Asi není tajemstvím, že mě už nějaký ten pátek baví cirkulární ekonomika. Z tématu, které mi dávalo smysl se časem stala vášeň a z vášně zaměstnání. Teď mě všechno točící se v kruhu (nebo aspoň pokus o to) živí a není to úplně špatné. Je to sice trošku boj, protože s myšlenkou, že zavedete cirkulární ekonomiku v České republice je trošku těžší spaní než s předsevzetím, že se z vás za rok stane minimalista, ale stojí to za to. Když to tak po roce hodnotím, tak ty občasné pády na držku fakt stály za to a chvilky absolutního rebelského štěstí jsou občas k nezaplacení.
Všichni blogeři, instagrameři (nebo jak se těm lidem s desítky tisíc “sledujících” říká) a vůbec všichni, kteří krom chození do práce a do fitka sdílí svoje radosti a strasti různě inspirativních (nebo taky pěkně divných) zážitků, v období Vánoc sociální sítě zamořili tím, že hodnotili uplynulý rok. Měla jsem pocit, že tohle je něco, co by mě tak leda zabilo, protože můj rok 2017 mi trošku připomíná pěkně šílenou jízdu v mixéru mých nekonečných každodenních předsevzetí, která končí většinou tak v poledne. Nemám vůli v krátkodobých aktivitách. Podobně skončilo i předsevzetí, že si budu každý den dělat smoothie a tím pádem budu zdravá, fit a taková klasická pražská pepka, která i když nechodí do fitka a vlastně nedělá žádný sport, který by stál za zmínku, tak žije alespoň fit život a snídá.
Můj rok jako ranní smoothie.
No, ale abyste pochopili moji hlubokou a neuchopitelnou úvahu nad smoothie, tak to ráda vysvětlím. Realitě se tohle přirovnání ke smoothie blíží asi takhle: zmrzlý jahody naházím do plastové nádoby, přidám nějaký ten pomeranč a jdu mixovat. Samozřejmě se nic neděje, neboť jen tak se to nemixuje. Chce to vodu. Předsevzetí pít vodu dodržím vždycky tak do snídaně, pak zapomenu pít a večer se jako vyschlá švestka při pohledu do zrcadla vyděsím a dojde mi, že jsem během deseti hodin zapomněla na to, co jsem si napsala i na pozadí plochy mobilu. Dál teda přidám vodu a jdu rozmixovat brutálně namražené jahody a vždycky si říkám, že to je jak všechny velké a nové akce a projekty, které nás “čelenžují”. A že je nakonec stejně rozmasakrujeme a nakonci to bude dobrý… fakt dobrý. A tak se koukám, jak se jahody pomalu mašírují na růžovoučkou směs a já se těším na to, jak si budu v šalině (jo, na tramvaj si zvykám jen těžko a většinou to použiji jen ve chvíli, kdy mluvím s rodilým pražákem a nebo se ptám na trasu a vím, že by mi na šalinu všichni věnovali jenom super zvedlé obočí a na čele by jim vyskočilo – Ježiši, brňačka!) popíjet svojí ranní intergalaktickou vitaminovou bombu a můj den se nastartuje na 139 %. Jenže. S železnou pravidelností tohle smoothie zapomenu doma. Stejně jako klíče, mobil, diář, nabíječku, brýle, klíče od auta, vizitky, lahev na pití. Zapomínám vše a všude. A přesně tak fungují moje dny. Zvenku zcela organizovaně, uvnitř chaoticky a naprosto neuspořádaně a s velkou rolí náhody a aktivit, které jsem si nikam nenapsala, ale ony se samy připomenou v telefonu, kdy konečně při pozdním odpoledni obědvám a ze sluchátka se ozve: “Paní Jonášová, nezapomněla jste na naše setkání, že ne….?” A tak se občas večer v posteli při pohledu do stropu virtuálně plácám po ramenech a říkám si: “Soni, tys to zase přežila… Jsi fakt dobrá!”
I to dobré může skončit v haj*lu.
