Dům s porostlou střechou.
Dům se zelenou střechou. Foto: Jitka Dostálová

Sdružení Baobaby jsem před lety zakládal s Danielem Grmelou, který na téma slaměných domů a přírodních staveb psal doktorandskou práci, s Lídou Temelovou, která se zajímala o výtvarné využití přírodních materiálů v rámci prostorové tvorby, a také s Martinem Dřímalem, architektem, který se zajímal o nízkoenergetické stavby z přírodních materiálů. V podstatě mě k tomu nápadu přivedla zkušenost při stavění mého vlastního domu, kdy nebylo možné sehnat architekta, balíky slámy ani dělníky schopné s nimi pracovat.

V letech 2003–2008 se postavily v ČR tři slaměné domy, v posledních třech letech jsou to již desítky. V loňském roce například byla již každá přibližně čtyřicátá realizovaná dřevostavba rodinného domu u nás izolovaná slaměnými balíky.

Takřka vyčerpané zdroje

Přírodní stavitelství vyhovuje dnešním trendům a požadavkům, stavby mohou dosahovat na nízkoenergetický až pasivní standard, vznikají často se specifickým designem, který využívá přírodně rostlé dřevo a přiznává i nejrůznější přirozené křivosti a zaoblené tvary.

Interiér hliněného domu, Foto: Oleksander Dymnich

Do karet tomuto stavebnímu systému může hrát i to, že nabývá na síle odpor vůči plastům a toxickým materiálům, které prokazatelně ničí ekosystém a často i zdraví. Ve stavebních materiálech to je například polystyren, různé druhy polyuretanů, hliník, formaldehyd, cement a mnoho dalších materiálů využívaných v konvenční stavařině. Ta také ve velké míře využívá neobnovitelné zdroje a materiály, které velmi zatěžují ekosystém uhlíkovou stopou a jsou také těžce recyklovatelné a rozložitelné. Existují například studie, které upozorňují na to, že nám dochází písek, materiál nezbytný pro výrobu betonů. Současně je zřejmé, že v následujících letech bude v Česku vzhledem k probíhajícímu suchu a kůrovcové kalamitě nedostatek dřeva. Slaměné domy sice dřevo využívají, ale ve výrazně nižší míře než klasické dřevostavby.

Sláma v hlavní roli

Je přírodní stavitelství udržitelné ve větším rozsahu? Tvrdím, že ano. Produkce pšeničné slámy v ČR je nad pěti miliony tun za rok, převážná část se jí nechává na poli jako hnojivo, část se používá na podestýlky, část pro výrobu biopaliv. Přesto se z našich analýz zdá, že pro stavebnictví by se dalo z roční produkce využít asi dvacet procent. To je každý rok materiál až pro 175 000 rodinných domů, navíc s pozitivní CO2 bilancí. Sláma je totiž lokální zdroj s minimální ekologickou stopou a nízkou zabudovanou energií pro výrobu a provoz budov.

Stavba slaměného domu, Foto: Moritz Reichert

Aby se do budoucna mohl tento stavební systém více rozšířit, je potřeba zapracovat především na inovaci stavebních technologií a materiálových toků na přírodní bázi. Velký potenciál vidím v modulární výstavbě ze samonosných slaměných panelů, což může zrychlit stavební procesy, a díky tomu lze dosáhnout vyšší preciznosti a kvality. Proto v současné době vyvíjíme vlastní verzi slaměných panelů, které bychom ještě v tomto roce chtěli představit a nabídnout je zákazníkům. Vedle materiálů potřebujeme samozřejmě i architekty a projektanty, kteří budou schopní v tomto duchu domy navrhovat. V přírodním stavitelství vidíme velký potenciál i příležitost pro inovace v duchu udržitelného rozvoje.

Móda, nebo trend?

Setkávám se často s otázkou, jestli je přírodní stavění vůbec pro masovější výstavbu vhodné. Odpověď není složitá, ve světě existuje již mnoho povedených příkladů nejen rodinných domů, ale i větších bytových jednotek. A zajímavé inspirativní projekty existují i u nás, stačí se podívat na ateliér Slamák či projekty Nature systém a Přírodní bydlení.

V loňském roce například Slaměný dům postavený Janem Chvátalem získal hlavní cenu Energy Globe. Stavba svépomocí trvala tři roky, materiálem byla sláma, hlína, dřevo a výsledkem je dřevem vytápěný energeticky pasivní dům, který využívá dešťovou vodu i fotovoltaiku. Ze zahraničních projektů stojí za pozornost litevský Ecococon, britský Mod-cell, Rainbow ekosystém a Sergey-Makhno architects z Ukrajiny, německý ateliér Dirka Scharmera, švýcarský ateliér Werner Schmidt a mnoho dalších zajímavých projektů.

Naučili jsme se bezohledně brát to, co příroda vytvářela miliony let na úkor budoucích generací. Zanecháváme po sobě odpad, který dokáže znečišťovat naše životní prostředí stovky až tisíce let. Přírodní stavitelství je malým krokem proti tomuto proudu.

Autorem článku je koordinátor občanského sdružení Baobaby a organizátor konference Natural Homes Viktor Karlík.

LEAVE A REPLY

Please enter your comment!
Please enter your name here