Při výrobě 1 kg olivového oleje je produkováno až 2,1 kg vylisovaných oliv, odpad z výroby tak převyšuje množství samotného produktu. Navíc vzniká velké množství odpadní vody. Produkce olivového oleje je ale problematická z mnoha dalších hledisek, mezi které patří vliv na kvalitu půdy, vody a ovzduší, spotřeba vody a vliv na biodiverzitu. Podobně jako u jiných potravin se za litrovou lahví oleje, kterou si v obchodě vložíte do košíků, skrývá víc, než je někdy představitelné.
Evropské plantáže olivovníků by zabraly celé Slovensko
V EU se vyprodukuje zhruba 70 % veškerého olivového oleje. Olivové plantáže zabírají okolo 5 milionů hektarů půdy (srovnatelné s rozlohou Slovenska) a hodnota produkce převyšuje 7 000 milionů €. V EU se v roce 2013 pěstování oliv věnovalo 1,5 milionu farem (tj. třetina celkového počtu). Ve Španělsku, které je vůbec největším producentem olivového oleje, bylo na farmách s olivovými plantážemi zaměstnáno 35 % veškerých španělských farmářů. Právě Španělsko často čelí environmentálním problémům, které s pěstováním a zpracováváním oliv úzce souvisí.
Půdní eroze a znečištění chemií
Eroze půdy patří k největším environmentálním problémům olivovníkových plantáží. Způsobuje ztrátu úrodné půdy a může vést až k desertifikaci. Míra eroze závisí na typu půdy, svažitosti i množství srážek, ale také na způsobu obhospodařování půdy. V současné době většina plantáží obsahuje pouze olivovníky a žádné menší rostliny, které by půdu zpevňovaly. Na plantážích ve španělské Andalusii podle odhadů v minulosti ztratili až 80 milionů tun půdy každý rok. Až 20 % španělských pěstitelů oliv ztratilo svrchní vrstvu půdy.
Opakovaná orba, používání herbicidů a chemických hnojiv taktéž přispívá ke ztrátě organického materiálu, čímž se půda stává zranitelnější vůči erozi, chemikálie se navíc dostávají do vody. Farmáři se znovu učí nechávat zbytky z prořezávání na místě a tím půdu alespoň částečně chrání.
Neúměrná spotřeba vody a toxiny, kterých se těžko zbavuje
Produkce olivového oleje souvisí s kvalitou i spotřebou vody hned v několika ohledech. V první řadě kvůli výše zmiňované erozi půdy do vody unikají hnojiva a jiné chemikálie. S vodou souvisí i zbytkový odpad po výrobě oleje, ke kterému patří mj. také odpadní voda, a to pro středomořskou oblast až 30 milionů kubíků vody ročně, která je dále nepoužitelná a navíc toxická (obsahuje fenoly a fytotoxiny, na jejichž odstranění jsou potřeba speciální metody).
Rostlinné oleje se liší v tom, kolik vody se během jejich pěstování a výroby spotřebuje. Na 1 litr olivového oleje padne až 14,5 tisíce litrů vody (a řadí se tak na vodu k nejnáročnějším olejům. Ale pozor, čísla, která shrnují vodní stopu potravin, mohou být zavádějící, jedná se totiž o celosvětový průměr a pěstování v jedné oblasti nemusí být tolik problémové jako jinde (vezměme si příklad bavlníkového oleje, který má vodní stopu 3,8 tisíce litrů vody na 1 kg produktu, ačkoli pěstování bavlny a její umělé zavlažování mělo značný vliv na vysychání Aralského jezera). Ale konkrétně v Andalusii ve Španělsku počet olivovníkových sadů, které se zavlažují uměle, rok od roku stoupá. Čerpá se ze zásob podzemní a povrchové vody, což může znamenat problémy pro tamější obyvatele.
Vliv na kvalitu ovzduší
Na ovzduší má vedle emisí oxidu uhličitého z mechanické obsluhy plantáží vliv nejen spalování zbytků stromů, ale také zbavování se plevele pomocí žďáření, které se někdy vymkne kontrole a způsobuje velké požáry. Na druhou stranu olivové stromy samy o sobě mají schopnost oxid uhličitý absorbovat a měnit na kyslík.
Trpí hmyz i ptáci
Zajímavé srovnání nabízí Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN). Ten porovnává počet ohrožených druhů živočichů připadající na každý milion tuny vyprodukovaného oleje. Zatímco milion tun palmového oleje ohrozí 3,8 druhů, olivový olej jej překoná a ohrozí 4,1 druhů. Biodiverzita je nejnižší na moderních plantážích s intenzivním způsobem pěstování, na kterých zůstávají staré stromy, není zanechaný travní porost, který by mohl být útočištěm pro hmyz, navíc se ve vysoké míře užívají nejrůznější biocidy. V tom se ostatně neliší od jiných pěstovaných olejnatých plodin, avšak konkrétní případ přišel v loňském roce z Portugalska. Ochranáři z asociace Quercus upozornili na to, že noční sklizeň oliv v Portugalsku má na svědomí desetitisíce mrtvých ptáků ročně. Ve Španělsku číslo ptačích úmrtí údajně přesahuje 2,5 milionu.
Ze zbytků biopaliva
Změny v zemědělství přichází velice pomalu, přesto můžeme doufat, že brzy legislativa určí, jak olivy pěstovat šetrněji. V procesu je také zvažování možností, jak využít zbytky po výrobě oleje. Jeden z návrhů zahrnuje např. výrobu biopaliv.
Přesný dopad olivovníkových plantáží a produkce olivového oleje na životní prostředí závisí na mnoha faktorech, mezi které bezpochyby patří velikost plantáže, praktiky farmářů, místo, kde se plantáž nachází a jakým způsobem se na ní hospodaří s vodou. Jelikož Česko mezi producenty olivového oleje nepatří, jen stěží můžeme vyhledávat drobné farmáře, jejichž metody pěstování bychom dobře znali. Nezbývá nám nic, než hledat produkty v bio kvalitě a uvědomovat si hodnotu každé lahve, kterou si z obchodu přineseme.
