Česká města i regiony v posledních letech stále častěji zažívají smogové situace. Znečišťování ovzduší se sice často přisuzuje významným stacionárním zdrojům znečištění, jako jsou slévárny, cementárny, zařízení na energetické využití odpadů či jiné průmyslové aktivity, ale pravdou zůstává, že nejvýznamnějším znečišťovatelem ovzduší je stále individuální automobilová a nákladní doprava. Významným krokem pro snižování emisní a smogové zátěže je tak i ekologizace vozových parků firem, které se starají například o pravidelný svoz odpadů ve městech. Nejvýznamnější dopady však bude hrát rychlost, kterou se bude směrem k „zelenějším“ alternativám měnit vozový park široké veřejnosti.
Transformace na ekologickou dopravu chce svůj čas. Například společnost Pražské služby odstartovala již před deseti lety projekt “Děláme stále více pro Prahu a vaše plíce”. Cílem této akce je postupný přechod na zelenější způsob pohonu, tedy opustit fosilní paliva a obnovit vozový park takovým způsobem, aby svozová auta i další technika využívala ke svému pohonu nové zdroje energie. V roce 2009 byla tedy vybudována plnící stanice na CNG v areálu společnosti. CNG má totiž nejblíže k tomu, aby jej časem vystřídal biometan, pocházející z lokálních zdrojů. Kromě aspektu ekologie však hrála důležitou roli i ekonomika provozu a zefektivnění jednotlivých činností, mezi které patři u vozového parku takového rozsahu i doplňování paliva. Aktuálně společnost provozuje 139 vozidel na CNG a jedná se tak o největší flotilu komunálních vozidel na CNG v České republice. Ozelenění vozového parku je však dlouhodobý proces, ve kterém bude společnost pokračovat. „Jen v letošním roce máme v plánu pořídit dalších 15 kusů CNG vozidel a v budoucnosti budeme i nadále pokračovat a postupně tak nahrazovat vozidla, která dnes ještě jezdí na naftu. Pozitivní přínosy pro širokou veřejnost, a myslím tím zejména redukci produkce škodlivin do ovzduší, jsou navíc tak významné, že tato vozidla nakupujeme i přesto, že je jejich cena mnohdy o 30 až 50 % dražší než vozidla naftová, “ dodává tiskový mluvčí společnosti, Radim Mana. Společnost Pražské služby navíc letos pořídí i tři elektrické vozy na úklid. “Elektrovozy budou záměrně využívány zejména v centru města, kde je smogová situace často nejhorší. Veřejnosti je představíme v květnu a ihned je také vypustíme do ulic,” upřesňuje Radim Mana. Praha se tak může i díky aktivitám svých městských firem pomalu, ale jistě řadit mezi vyspělé světové metropole, které znečištění ovzduší řeší ve spolupráci s byznysem.
A jaké jsou výhody přechodu z nafty na CNG? Například pro obyvatele Prahy, kde Pražské služby operují nejvíce, jsou výhody zcela jasně spojeny s významným vylepšením již dost závažné emisní situace. Se špatnou kvalitou ovzduší ve velkých městech se totiž v České republice váže i 4000 předčasných úmrtí. Jakákoliv snaha o snížení dosud produkovaných emisí je tak vítána nejen odborníky, ale má také dopad na zdraví široké veřejnosti. Provoz na tento pohon totiž přináší snížení emisí oxidu dusíku (NOx) i oxidu uhelnatého (CO) o polovinu a o čtvrtinu se sníží i produkce oxidu uhličitého (CO2). Redukce škodlivin významně snižuje i tvorbu smogu a proto jsou tyto vozy nasazovány zejména v nejvíce zatížených oblastech města. Kromě snížení negativních vlivů na kvalitu ovzduší přináší nový pohon i snížení hlučnosti o více než polovinu vzhledem k naftovým motorům. Nižší je také spotřeba paliva a to zhruba o jednu pětinu.
Skutečně má přechod na zelenou mobilitu takový význam?
Odpověď je jasná. Česká republika si v objemu produkce CO2 a jiných měřených parametrů v rámci EU nestojí nijak dobře. Často tyto výstupy svádíme na to, že jsme průmyslovou zemí a produkci emisí je těžké ovlivnit v krátkém časovém horizontu. Pravdou však je, že v celkové produkci emisí je sice průmysl zodpovědný za 31 %, ale hned za ním je doprava s 27 %. Zcela samozřejmým trendem jsou tedy nové, alternativní pohony a CNG je jen jedním z nich.
Jak již bylo uvedeno, vozidla na CNG by v budoucnu mohla využívat i biometan. Ten se dnes vyrábí například dočišťováním metanu produkovaného v bioplynových stanicích. Správným směrem se však zdá být využívání biometanu vznikajícího při fermentaci komunálních nebo průmyslových bioodpadů, ne primární biomasy. S její produkcí souvisí například i dnes nesprávně nastavený systém, ve kterém je při obhospodařování 400 000 hektarů zemědělské půdy v České republice produkováno jen 6 % biopaliv. Toto procento se navyšuje i díky silnému „biopalivovému lobby“ a naše půda je tak dlouhodobě vystavována nadměrné zátěži v podobě monokultur plodin pro bioplynové stanice, jejichž pěstování narušuje klasické zemědělské postupy správně pečující o půdu a její potřeby, je náročné na spotřebu agrochemikálií, jejichž metabolity v současnosti často nalézáme v podzemních vodách a navíc silně ovlivňují biodiverzitu, konkrétně včely a motýly, kteří z české přírody pomalu mizejí. „Pokud bychom tedy využívali energii, kterou v sobě skrývají například čistírenské kaly a zajistili kontrolu nad správným tříděním bioodpadů, tak například v Brně bychom mohli zajistit spotřebu všech 150 autobusů na CNG jen tím, že bychom v bioplynové stanici prohnali dnes takové materiály, které často považujeme za odpad. Brno by tak mohlo být nezávislé na zdrojích z Ruska. A stejně tak je možné uvažovat i v dalších městech. Cestou však není masivní výstavba nových bioplynových stanic, ale napojení na ty stávající a jejich technologická úprava,“ dodává a doplňuje Petr Novotný, spoluautor projektu, který modeluje uzavřený cyklus využití potenciálu bioodpadů ve městě Brně. Ten stojí jak na fermentaci bioodpadů, ale i čistírenských kalů. V Praze by svozová auta mohla jezdit na biometan například v případě, že by bioplynová stanice v Přibyšicích, kam dnes Pražské svozy vozí gastroodpady z Prahy, začala metan dočišťovat.
