Velké procento našeho oblečení je tvořeno látkami umělými, vyrobenými z ropy, tedy suroviny, která není obnovitelná. Často na první omak nepoznáme, o jaký se jedná materiál – už dávno neplatí, že umělé materiály jsou méně příjemné na dotek, než materiály přírodní. A také není pravidlem, že přírodní materiály jsou ohleduplnější k naší planetě. Čím se tedy řídit?
Polyester
Nejrozšířenějším syntetickým textilním materiálem je polyester – spolu s bavlnou tvoří 80 % všech textilních materiálů vyrobených na naší planetě.1 Vyrábí se mechanicky – hmota (upravená ropa) je přetvářena na vlákna, ze kterých se posléze vyrobí potřebný materiál. Stejné chemické složení mají i plastové láhve, některé další obaly a fólie. Výhody polyesteru jsou jednoznačné: je to odolný, nemačkavý, voděvzdorný a rychleschnoucí materiál. Výhody však mohou být i nevýhodami – umělá látka nedýchá tak, jako například bavlna a rychle se na ní tvoří žmolky. Záleží pak samozřejmě na tom, co za oblečení je z něj vyrobené. Dobře se uplatňuje na sportovní a funkční oblečení, především pak nepromokavé bundy a podobně. Také, pokud je polyester kvalitní a má hladkou povrchovou úpravu, je celkem vhodný i na volnější letní šaty, tuniky, ty se poznají podle toho, že jsou na omak chladivé. Škála kvality, co se týká úpravy materiálu, je velmi široká, rovněž i její užití. V obchodech najdeme více či méně kvalitní polyesterové úplety, trička, halenky, sukně, obleky, bytové textilie, ale i nitě. Z této umělé hmoty se dá v podstatě vyrobit téměř vše.
Akryl
Dalším velmi rozšířeným textilním materiálem je akryl. Textilní vlákna tohoto typu vznikají rovněž chemickou reakcí několika složek (amoniaku a propylenu). Stejně jako polyester se tento materiál začal vyrábět po druhé světové válce. Protože je akrylové vlákno pružné a měkké, používá se především na výrobu svetrů či jiných pletenin. Má oproti vlně opět některé výhody – nemačká se, rychle schne, je lehčí a nekouše. A nevýhody? Méně hřeje, žmolkuje se a snadněji chytá pachy.
Mezi další rozšířená umělá textilní vlákna patří například nylon, který se objevil v podobě punčoch už ve 40. letech a dodnes ho nalezneme většinou jako příměs ve spodním prádle či sportovním oblečení. Podobně je používán i elastan. Polosyntetickým vláknem je například viskóza, modal či tencel, které se vyrábějí z chemicky upraveného dřeva.
Dopady
Pokud se zaměříme na environmentální dopady těchto materiálů, některé problémy jsou zřetelné již při vyslovení slova „umělý“. Dávno už jsou pryč doby, kdy lidstvo velebilo tyto nepřírodní materiály jako záchranu před vyčerpáním přírodních zdrojů. Již samotná výroba těchto vláken zatěžuje životní prostředí. Pocházejí z ropy, což je neobnovitelný zdroj, jehož ložiska jsou vyčerpatelná. Procházejí chemickou úpravou, která je většinou nevratná a pro životní prostředí zatěžující – umělé materiály se většinou barví ještě předtím, než se z nich stane vlákno nebo přímo látka. Při výrobě (ať už přímo fosilních paliv nebo pak například při barvení) vzniká skleníkový plyn oxid uhličitý a další škodlivé látky unikající do ovzduší nebo do vody. Odpadní vody sice protečou čističkami, ty ale většinu chemických škodlivin nezachytí. Voda dále obsahuje chemické látky, barviva, zbytky z impregnace či sušení oblečení. Teprve v nedávné době se přišlo na to, že i údržba těchto materiálů není zcela bezproblémová.
Při praní se do vody uvolňují neviditelné částice (mikroplasty), které se pak následně dostávají téměř všude – do oceánů, pitné vody, potravních řetězců.
Samotná likvidace tohoto materiálu je náročná a v podstatě nemožná – umělý textil se, stejně jako PET lahve, na skládkách nerozloží, při jeho spalování unikají jedovaté plyny a recyklovat se také téměř nedá…
Situace se zdá beznadějná. Plast je všude, i tam, kde jsme ho nečekali. Ještě abychom to okořenili – nejhorší ze všeho jsou směsi přírodních a umělých vláken, u kterých je recyklace ještě složitější než u materiálu čistého. A pokud odhlédneme od oblečení kousek dál, tedy k botám, kabelkám a jiným doplňkům, tam už si recyklaci neumíme představit vůbec.
Zářná budoucnost?
Avšak svítá určitá naděje, i když prozatím je třeba ji brát s rezervou. Objevují se různé výzkumy a vědecké týmy, které se soustředí na recyklaci oblečení. V září roku 2017 oznámila společnost H&M2 vyvinutí nové technologie umožňující recyklovat směsné textilie. Tvrdí, že vynalezli způsob, jak oddělit polyester od bavlny tak, aby polyester netratil kvalitu a daly se z něj vyrobit vlákna nová, kvalitní a s nulovým dopadem na životní prostředí. Pokud bude tato inovace fungovat a módní průmysl ji skutečně zavede, mohlo by odpadu ubýt. Je ale potřeba se neustále ptát, jestli se nejedná jen o další greenwashing a výmluvu pro nekonečnou produkci nekvalitních a levných šatů, které budou dále zaplavovat svět. Tématem recyklace se zabývají i další organizace, například Trash-2-Cash3 sídlící ve Švédsku. Ta se věnuje výzkumu v oblasti získávání nových vláken z odpadních materiálů. Projekt financovaný Evropskou unií končí v tomto roce, již brzy tedy uvidíme, jaký bude závěr.
Co se týká praktických rad, tak řadu z nich uvádí na svém blogu NILA4 Eva Urbanová a nám nezbývá, než zopakovat ty nejdůležitější – při nákupu se vyhýbat směsným textiliím a poohlížet se po novinkách. Stojí za to prozkoumat například tencel, modal či konopí. A když už potřebujeme bundu na hory, můžeme si pořídit takovou, která je vyrobena z recyklátů (PET lahví, rybářských sítí a dalších), například od Patagonia či Ecoalf.
Pro začátek boje s umělými materiály by se na cedulkách oblečení mohla psát celá pravda – místo halenky 100 % polyester bychom si domů přinesli 100 % plast. Nevedlo by to k většímu zamyšlení se nad našimi nákupy?
Autor: Tereza Špinková
Jestli se budeme snažit o sebelepší recyklaci plastového oblečení stejně se pri nošení a praní dostávají do vody a půdy mikroskopické částečky. Všemožne jdeme proti přírodě a přitom jí stačí více naslouchat.
Samozřejmě je cestou vrátit se k přírodním materiálům, které jsou také dostupné lokálně. K těmto principům se vrací například česká značka Bohempia a my jim moc fandíme. Není to lehké. Zaprvé sehnat suroviny a za druhé prodat dražší oblečení, které však odpovídá výrobním nákladům v Evropě.