Zdroj: Pixabay

Ve čtvrtek 18. června své dveře otevřela první tuzemská prodejna Primark. Velkolepá událost přilákala spoustu zákazníků, kteří nehledě na třicetistupňová vedra statečně čekali ve frontě na letní šatník s cenami začínajícími na 36 korunách za letní žabky. Čekání jim zpříjemnili poléváním vodou i hasiči, aby nedošlo ke kolapsům.

Pokud se podíváme na Primark optikou udržitelné nebo cirkulární módy, tak tato značka, resp. její business model je postaven na principech fast fashion, neboli rychlé módy – fenoménu, který je spojen s liberalizací světového obchodu s textilem a masivním přesunem textilní výroby do zemí globálního Jihu. Fast fashion, potažmo Primark se vyznačuje především enormní produkcí oblečení, které má nízkou cenu a nízkou kvalitu.

Rychlá móda se nachází přímo v rozporu s principy udržitelného rozvoje nebo cirkulární ekonomiky, jelikož do ceny výrobku nejsou zahrnuté negativní externality. Jde například o enormní tlak na vodní zdroje, znečištění životního prostředí polutanty, extrémní produkci textilního odpadu během výroby nebo na konci životního cyklu oblečení. Fast fashion má i negativní společenské důsledky, a to nedůstojné pracovní podmínky v dodavatelských řetězcích, využití dětské práce, daňové úniky módních korporací nebo operace v zemích, kde jsou porušována lidská práva.

Pokud by do cen oblečení byli tyto externality zahrnuty, nikdy bychom nemohli dosáhnout cen, na které Primark své zákazníky láká.

Tento řetězec je notoricky znám svými nízkými cenami, a v tom se primárně odlišuje od ostatních společností, které v České republice působí. Pokud se podíváme na faktickou stránku věcí, tak se v zásadě neliší od ostatních módních řetězců – dle indexu transparentnosti, který vydává Fashion Revolution, se nachází těsně nad průměrem – nicméně žádná společnost v tomto indexu není transparentní. Primark má i vlastní cíle a závazky v oblasti udržitelnosti, které jsou však definované poměrně vágně. Má portfolio „udržitelných“ výrobků, které splňuji nějaké kritérium udržitelnosti – třeba využití bio bavlny, ale nejsou u nich akcentované ostatní aspekty. Viděli jste někdy na webu nějaké fast fashion značky label „vyrobeno za důstojných pracovních podmínek“ nebo „uhlíkově neutrální výroba“? Primark je často považován za symbol zla, ale tak velký rozdíl mezi těmto řetězcem a těmi ostatními není. Má však za sebou už několik zásadních kauz, jako jsou daňové úniky nebo zrušení objednávek u subdodavatelů během pandemie. O jeho největších přešlapech také napsala Tereza Volmutová pro Deník Referendum.

Co však rozporovat nelze, je to že, vstup Primarku na tuzemský trh rozhodně přidá starosti společnostem, které v Česku sbírají obnošené oblečení. Z diskuzí, které jsem se zástupci těchto firem vedl, je jasné, že kvalita oblečení, které Češi vyhazují do kontejnerů na tříděný textil, neustále v posledních letech klesá. Hrozí nám to, že k nevyřešené situaci s textilními odpady Primark přidá další tuny oblečení se zápornou hodnotou pro další využití.

Za největší vadu Primarku však můžeme považovat založení celé strategie prodeje na extrémně nízkých cenách, čímž se vytváří naprosto jiná spotřebitelská kultura. Kus oblečení, který stojí méně než pivo někde v pražské hospodě, se tak stává rychloobrátkovým zbožím, které nemá pozitivní hodnotu pro svého zákazníka. Boty za 200 korun, které nevydrží ani jednu sezónu, se nevyplatí opravovat. Jednoduše je vyhodíme a koupíme si nové. Ve světě, kde globální móda je jedním z největších průmyslových znečišťovatelů a jedním z motorů klimatické krize, si nemůžeme takové plýtvání dovolit. Dle jednoho průzkumu spotřebitelů trvá radost z pořízení si nového kusu oblečení u poloviny respondentů méně než jeden den, pojí se navíc i s pocitem viny, únavy a deprese.

Levné oblečení nás nedělá šťastnými, ničí životní prostředí a vytváří plytkou konzumní kulturu.

O čem teda vypovídá fronta na Václaváku?

Vypovídá to především o tom, že žijeme v době, kdy mezi oblečením ve výloze a tím, co všechno stojí za jeho vznikem, leží obrovská propast. Především je to propast kognitivní, kdy tragédie, které jsou spojené s produkcí této módy, jsou nám velmi vzdálené a odcizené. Negativní environmentální dopady jsou pro nás nepředstavitelné a abstraktní, zato nízká cena je nám jasná. Odmítáme přemýšlet o tom, co vlastně podporujeme svou peněženkou, odmítáme myslet na to, že takové oblečení je pochybné kvality a velmi brzy se stane odpadem. Udržitelné sekce v Primarku nás ujišťují, že společnost se snaží o změnu, a poněkud uspává myšlenky na to, že nekonečný růst a expanze není možná na planetě s omezenými zdroji.

Vypovídá to však i o tom, že nízká cena je velmi atraktivní pro Čechy, a zdaleka ne každý je schopen platit za oblečení férovou cenu. Pro nízkopříjmové skupiny obyvatel nějaká udržitelná móda je absurdně drahou záležitostí. Nové oblečení má nespočet společenských významů a pro řadu lidí jsou stejně důležitým, autentickým a legitimním způsobem naplnění těchto potřeb. Když chcete udělat radost své dceři, tak ji to nové tričko koupíte, ne?

Vůbec bych nerad Čechy v tomhle slova smyslu hanil. Potřeby zákazníků jsou ovlivněné tím, co je možné, co firmy nabízí a kolik investuji do marketingu. Byť Primark tvrdí, že nízké cenu jsou dosažené nízkými investicemi do reklam a marketingu v porovnání s ostatními značkami, nikdo snad nebude rozporovat, že tak nízké ceny jsou marketingovou strategií.

Jednotlivec může být udržitelným do té míry, do jaké je mu to umožňováno systémem – včetně těch sociálních aspektů, o kterých jsem psal výše. Současný systém globální módy potřebuje transformaci směrem k cirkulární a regenerativní módě. První vlaštovky slow fashion jsou dostupné i v Česku, ale v porovnání s celkovými objemy prodaného oblečení jsou stále spíše okrajovou záležitostí. V jednom dám Primarku za pravdu – udržitelná móda musí být dostupná pro všechny. Máme ale poněkud rozdílné názory na to, co udržitelnost je.

Svůj názor na Primark a udržitelnost nahrála i Soňa Jonášová, ředitelka INCIEN:

LEAVE A REPLY

Please enter your comment!
Please enter your name here