Jakou roli by hrálo ozelenění i osobní dopravy?
Významným krokem by byl pro životní prostředí i přechod na alternativní pohody a sdílení osobních vozidel. V České republice je průměrný automobil využit pouze 1,7 % denně. Auta budoucnosti s využitím chytrých technologií budou tak, dle slov Jiřího Pohla využívat i možnosti nabíjení z obnovitelných zdrojů dle aktuální předpovědi počasí. Auta zítřka budou tedy, pokud bude větrno, schopna rychle vyhodnotit, zda-li je vhodnější využít větrnou energii nebo čerpat energii ze solárních panelů. I takové inteligentní systémy mohou přinést technologické pokroky. Petr Novotný dodává, že ideálním příkladem porovnání potřeby paliv mezi naftovým automobilem a elektromobilem je i spotřeba paliva za jejich průměrnou životnost. „Uvažujme průměrný osobní automobil, který za svoji 15ti letou životnost s průměrným ročním nájezdem 20 tis. km ujede 300 tis. km. Takový automobil za tu dobu při spotřebě 6 litrů nafty na 100 km jí spotřebuje 18 000 litrů v hodnotě přibližně 500 tis. Kč. Když by se však jednalo o elektromobil se stejným nájezdem, tak při spotřebě 15 kWh na 100 km za rok spotřebuje 3 000 kWh elektrické energie. Takové množství elektrické energie dokáže za rok vyrobit fotovoltaická elektrárna o výkonu 3 kWp skládající se z 10 solárních panelů o celkové ploše 16 m2. Minimální životnost takové elektrárny je 30 let a aktuálně se dá pořídit přibližně za 120 tis. Kč, s dotací ještě za méně. Nesoulad mezi výrobou a spotřebou by měl být do budoucna vyřešen akumulací do distribuční sítě nebo s pomocí baterií. Zjednodušeně řečeno, pokud si k elektromobilu při jeho nákupu rovnou pořídíme i fotovoltaickou elektrárnu, získáme pro daný elektromobil palivo na celou dobu jeho životnosti.”Při nákupu nového elektormobilu se tak začíná nabízet možnost zvážit i zajištění energie pro jeho pohon z obnovitelných zdrojů. Tento příklad jasně ukazuje, že jakmile se elektromobily stanou svým dojezdem a možností veřejného nabíjení srovnatelnou alternativou ke konvenčním automobilům, tak v kombinaci s obnovitelnými zdroji elektrické energie nebudou mít z ekologického i ekonomického hlediska konkurenci.
Překážkou pro pořízení elektromobilů pro soukromé osoby je dnes nedostatečná dobíjecí síť a rychlost nabíjení. Při nabití elektromobilu v domácích podmínkách potřebuje člověk téměř celou noc, ve veřejných rychlonabíječkách stačí i 30 minut. Jiří Pohl k tomu na konferenci v Loučni, která je každoročně nejvýznamnější akcí týkající se elektromobility v České republice, dodává úsměvný komentář: „S dobíjením automobilů je to jako s milostným životem. Doma je to levnější a trvá to déle, ve veřejném sektoru je to dražší, ale rychlejší.“ Další bariérou pro přechod na elektromobiltu jsou pořizovací náklady vozů, neboť cena elektromobilů je stále téměř o 30 % vyšší než cena klasických vozidel. Hlavním aspektem, který tuto cenu v současnosti ovlivňuje, je cena baterie. Ta však rapidně klesá a v posledních letech se oproti původnímu stavu snížila téměř o 70 %. Její klesání se předpokládá i do budoucna a celková globální produkce vzroste mezi roky 2016 a 2020 o více než 500 %. Dost pravděpodobně se rozšíří i místa, kde se baterie vyrábí a celkově se zvýší konkurenční boj mezi výrobci, který zřejmě bude pozitivně působit i na cenu baterií. Lithiové baterie se totiž dnes vyrábí jen zejména v Číně a jediný další významný konkurent je společnost TESLA, za kterou stojí známý vizionář ElonMusk.
Ať už se tedy jedná o přechod na alternativní zdroje energie u osobní nebo nákladní dopravy, v obou případech jsou přínosy vskutku významné. Je totiž na čase přestat se vymlouvat na průmyslový charakter české výroby a přiznat si, že každý jeden z nás se může rozhodnout, jaké vozidlo si pořídí anebo jestli třeba na příští cestu do práce raději nepoužije třeba hromadnou dopravu či kolo. Někdy je třeba trošku překročit zónu komfortu – a to nejen během smogové situace.