No a tak když se večer taky vracím domů a koukám na smoothie, na které už dávno nemám chuť a které odkládám do ledničky s tím, že jej vypiji den po té… Tedy v následující den, kdy zaspím a ledničku ani neotevřu a den následný už je ze smoothie ideálně připravený kvasný nápoj vhodný tak leda k vypálení. A v tu chvíli ho liju v první fázi do vermikompostéru a po neskutečně zamořeném bytě muškami vždy jen do záchodu. Píšu vždy, ale stalo se mi to třikrát. Třikrát je dost na to, aby moje neplýtvací srdce hořce zaplakalo. Takže když smoothie nechám na pultu, tak ho hned hned dávám do mrazáku neboť šance, že si na něj vzpomenu den poté se rovná stejné šanci, že třeba začnu pravidelně běhat. Takže nula. A zpátky k realitě každodenního života – tak je to se vším. Vést organizaci s tím, že máte problém nezapomenout si doma vlastní hlavu je občas trošku dobrodružství. A tak i přes to, že se ze mě stal specialista na tvorbu TO DO listů, až občas Laura dodává, že díky jejich samotné tvorbě často nemám čas na jejich plnění, mám fakt mezery v časovém managementu. Fakt velké. A občas pro malé věci zapomínám na ty velké, na ty fakt důležité. A tak se mi i letos několikrát stalo, že kvůli malým starostem, které se ale zmultiplikují, ztisícinásobí a které nakonec člověka naprosto vyvedou z míry a klidu, tak přesně ty malé starosti pomohou těm hezkým a dobrým věcem k tomu, aby i ony, zcela nechtíc a s velkým smutkem nakonec skončily právě tam. V hajzlu.
A tak jestli můžu, tak prosdílím pár cirkulárně-osobních rad, které vyzkoušejte a které Vám fakt ušetří dost času (když na ně nezapomenete) na to, abyste třeba naplňovali svoje sny, které mohou být i mírně ambiciozní – jako ten můj. Všechny rady souvisí s úsporou zbytečně vynaloženého času, zbytečně utracených peněz a zbytečně rozdrcených nervů. Všechny jsou osobně odzkoušeny a i když Vás třeba nezaujmou, tak Vás dost možná pobaví. Většina z nich souvisí s životem v Praze, tak se omlouvám, ale je to teď můj druhý domov a já jsem si ho tak nějak… no dobře, dobře, přiznávám… zamilovala.
- Jezděte na kole.
A to i když jste nesportovci. Jezdit po Praze na Rekolech, která si můžete jen půjčit, nemusíte se o ně starat, vypadat na něm fakt dobře a zároveň se vyhnout metru bez oken či přeplněných tramvají. Jezdit na kole je fakt super. Supercirkulární (podporujete sdílenou ekonomiku, neprodukujete emise, nevlastníte a nestrachujete se o vlastní kolo). O všech radostech a strastech Rekolování jsem už psala. Doporučuju. Tečka. - Nekupujte si, co nepotřebujete. Opravujte to, co se rozbije.
Je to nejjednodušší rada na světě. Fakt si kupujte jen to, co potřebujete nebo to, co vám udělá radost. Najednou zjistíte, že život bez nákupních center je mnohem bohatší a to zejména finančně. Oblečení si kupuju v sekáčích, na Vinted nebo jiných serverech, dostávám ho a nové nakupuju tak jednou ročně a to jen to, co fakt potřebuju a nemůžu sehnat jinde. Nejsem úplný minimalista, ale pravidelně čistím šatník a to, co mi nedělá radost odnáším na naše SWAP akce nebo do bazarů. To samé elektronika. Vlastním jen počítač, telefon, foťák, fén, žehličku na vlasy a smoothiovač. A letos jsem si koupila vysavač. Zbytek si člověk půjčí, pronajme (s pronajatým bytem) nebo zjistí, že je to blbost, kterou nepotřebuje. S velkým počtem elektroniky taky můžete vyfasovat spolubydlícího. Tohle štěstí jsem měla já a tak toho vlastním opravdu minimum. A pokud se vám něco rozbije, roztrhne… Nechte si to sešít, opravit. Třeba díky Opravárně. Nevyhazujte něco, čemu můžete dát druhou šanci. - Udělejte si inventuru toho, co máte a to, co vám nedělá radost, darujte. Prodejte. Zbavte se toho.
