Redakce Zajímej.se představuje nový miniseriál o odpadovém hospodářství (nejen) v Ekvádoru. Na stáž do této vzdálené země se vydala naše kolegyně Lucie Pečinková, aby získala zkušenosti, které si může dopřát málokdo. Odjela totiž reformovat celé odpadové hospodářství do 10 000 kilometrů vzdáleného města Cuenca. Tímto jí předáváme slovo:
Jmenuji se Lucka Pečinková a moje profesionální zkušenosti jsou takovou pestrobarevnou směsí. Původně jsem vystudovala obor Mezinárodní rozvojová studia na Přírodovědecké fakultě v Olomouci. Tento obor mě okouzlil a rozvojové spolupráci jsem se chtěla dále věnovat. Prvních pár let jsem hledala konkrétní oblast, ve které bych se mohla specializovat. Stavba škol a zajišťování humanitární pomoci je určitě velice zajímavé a důležité téma, ale nebylo to to pravé pro mne. Svou vášeň jsem objevila až v Nepálu. Do Himálají jsem přijela v roce 2012, abych s místní neziskovou organizací WEPCO pracovala na zlepšení zdejšího systému odpadového hospodářství v Kathmandu.
Právě v Kathmandu jsem problematice odpadu naprosto propadla. Nad tím se možná kde kdo pozastaví. „Odpadky, že by mohly někoho zajímat?!“ Já odpovídám: „Rozhodně ano!“
Nejde totiž jen o odpady, ale o komplexní systém, který zahrnuje celou škálu oblastí. Zaprvé je to environmentální stránka, kdy se snažíme předejít znečištění a znehodnocení přírodních zdrojů. Pak je tu technická část, kdy s pomocí inovativních technologií můžeme odpad přetvořit například na elektrickou energii, bioplyn, hnojivo, novou bundu nebo recyklovanou lavičku. V řadě rozvojových zemí je dopadové hospodářství spojeno i se sociálním dopadem na skupiny obyvatel, které jsou často ve znevýhodněné pozici. A pak je tu také ekonomická část celého systému. Svoz a likvidace odpadu, který každý z nás produkuje, představuje nemalé náklady pro obce. Zároveň je to ale také zdroj druhotných surovin, které mají finanční hodnotu. Tohle všechno jsou faktory spojené s odpadovým hospodářstvím, které (alespoň pro mne) představují úžasnou výzvu.
Jak jsem už zmínila, odpad se v Nepálu stal mou velkou vášní. Po dvou a půl letech jsem se vrátila zpět do Evropy. Absolvovala jsem šestiměsíční kurz o odpadovém hospodářství s nizozemským institutem UNESCO-IHE a následně jsem skoro dva roky pracovala pro firmu Bristol Waste Company v Anglii. Na konci roku 2016 jsem přijela zpět do České republiky a hned jsme se začala rozhlížet, jak funguje odpadové hospodářství u nás a jestli by tu pro mě byla pracovní příležitost v tomto oboru. Šťastná náhoda mi do cesty přivedla INCIEN (Institut Cirkulární Ekonomiky) se skvělým týmem profesionálních lidí, kteří jsou zapálení pro toto téma. V INCIENu jsme měla možnost pracovat na několika velice zajímavých projektech, které se týkaly nejen otázky odpadů, ale i dalších témat spojených s cirkulární ekonomikou. A pak, před několika měsíci, se mi splnil můj dlouholetý sen. Dostala jsem nabídku pracovat na projketu v Latinské Americe. Projekt se věnuje, čemu jinému, než právě problematice odpadů.
Díky programu Evropské Unie „European Union Aid Volunteers (EUAV)“ jsem v lednu 2018 přijela do Ekvádoru. EUAV je relativně nová iniciativa, která vysílá evropské dobrovolníky na humanitární a rozvojové projekty do celého světa. Tento program je organizovaný na profesionální úrovni a nabízí velice zajímavé možnosti jak dobrovolníkům, tak přijímajícím organizacím v rozvojových zemích. Můj projekt se realizuje ve spolupráci s nevládní organizaci Alianza por la Solidaridad (APS) a místním magistrátem města Puyo. APS Ekvádor má již dlouholetou zkušenost s aplikací projektů v odpadovém hospodářství v řadě zemí Latinské Ameriky. A magistrát v Puyo se rozhodl zlepšit své praktiky v nakládání s odpady.
Musím se přiznat, že jsem byla po příjezdu do Ekvádoru velice překvapená. Čekala jsem podobnou situaci, jako při svém pobytu v Nepálu. Tam neexistovala ani základní infrastruktura, jako například pravidelný svoz odpadu z domácností a jeho následná likvidace na skládkách či ve spalovně. V městských čtvrtích Kathmandu, ve kterých byla obyvatelům služba svozu poskytnuta, odpadky odváželi sběrači na cyklo-rikše. Také další zpracování probíhalo bez odpovídajících technologií, většinou manuálně. Ulice města stejně jako koryto řeky Bagmati byly zaplaveny horou odpadků. Řeka měla velice typický zápach hnilobné stoky a na ulicích si děti hrály v kouři hořících igelitů a PET lahví.
V Ekvádoru na mě ale čekala úplně jiná realita. Nejdříve jsem přijela do Cuency. Toto město o velikosti Brna mi přišlo jako zelená oáza. Čisté ulice, na okraji silnic po celém městě jsou cyklostezky, oblastí protékají 4 řeky s průzračnou vodou a jejich koryta jsou lemována parky, které vybízí k odpočinku na posekaném trávníku. V mé organizaci APS jsem viděla několik videí o tom, jak se zde za pomocí vyspělé technologie svážejí a zpracovávají odpady. Chvíli jsme váhala, jestli tu pro mě bude vůbec nějaká práce, protože zdejší úroveň odpadového hospodářství byla srovnatelná s úrovní v Evropě. „Naštěstí“ ve městě Puyo, kde se můj projekt realizuje, je situace zatím trochu jiná…
V následujícím dílu se dozvíte mnohem víc o slastech a strastech života odpadové reformátorky v Cuence a o tom, jaká je situace v Ekvádoru. Uznáváme, dost pravděpodobně jsme Vás nechali pěkně zvědavé a nedočkavé. Další díl je ale v přípravě a těšit se můžete již brzy. Sledujte proto pečlivě Facebookové stránky Institutu Cirkulární Ekonomiky a Zajímej.se.
