Home Aktuálně Zbytečné stromy, plazma z konopí a důvody proč pracovat méně

Zbytečné stromy, plazma z konopí a důvody proč pracovat méně

20/04/2023

Po cestě z Jižní Moravy stále ovoněná vůní bylinek ze Sonnentoru píšu tyto řádky s okouzlením. Při příležitosti otevření nové budovy Solis jsme mohli nechat duši zaplesat nad tím, že v Čejkovicích je místo, kam můžeme směle odkazovat jako na vzor udržitelnosti v praxi. Na místo, které voní radostí a září do dálky. Lidskými úsměvy a snahou každý den dělat vše v provozu, u dodavatelů i zákazníků o kousek lépe. Jen mi odpusťte, že o Sonnentoru se dočtete až příště i s odkazem na článek na Zajímej.se. Tolik podnětů musím strávit a porovnat v hlavě, ale jedno je jisté – návštěvu nové obhlídkové trasy si MUSÍTE napsat na svůj návštěvní list při návštěvě Jižní Moravy. Je to Ráj. A roste v něm radost! A teď pojďme na postřehy ze světa udržitelnosti a cirkularity, které často běží za zraky a stojí za to na ně upozornit.

Holandská inspirace

Často říkám, že druhá půlka mého srdce zůstala v Holandsku. Univerzita ve Wageningenu a její popularizační časopis Wageningen World jsou čtvrtletník, který ve schránce vítám s jásotem. Dodnes nečtu žádný magazín v tisu tak ráda. Vy si ho můžete jednak objednat v tisku, ale i přečíst včetně komplet archivu (který nezastírává, protože jejich výzkum je prostě nadčasový) na webu univerzity (1). Inspirací je jak po stránce zpracování komplikovaných témat jednoduše, ale i v tématech, kterým se toto centrum inovací v udržitelnosti zaměřených na „vědu pro život“ věnuje. Nedávno mě ale při připomenutí Holandska potěšily i Lidovky, kde Roman Šitner napsal o tom, jak v Utrechtu parkem a vodním kanálem nahradili dálnici. A moje druhá půlka srdce zase zaplesala. Je to proměna, která snad pohladí po srdci i Vás. (2)

U stromů ještě chvilku zůstanu. Dost mě mrzí, co se stalo v aleji u Poličky (a vlastně už od Hlinska). Kauze kácení stromů se věnovalo v minulém roce i Nedej.se a díky spolupráci na tomto díle s názvem Mizející aleje můžete vidět i mého dědečka (9:50) (3). Díl prakticky popisuje, jak v Česku postupně mizí aleje, o kterých si i zaměstnanci Ministerstva dopravy (16:05) zřejmě myslí, že dávaly smysl jen v časech, kdy jsme jezdili na koních a koním tak nebylo takový horko. To zase polévalo mě, když jsem jejich slova slyšela. Slova tiskového mluvčího jsou dechberoucí:

„Máme tady silnice, které tu byly budovány kdysi dávno a máme u nich aleje, které měly kdysi nějakou funkci. To znamená aby tam nefoukalo, aby tam nesněžilo. Posunuli jsme se někam v čase a otázka zní, jestli ten původní účel je za a) dneska potřeba a jestli za b) je možné jej vůbec naplnit. Jestli ta moderní auta, která jsou silná a bezpečná, je to kus plechu a skla, jestli vůbec jako potřebují – a lidé v nich – potřebují něco takového.“

Pokud opravdu budeme považovat stromy u silnic za přežitek minulosti a zbytečnost, tak po nás už jen potopa. Nehledě na fakt, že u Poličky se stromy dost pravděpodobně kácet nemusely. Původně byla plánována kompletní rekonstrukce (hloubková) silnice, což se podle slov odborníků nestalo. Navíc kraji chyběla potřebná povolení. Kácení čeká ještě další etapy, zatím se nic neděje a případ prošetřuje Česká inspekce životního prostředí. Mohly tam dost možná stát. A my jsme po vzoru jiných evropských zemí mohli třeba ve strachu o vlastní životy, které nám ty zlé stromy berou, snížit rychlost. Tématu se věnuje například kniha Bomen lanen (14) (Aleje stromů, v holandštině), u které hledám cesty jak zajistit její publikaci v Česku. Pokud by Vás napadly, dejte mi vědět!

