že problémem jsou lidé – mají k třídění možnosti – dostupná shromažďovací místa, sběrné dvory, nádoby u bytových a rodinných domů – ale stejně netřídí.

Lidé by si měli uvědomit, že svoz odpadů je služba stejně jako dodávka vody či elektřiny. Rozdíl je zde ten, že zákon o odpadech určuje obce jako původce odpadů a stanovuje jim v tomto směru řadu povinností. Mezi ně patří zajistit pro své obyvatele nejen místa pro odkládání veškerého komunálního odpadu, ale i svoz odpadů a následné předání oprávněné osobě, tedy firmě, které odpad zpracuje či odstraní skládkováním nebo spálením. Obce tak od státu dostaly nelehký úkol, který je stojí nemalé finanční prostředky, které jdou z jejich rozpočtu.

Mohla byste uvést několik příkladů dobré praxe, pokud jde o cirkulární ekonomiku v našich městech?

Velmi ráda zmiňuji Zábřeh. Práci, kterou odvádí místní firma EKO servis je obdivuhodná. Správné nastavení odpadového hospodářství, neustálá práce na realizaci vlastních vizí se proměnilo do funkčního systému, kde funguje kromě skutečné recyklace stavebních a demoličních odpadů v místě i třídící centrum s výbornými výsledky, re-use centrum a město ve spolupráci s odpadovou firmou pořádá i celou řadu doprovodných aktivit k podpoře prevence vzniku odpadů. Návštěvu Zábřehu doporučuji všem, kteří hledají funkční inspiraci.

V malém měřítku mají provoz sběrného dvora a motivační systém třídění pro obyvatele výborně vyřešené Trojanovice a Prahu musím pochválit za aktivní spolupráci na tvorbě prvního cirkulárního městského skenu. Ten městu dává nejen vizi, ale i dokonalý přehled o současném stavu a vybrali jsme tři pilotní oblasti, na které se zaměříme nyní. Je jimi využití bioodpadu pro produkci BioCNG pro provoz (nejen) vozového parku svozové firmy Pražské služby, práci na konceptu městských re-use center a opravárenských dílen pro prodloužení životního cyklu nábytku, elektroniky a dalších materiálů a v neposlední řadě postupný přechod na cirkulární veřejné zadávání u městských zakázek. Praha tak sama může stimulovat místní firmy, aby dodávaly třeba stavby s obsahem recyklátu. Skutečná recyklace stavebních a demoličních odpadů je v Česku slabá. To, co je recyklace na papíře zdaleka není dle principů cirkulární ekonomiky. Považovat za recyklaci uložení na povrchu terénu je spíše úsměvné.

Kde jsou podle vás největší příležitosti, kterých by se naše města a obce měly chopit?

Města by v první řadě měla začít vnímat, že pokud chtějí odpadové hospodářství nastartovat i ekonomicky, tak musí začít nakupovat výrobky z recyklátu – to je příklad pro navrácení plastů do hry. Je třeba najít ekonomické užití i směsných plastů, které dnes i přesto, že je třídíme, skládkujeme nebo spalujeme. To je šílené neekonomické a o ekologii nemůže být řeč.

Stejně tak mají města možnost poptávat cirkulární stavby, které budou modulární či postavené z recyklátu. V tom současný systém absolutně selhává. Druhý krok je pečlivě zhodnotit stav nakládání s bioodpadem. Česko bojuje se suchem, které bude čím dál horší a jedinou správnou cestou je zavedení třídění bioodpadu a pokud město nemá vlastní kapacity, tak zahájit spolupráci se zemědělci. Zde je třeba tlačit i na úpravu legislativy, aby nebylo nakládání s bioodpadem pro zemědělce přítěží. Bioodpad není odpad, měl by se využít pro výrobu kompostu nebo bioplynu a následně digestát upravit tak, aby bylo opět možné jej použít jako hnojivo. S tím souvisí i potenciál čistírenských kalů a olejů.

Kde je to možné, tam by měli lidé kompostovat sami. Čekají nás velké změny v klimatických podmínkách a zde doporučuji i zhodnotit současný stav fungování vodohospodářství, které se s odpadovým hospodářstvím prolíná velmi výrazně. Smyslem cirkulární ekonomiky je hledat funkční synergie mezi městem, obyvateli a firmami na jeho území a v okolí, propojení se zemědělstvím a zde vidím jednak dlouhodobou udržitelnost a jednak v dnešní době prakticky nezbytnost. Prověřit fungování odpadového hospodářství třeba formou tzv. cirkulárního skenu je jedna z nejzajímavějších příležitostí, která tyto synergie odhaluje a Praha je toho nyní důkazem. 

Chytré systémy nakládání s odpadem a monitoring dnes využívají jen tři procenta obcí, je to hodně nebo málo?

