Jedním z aspektů cirkulární ekonomiky, který celému tématu dává mnohem větší důvěryhodnost, je pohled na produkty a služby v rámci celého životního cyklu. Zde je dobré si toto trojsloví dobře vysvětlit.
Životní cyklus totiž nezačíná momentem nákupu produktu, ani momentem, kdy jej odhodíme do správného či nesprávného odpadkového koše. Musíme jít mnohem dál a do větší hloubky. Začít je nutné u surovin, ze kterých je vyroben, a z místa, odkud byly tyto suroviny přivezeny. Končíme na finální fázi zpracování ať už je to skutečná recyklace, spalovna nebo skládka. A zde tkví kámen úrazu kauzy brček McDonald’s.
Recyklace jako klišé
Z pojmu recyklovatelnost se vytvořilo klišé, kterým se v České republice nazývá i akt odhození plastu do žlutého koše. A to je od základu špatně. Po vytřídění (ať už zákazníka nebo v tomto případě restaurace) putuje odpad na dotřiďovací linku, kde se rozhoduje o skutečné využitelnosti materiálů na trhu. Velmi často jsou však v současnosti odpady skládkovány a v lepším případě energeticky využity. Recyklují se často jen plasty s pozitivní tržní hodnotou.
Zdá se vám, že se téma začíná komplikovat? Ano. Ale od toho je cirkulární ekonomika cirkulární. Nekončí v koši ani na dotřiďovací lince. Začíná u volby surovin, pokračuje ekodesignem výrobku tak, aby se v ideálním případě odpadem nestal a končí zpět v oběhu. Je to celkem věda, ale zároveň je to jediný a skutečně funkční systém.
Ale nebudu vás dnes zatěžovat lekcí o životním cyklu moc dlouho, neboť si o něm můžete najít nespočet informací a taktéž se o analýzách, které jej dokonale hodnotí, můžete poradit s experty, mezi které se řadí například docent Vladimír Kočí z VŠCHT. Pro dnešek mám pět tipů, které vás (ať už jste vlastníci značek či manažeři udržitelnosti), mohou podobných přešlapů ušetřit.
Ptejte se prodejců na skutečnou recyklovatelnost či rozložitelnost v Českých podmínkách
A ptejte se dokud nezískáte odpověď nejlépe s identifikací konkrétního zařízení, kde je materiál dotřiďován či zpracován. Chtějte po prodejcích pravdu a nenakupte dokud vám nedokážou, že tu je zařízení, které si s materiálem poradí a dokud nebudete vědět, že vám jej tam vaše odpadová firma skutečně dopraví.
Pokud je surovina recyklovatelná, můžete ji prodat zpracovateli rovnou
Píšu prodat, protože recyklovatelný materiál má hodnotu a je po něm na trhu zájem. Pokud není recyklovatelný, tak často zaplatíte jeho svoz a likvidaci a celý produkt tak prakticky platíte dvakrát. Pro prodej surovin přímo od producentů ke zpracovatelům bez zbytečných mezičlánků slouží i nově vzniklá platforma CYRKL.
Nevěřte bioplastům. Jedná se z 98 % o podvod
Většina bioplastů není v České republice zpracovatelná. Prodejci šermují nepravdivými údaji a často jsou na hranici lži. V současnosti hledáme účinná řešení, jak podobné výrobky z trhu eliminovat. Víte vy sami, kam patří bioplastové brčko? Do plastu? Do bioodpadu? Do směsi? Málokdy. Záleží na tom, jestli je bioplast kompostovatelný v běžných podmínkách nebo jen průmyslových kompostárnách nebo vůbec. Často to neví ani odborníci, neboť výrobci fabulují, takže je vám asi zřejmé, že to běžný spotřebitel ví jen v promilích procenta. Bioplastové brčko tak prakticky ze 100 % stejně končí tam, kam nepatří.
Navštivte skutečná dotřiďovací zařízení a seznamte se s procesem nakládání s odpady
Alespoň v minimální míře. Ptejte se, kam odpady putují a to zejména firem, které se vám o odpadové hospodářství starají. Třídit nestačí. Nechte si poradit. V INCIEN vás buď spojíme s konkrétními zpracovateli nebo najdeme cesty, aby odpad vůbec nevznikal.
Změňte architektury volby
Místo náhrady brček za makarony, bioplasty či slámu prostě přestaňte brčka zákazníkům dávat. A dávejte je jen na vyžádání. Co se změní? Místo 100 % vydaných brček budete vydávat jednotky procent. V konečném důsledku uděláte pro planetu i vlastní kasu mnohem více než při volbách zbytečných alternativ. Dejte do limonád na zamíchání lžičku. Ověřte, jaké jednorázové plasty jsou skutečně nezbytné a ty zbytné nahraďte nebo dejte zákazníkům slevu při použití vlastních obalů. Inspirujte se kampaní #dostbyloplastu.
McDonald’s není značkou, která je za kauzu vinna. Na vině je firma, která značce brčka s tímto tvrzením o “recyklovatelnosti” prodala. A jsou vinny všechny, které to nakupujícím tvrdí a že jich jsou po České republice dnes již stovky. Jsou to výrobky často recyklovatelné v konkrétních podmínkách v konkrétních státech, ale nikdo při exportu neřeší recyklovatelnost v místě. Evropská komise se plánuje otázce označování věnovat, ale pro vás je nejlepší rada nekupovat nic do té doby, dokud nevíte, že je to skutečně lepší řešení.