Jsou tu ale i dobré zprávy

Na MŽP se nelení a nový pan ministr Hladík podepsal s panem ministrem Lipavským dohodu o spolupráci na projektech podporující ekonomickou diplomacii pro firmy, které mají proexportní zájmy v oblasti ekoinovací (4). A tam spadá i cirkulární ekonomika. Osobně věřím tomu, že České eko know-how má obrovský potenciál. Důkazem toho jsou i firmy v Českém cirkulárním hotspotu, které mě neustále překvapují. Ať je to Cyrkl, který se řadí mezí nejzajímavější české startupy, které pro obchodování materiálů využívá dnes 18 500 firem po celé Evropě nebo například Malfini (5) v oblasti textilu či VAFO (6) v petfood kteří fungují celoevropsky. Všichni zmínění členové mají unikátní know-how na top úrovni i v porovnání se světem. Takový proexportní krok a potenciální podpora tak jistě najde svoje uživatele.

Do muzea pro ekoinspiraci I know-how

Pár let jsem projížděla kolem budovy Národního Muzea a opakovala si, že už brzy se tam musím zajít podívat. A hle – od konání výstavy Ze-mě jsem v něm téměř pečená-vařená. Výstava je skvělá. Nejen proto, že jsme na s INCIEN spolupracovali (ano, malá samochvála), ale hlavně proto, že za ní stojí opravdoví srdcaři. Vzhledem k tomu, že je prodloužená 30.6. můžete ji vidět i vy s celou rodinou (7). 19. dubna se navíc v prostorách Muzea setkáme v diskuzí o tom, jak vystavovat enviro témata v paměťových institucích a tímto vás srdečně zvu (8). Jen se zamyslete – co se děje s výstavami po tom, co skončí? A uvažuje někdo od začátku nad udržitelností jednotlivých konceptů? … Závěrem dodám, že Národní Muzeum uzavřelo nedávno i spolupráci se společností Mattoni a kromě výletů do historie se tak nabízí potenciál vyzkoušení si i kus budoucnosti. Konkrétně návštěvníci okouknou cirkularitu PET lahví a vyzkouší si zálohování, které nás zanedlouho v Česku čeká naživo (o tom jsem přesvědčená).

V diskuzi s umělou inteligencí

Ani mě to nedalo a zkusila jsem, jak si umělá inteligence, které se mnozí obávají (a já zatím sleduji s obdivem a zájmem), poradí s otázkou přežití firem jako je Cyrkl. Přeci jen jde o digitální platformu, tu by přeci mělo být lehké nahradit, no ne? Potěšila mě ale „robotická lidskost“ v odpovědi, kdy podle ChatGPT je práce týmu Cyrkl postavená na dovednostech jako komunikace s klienty v terénu, školení a poradenství nebo koordinace a to jsou stále ještě činnosti postavené na vysoké úrovni lidské interakce a kreativitě, která je pro AI ještě příliš pokročilá (9). To také doplňuje fakt, že na prvním Cirkulárním brunchi, který organizoval Cyrkl s INCIEN a Asociací progresivních podnikových ekologů v Kampusu Hybernská bylo tolik zájemců právě o osobní setkání, že nakonec mnozí museli stát. Těší mě, že lidský faktor propojování je něco, co nenahradí ani ta nejpokročilejší umělá inteligence!

Čtyřdenní pracovní týden jako dárek pro planetu

Na tuhle zprávu jsme jistojistě čekali všichni. Podle BBC (10) čtyřdenní pracovní týden snižuje v případě omezení pracovních hodin o 10 % snížení uhlíkové stopy o 8.6 %. Prim zde samozřejmě hraje dojíždění do práce. Pokud lidé pracují méně, tráví více času udržitelnějšími aktivitami – třeba procházkami v přírodě. Což by jim snad (možná jsem naivka) mohlo také k přírodě pocítit hlubší vztah (zasloužila by si to). No a co potěší zaměstnavatele – třídenní víkend přináší nárůstem produktivity o 22 %. U pilotního projektu tak naprostá většina firem zůstala. Závěrem dodávám, že s dítětem je můj režim též udržitelnější – člověk omezí dojíždění, víc času věnuje procházkám a co zvládne za 2 hodiny miminčího spánku by se dalo shrnout jako „mother-magic“ v přímém přenosu.

Sej konopí, sej sej konopí!