Budoucnost odpadového hospodářství bude zcela jistě patřit digitalizaci. Nejde zde ale jen o monitorování množství vytříděného nebo směsného komunálního odpadu, ale i následné sledování nakládání s jednotlivými materiálovými toky a to zejména z toho důvodu, že se zásadně posunuje měrný bod skutečné recyklace. Tedy dat, které budeme vykazovat nejen EU, ale která pravdivě informují o skutečném využití odpadů. Za to se dnes považuje i množství vytříděného odpadu po odečtení nečistot. Jenže ne vždy je toto vytříděné množství zrecyklováno. U komunálních plastů je to často méně než polovina. Proto je přesná, digitální a lehce dosledovatelná evidence zásadní. Pro obce a města však vážení, okamžité vykazování a shromažďování dat o množství produkovaného odpadu je klíčem k ověření skutečné produkce, která se, dle našich zkušeností, často liší o desítky procent oproti tomu, za co obce platí a co se objevuje na fakturovaných částkách. 

Proto fakt, že dnes využívá chytré systémy jen tři procenta obcí, je rozhodně prostor, který se v budoucích letech bude prudce měnit. Tyto systémy totiž v naprosté většině přinášejí významné úspory a transparentnost, která má velký vliv na motivaci obyvatel zapojit se do systémů třídění. Pokud lidé věří nastavenému systému, raději se do něj zapojí.

To je příklad i Prostřední Bečvy, kde se nám ukázalo, jak průhlednost odpadového hospodářství a důvěra v něj, motivuje občany k zapojení. Klíčová je ale zde spolupráce na úrovni regionů. Spojení více obcí a pořízení vlastního systému, který může využívat svozová firma po vzájemné domluvě, bude jednou z cest, jak mít nad daty kontrolu. Měříme spotřebu vody, energie – vše, za co platíme. To samé čeká i odpady. 

Jaká bude budoucnost a proč by měly samy obce odpad monitorovat – jaké k tomu mají motivace (nyní a v budoucnu)?

Trošku jsem to vlastně odpověděla výše – budoucnost bude spojování obcí ve spolky/mikroregiony/akční skupiny, které budou odpady řešit společně, smlouvy budou mít nastaveny rovně a taktéž společně a nestane se tak, že malé obce budou pod tlakem velkých firem podepisovat nevýhodné, nevypověditelné smlouvy. Vyhnou se také tomu, že v regionech, kde vládnou kartely odpadových firem, budou bez šance na změnu k lepšímu. Transparentnost dat a aktuální informace také pomáhají obcím k tomu, aby samy mohly sledovat vývoj v čase a predikovat tak produkci odpadů v jednotlivých obdobích a stát se tak dobrým partnerem přímo zpracovatelským recyklačním firmám.

Trendy v odpadovém hospodářství
Rekomunalizace – Velká města si budou brát odpady pod vlastní křídla, což už se ostatně začalo v mnoha regionech dít.

Digitalizace v systémech jako je internet věcí – V podobě chytrých nádob/čipových systémů (a je jedno jestli půjde o RFID/QR kódy – jednoznačně jde o identifikaci množství produkce na úrovni jednotlivých domácností/domů/živnostníků aj.)

Rozbourání dnes funkčních kartelů díky neschopnosti firem nabídnout skutečné využití odpadů (mnohé z velkých firem dnes vsází na vlastnictví koncových zařízení – skládek, ale dlouhodobě nebudují skutečnou recyklační infrastrukturu, což se jim v závěru může stát osudným). Důležité je však dodat, že není odpadová firma jako odpadová firma, některé jsou progresivní a jsou to zejména ty vlastněné městem (Pražské služby/EKO servis Zábřeh na Moravě).

Využívání platforem pro propojení se zpracovateli napřímo (např. využívání platforem jako Cyrkl.cz, kde se firmy vyhnou odpadovým firmám a jejich nekalým praktikám).

Placení odpadů v závislosti na produkovaném množství (SKO)/získávání odměn za třídění či prevenci vzniku na úrovni domácnosti (systémy PAYT).

Zpohodlnění třídění – door to door systém nebo zálohování vratných obalů v místě, kde zákazník nakupuje i ve městech. Dnes v nich totiž mnoho sídlišť zůstává v oblasti třídění velmi podhodnocených.

Spolupráce měst a recyklačních firem – V mnoha regionech se totiž odpadářské firmy stávají drahým a zbytečným mezičlánkem. Mnoho producentů odpadů si uvědomuje, že i díky vlastním kapacitám (např. prostorům třídících linek ve vlastnictví či sběrným dvorům) mohou odpady upravit tak, aby bylo možné je předat přímo zpracovatelům. To je také fakt, který významně obrací celou bilanci – není nutné za odpady platit, ale naopak se obcím dostává platby za kvalitně vytříděnou surovinu.

Cirkulární veřejné zadávání – Poptávka po dekonstrukcích s dokonalým recyklačním plánem namísto demolic a nákup s preferencí druhotných surovin a obsahu recyklátu ve výrobku se již brzy stane běžnou praxí. A to je jedna z nejdůležitějších cest, jak bude podpořena skutečná, lokální a funkční recyklace vytříděných složek. A skvělé je, že jak veřejné zadávání, tak nakládání s odpady mají obci ve vlastní gesci a stačí jen tyto dva aspekty spojit, proškolit týmy, které mají veřejné řízení na starosti a obce se tak stávají klíčovým prvkem uzavření celého cyklu.

1 COMMENT

  1. Dobrý den,
    Jsou k dispozici zmíněné analýzy směsného komunálního odpadu nebo komunálního odpadu?
    Děkuji,

LEAVE A REPLY

Please enter your comment!
Please enter your name here