Bavlna a kůže jsou považovány za základ kvalitního šatníku. Dopady jejich produkce si mnohdy neuvědomujeme a nepřemýšlíme tak, z jakých zdrojů pocházejí. Na pozadí vzniku oblíbeného bavlněného trička či kožených bot jsme se zaměřili v tomto díle.
Bavlna
Bavlna je obvykle považována za kvalitní a bezpečnou textilii, na kterou bychom se měli při výběru nového šatu zaměřit. Pozadí jejího vzniku je ale možná temnější, než si mnozí z nás dovedou představit. Podívejte se, jakou cestou musí bavlna projít, než se usídlí v naší skříni.
Bavlněné monokultury
Problémem dnešní doby, který se nevyhýbá ani textilu, jsou monokultury. Lány plné stejnodruhové plodiny jsou mnohem náchylnější k onemocnění. Při nákaze je zároveň šíření velmi rychlé a zemedělec tak obvykle přijde o celou úrodu. Je tak nutné využívat velké množství pesticidů a insekticidů, které narušují biodiverzitu a přirozenou schopnost plodin bránit se škůdcům. Při 4 % zemědělské půdy po celém světě, která bavlníková pole zaujímají, je množství použitých přípravků na zajištění produkce této suroviny pro naše textilie velmi významné.
Voda versus odpad
Zanedbatelné není ani množství vody použité k přípravě bavlněných materiálů. Kromě vody spotřebované ve formě zálivky, je zde hlavně voda odpadní. Ta vzniká při čištění, barvení a dalších úpravách textilního vlákna. Výrobní proces uvolňuje vodu znečištěnou jak přírodními nečistotami samotného vlákna, tak chemikáliemu využívanými při výrobě.
Velké množství u nás zakázaných nebezpečných látek je v Asii jen mírně regulaváno či nedostatečně kontrolováno
Zpracování bavlněné textilie
Neméně chemicky „náročné“ je i zpracování bavlny. Zahrnuje změkčování, bělení a následné barvení. Bělení konvenční bavlny (té běžně dostupné v obchodech) je prováděno toxickými přípravky na bázi chlóru, který se dostává do odpadní vody. A stejně tak při barvení textilu je přibližně třetina barvy odmyta a čeká ji stejný osud. Menší továrny obvykle nemají vlastní čištičku odpadních vod, znečištěná voda tak ústní přímo do vodních zdrojů. Nebezpečné látky se do řeky dostávají i v případě, že firmy vlastní moderní čističky vod. Unikat tak mohou například endogenní disruptory či perzistentní látky, které v přírodě přetrvávají dlouhé roky. Velkým problémem je při dlouhodobé produkci schopnost bioakumulace některých nebezpečných látek. Podrobněji se tomuto problému věnuje studie Špinavé prádlo organizace Greenpeace.
Pokud látka míří na evropský trh, je nutné ji před dalším zpracováním řádně proprat. Všechny nebezpečné chemikálie tak zůstanou v zemi výroby a k nám do obchodu se dostane čisté, zdánlivě bezpečné, oblečení. Bohužel ale kvůli obrovskému množství chemikálií použitých při výrobě není možné zaručit, že se určité množství nedostane na naši kůži.
Kožené boty z Asie
Zvířata vyhublá na smrt, stahovaná za živa a podřezávání bez omráčení. K tomu dětská práce a toxické prostředí. To je obrázek továrny zabývající se přípravou kůže pro výrobu bot, kabelek a dalšího zboží.
Problémy, o kterých jste si mohli přečíst v prvním dílu tohoto seriálu (odkaz zde), se nevyhýbají ani koželužnám. Nízké platy, diskriminace a dětská práce je zde na denním pořádku. O bezpečnosti práce v tomto případě nemůže být ani řeč, již samotný pobyt v místě zpracování může být nebezpečný vzhledem k používaným látkám. Pracovníci přitom obvykle nemají žádné ochranné pomůcky a do kontaktu s chemikáliemi tak přicházejí přímo holou kůží. Nebezpečných chemických látek přitom není málo, jde například o chrom, olovo, kadmium, rtuť, kyselina sírová, sulfan, karboxylové kyseliny a mnoho dalších. Tyto látky pak odcházejí pryč z výrobny spolu s odpadní vodou do řek a moří.
Pro představu, jak takový svět pracovníka kožedělného průmyslu vypadá, je tu interaktivní stránka Příběh bot, která nás (mimo jiné) provede centrem kožedělného průmyslu Dhakou. Dozvíme se zde mnoho zajímavostí a čísel, které se týkají výroby bot a zpracování kůže a rozhodně stojí za to si na ni najít čas.
Všechny tyto problémy se nám zdají být extrémně vzdálené. Co oči nevidí, to srdce nebolí. Představa, že bychom v tomto světě žili my osobně, je ale tak strašná, že ji musíme zahnat, jen co přijde na mysl. Nezavírejme ale před problémy oči jen proto, že je nevidíme. Opravdu se dějí. To minimum, které můžeme udělat, je informovat se. Možná si pak na to vzpomene při nákupu 20. páru bot, který ve skutečnosti nepotřebujeme.
Autor: Andrea Šlechtová
