Současné umění hledá rovnoprávnost mezi lidmi. Hledá ztracené nebo pozapomenuté hodnoty nebo naopak vytváří úplně nové. A potichu pláče nad matkou Zemí, která se brání náporům lidské marnivosti. Nebo pláče nahlas, možná i přímo řve, ať se společnost konečně probere!
Upozornit na neviditelné problémy
Součástí Klimakempu v roce 2018 byly i umělecké instalace a projekce. Působivý byl bezpochyby nápis „RIVERSIDE“ na vodovodních rourách, do kterých byla na úseku několika kilometrů svedena řeka Bílina kvůli stejnojmennému hnědouhelnému dolu. Břehy řek jsou ideálním místem na procházku, v létě je u nich příjemně chladno. Bíliny v trubkách si ani nevšimnete, natož se zaposlouchat do šumění proudu vody.
Loni pražské Centrum současného umění DOX do série debat Data vs. zařadilo i klima, konkrétně téma vlivu datových sítí na klimatické změny. Internet je sice prakticky neviditelný, vyžaduje ale rozsáhlá datová centra, která spotřebují obrovské množství energie a materiálu. To ani nemluvíme o kabelech, mobilech a počítačích, které nám internet zprostředkovávají.
Psát o klimatu i tam, kam zdánlivě nezapadá
Současná krize v minulosti nemá obdoby, a z vědeckých studií prosakuje i do krásné literatury, a to víc než kdy dřív. V Česku je novinkou edice Klimax nakladatelství Host, která se celá bude klimatické krizi věnovat. První knihou edice je zahraniční Neobyvatelná země od Davida Wallice-Wellse s podtitulem Život po oteplení.
Na webu Prirodnilyrika.cz básníci Radek Štěpánek a Pavel Zajíc vyzývají české tvůrce a tvůrkyně, aby přispěli básněmi, které se věnují současnému stavu přírody a společnosti. Environmentální poezie by se měla objevit na sérii autorských čtení, ve sborníku a taky v tematických číslech časopisů. Iniciátoři projektu za svůj počin v literárním světě sklidili částečný ohlas, ale také ostrou kritiku (viz časopis Host 05/20). Nevyužívají klimatickou krizi jako prostředek, aby se zviditelnili? I kdyby, zdá se, že vedle sebe zviditelňují i problémy, kterým čelíme, a které se stále daří zametat pod koberec.
Jak může vypadat udržitelná budoucnost designu?
Loňský Designblok se nesl v duchu rozjímaní nad budoucností designu a naší planety. Řešili se otázky zodpovědné výroby a designéři a designérky se zamýšleli nad ekologickým a společenským dopadem své práce. Jak tvořit nové produkty pro už tak dost věcmi přeplněný svět?
Také česká prestižní cena pro oblast vizuálního umění se loni zabývala ekologickými aspekty umělecké tvorby. Cena Jindřicha Chalupeckého se v reakci na současnou klimatickou situaci symbolicky rozhodla pohánět celou výstavu v Moravské galerii z alternativních zdrojů energie.
Umělecké instituce za vyhlášení klimatické nouze
Iniciativa s názvem Umění pro klima vznikla, aby skrze pražské kulturní instituce vyzvala Prahu k vyhlášení klimatické nouze. Vyhlášením takového stavu by město potvrdilo existenci klimatické krize i to, že dosavadní opatření jsou nedostatečná k jejímu vyřešení. Klimatickou nouzi loni v květnu vyhlásila Praha 6 a brzy na to i Praha 7. Kulturní instituce se ozvaly i v Brně, které nakonec ani na základě protestů nouzi nevyhlásilo.
Problematické může být i financování
Není to pouze o tom, jaké umění vzniká a jaké poselství přináší, ale také jak a za čí peníze vzniká. Tvořit z férových materiálů, recyklovat, užívat obnovitelné zdroje, to všechno k umění patří taky. Stejně jako vyhýbání se neetickým penězům. Ty pochází například z těžby uhlí nebo od firem, které porušují lidská práva.
Příkladem může být dění okolo festivalu Colours of Ostrava, na kterém jako protest proti společnostem, které podporují sociální nerovnosti a způsobují ekologické problémy, někteří z českých tvůrců odmítali vystupovat. Těžký průmysl provozovaný sponzorskou firmou Arcellor Mittal je jedním z hlavních znečišťovatelů ovzduší v Ostravě. Agrofert zase údajně nedodržuje základní práva vůči svým zaměstnancům, a navíc svými monokulturami škodí české krajině. Obě firmy byly hlavními sponzory festivalu, Agrofert se ale brzy po otevřeném protestu Tomáše Kluse a dalších sponzorství vzdal (údajně z jiných důvodů).
Hledáme mír a rovnováhu
Umění vzniká denně všude kolem nás. Na ulicích v Brně nápisy okolo řeky Svratky naříkají nad anglickými trávníky a pokácenými stromy. Jinde kresby mořských vln připomínají, kam může dosáhnou mořská hladina důsledkem tání ledovců. Klimatická změna se většiny z nás intimně dotýká, a podobně jako v minulosti umění zpracovávalo traumata světových válek, my nyní zpracováváme ta naše. Život v souladu se Zemí, nebo Zemi navzdory?