Vývojáři po celém světě hledají nové zdroje udržitelných materiálů a v poslední době se stále častěji obrací k průmyslové konopí. Konopí nabízí mnoho výhod, jako je snadné pěstování, nízké nároky na vodu a pesticidy a rychlý růst rostlin. Jako třešničku na dortu považuji fakt, že i efektivně váže CO2 během růstu. Konopí může být použito na výrobu papíru, textilií, bioplastů nebo betonu či ve farmacii. Česká firma P4P technology v Podcastu „Zachrání lidstvo plazma z konopí?“ představil celkem revoluční projekt, u kterého bych stála o Váš názor na něj (15). Některé země, jako je Indie, začínají legalizovat pěstování konopí pro průmyslové účely a odborníci očekávají, že poptávka po konopí jako udržitelném materiálu bude i nadále růst (12). Pokud Vás téma zajímá, tak doporučuji jako klíčový kontakt Hanku Gabrielovou, podle mě nikdo o konopí v Česku neví víc!

K poslechu o udržitelnosti

Sice pár pátků venku je i tak aktuální je video z diskuze o dekarbonizaci českého průmyslu pod taktovkou Tvize (13). Odpovídali jsme na otázky jako: „Jaký je rozdíl mezi počítáním uhlíkové stopy, kterou firma vytváří a zaváděním strategie ESG? O kolik procent ročně svou uhlíkovou stopu firmy opravdu snižují? A jak se dekarbonizace vlastně počítá?“ Nejen o nutnosti změn ve společnosti a chování jednotlivců, cirkulární ekonomice a dekarbonizaci, ale i o energetické transformaci a evropské taxonomii diskutují: Eva Bučová, managing partner společnosti EnviTrail Lukáš Ferkl a Marketing a PR manažerka VAFO Group Tereza Alvarez Sone a moje maličkost. Moderuje Michala Hergetová.

Z Vašich reakcí

Díky Vám za zpětnou vazbu na tyto řádky. Pokusně jsem spustila newsletter i na LinkedIn, kde se k odběru přihlásilo dalších 1000 čtenářů. Díky! Vážím si toho, že čtete i delší texty. Snad u dobré kávy nebo čaje. A také díky za ohlasy a inspiraci z Vaší strany. Tentokrát vybírám jako inspiraci reakci Renata Prokešové, která stojí za Instagramovým účtem @zmesta_navesnici (11). Náramně mi to připomíná naše víkendy na Vysočině, s tím, že můj příběh je spíš zvesnice_domesta. U Renaty můžete sledovat cestu pěstování vlastního jídla a renovaci 160 let starého stavení. To naše má něco kolem dvou set a dodnes vzpomínám na to, jak tatínek při rekonstrukci stodoly objevil starou studnu a v ní sofistikovaný systém s kůlem uprostřed po celé délce provrtaným tak, že se přes něj „nějak“ tlačila voda nahoru. Nechtěl tomu věřit a celý kůl rozřezal aby ověřil, že se vrt táhne celým kůlem. Táhl. Pak se ptal v muzeu a nabídli mu za nerozřezaný 50 tisíc. To tenkrát byl pěkný balík. Rozřezaný ale nakonec skončil, tuším, v kamnech. Poučení zní – prvně se poradit, potom řezat!

Závěrem Vám přeji krásné letní, byť aktuálně mrazivé dny a těším se na inspiraci od Vás. Udržitelnost je celoživotní téma (a vlastně i téma pro přežití), kterého nemám nikdy dost a proto předem díky za podněty a novinky z Vašich projektů a témat, kterým se věnujete.

Mějte se radostně a nezapomeňte věnovat pozornost tomu, co v rychlosti často uniká – tam kdesi za zraky.

Soňa

—

Zdroje:

(1) Magazín Wageningen World https://www.wur.nl/en/value-creation-cooperation/value-for-the-world/impact-in-practice/wageningen-world.htm

(2) Voda namísto dálnice v Utrechtu https://www.lidovky.cz/byznys/park-dalnice-nizozemsko-utrecht-moderna-magistrala.A230313_095605_ln_ekonomika_ape

(3) Mizející Aleje https://www.ceskatelevize.cz/porady/1095913550-nedej-se/222562248410022/

(4) Proexportní dohoda MŽP a MZ https://www.promestaobce.cz/tiskove-zpravy/ministerstvo-zivotniho-prostredi-se-zapoji-do-financovani-ekonomicke-diplomacie/

(5) Udržitelnost a cirkularita v Malfini https://zajimej.se/malfini/

(6) Udržitelnost ve VAFO https://zajimej.se/cesky-cirkularni-hotspot-vafo/

(7) Výstava ZeMě v Národním Muzeu https://www.nm.cz/program/pro-rodiny-s-detmi/zeme

(8) Workshop Jak vystavovat enviro témata v paměťových institucích https://emuzeum.cz/akce/domaci-konference-a-seminare/jak-vystavovat-environmentalni-temata-v-pametovych-institucich