To je nejjednodušší klíč k tak oblíbenému minimalismu. Opravdu mám málo věcí a i tak mám pocit že jsem jimi obklopená a zabírají mi spoustu místa a času (hlavně, když je hledám). Čím míň věcí, tím míň starostí. Obklopte se čistým a hezkým prostorem. Ne krabicemi s krabicemi uvnitř. Co jednou dáte do krabice a tu zase do další – to ve svém životě nepotřebujete (pokud to nejsou vzpomínky). - Zbavte se jednorázových plastů, obalů a všeho, co hned po použití končí v koši.
Kdybyste někdy byli na skládce a viděli, co všechno házíme do země a zakopáváme bez toho, aniž by se to jakkoliv dál využívalo, tak byste se dost možná styděli. Nebo ne, protože by vám to bylo jedno… ale představa, že za padesát let moje děti budou studovat pedologii jako já a při výkopech nakopou skládku a budou kroutit hlavou nad tím, jak jsme ve 21. století v době digitálních technologií a plánů cesty na Mars naprosto primitivně zakopávali odpady do země jako v pravěku… Tak tahle představa mě děsí. Je nás čím dál víc, tahleta planeta je jen jedna kulatá země a každý průměrně inteligentní jedinec si dopočítá, že házet odpadky za hlavu je přinejmenším… nerozumné. - Třiďte odpady.
Kdykoliv máte šanci a nejste zrovna uprostřed prérie, kde je jen jeden koš a vy máte na zádech náklad padesáti kil, kdy každé další deko je zátěží… tak prostě třiďte odpad. Nestarejte se o to, kde skončí. To je záležitost odpadářských firem a nezlobte se, že tuhle záležitost nebudu rozmazávat v tomhle článku… ale věřte v systém a přispějte k jeho fungování minimálně tím, že budete třídit. O zbytek se postaráme. A věřte, že na tom makáme. - Kompostujte. Vermikompostujte. Třiďte bioodpady.
Tohle je na celý článek souvislostí se suchem, nedostatkem živin v půdě, metanu na skládkách, nemožnosti dotřiďovat komunální odpad… ale proto tu nejsme. Jednoduše – pokud to jde, tak udělejte maximum pro to, aby bioodpady končily v kompostu nebo ve hnědé nádobě. Třídění bioodpadů ještě v České republice zmáknuté nemáme. Ale cokoliv pro to uděláte, uděláte správně. Kompostujte, pěstujte si vlastní bylinky, zeleninu, ovoce. Budete z toho mít super pocit a já vám garantuju, že to je stejně budoucnost, ke které se budeme postupně vracet. Pěstovat ve městech na střechách, u domu na zahradách. Bude to tak. - Šetřete vodou.
Sakra, když si uvědomím, jaká je celosvětová situace s vodou, tak mě mrazí. Nemusíte toho vědět tolik, kolik já, protože by vám z těch souvislostí často praskala hlava ve švech. Stačí vám informace, že voda je setsakramentsky vzácná a je třeba s ní šetřit. Jo, napusťte si vanu a udělejte si klídek, když to potřebujete. Ale neumývejte nádobí pod proudem vody, sprchujte se ve dvou, čůrejte do sprchy, postavte si dům, kde zavedete potrubí i pro dešťovku, kterou můžete splachovat. Dělejte cokoliv a klidně mi zavolejte a zeptejte se, co dělat víc. Ale šetřete. Jestli má něco fakt smysl, tak tohle. - Neplýtvejte energií.
Té svojí na blbosti a té elektrické na zbytečné přetápění, zbytečné svícení, zbytečné cokoliv. Je jedno, že na to máte, že je z obnovitelných zdrojů. Není úplně lehké a i když jsme skoro raketoví vědci, tak ta účinnost, se kterou ji vyrábíme… ta není úplně slavná. - Kupujte si věci z přírodních materiálů nebo z těch, které se dají recyklovat.
Najeďte na biobavlnu či konopí místo plastových vláken v oblečení namořených tisícem neidentifikovatelných toxických barviv a změkčovačů či čeho všeho. Recyklovat se dají nejlépe materiály, které jsou opravdu jednoduché, jednodruhové, zbytečně nebarvené, bez příměsí. Koukněte se na to, co nakupujete. Z čeho je to vyrobené. - Preferujte lokální produkty a služby. A v co nejvyšší kvalitě.
Ať už si nakoupíte cokoliv, tak je fakt nejlepší, když to k nám putovalo co nejkratší cestu. Je to univerzální pravidlo a platí. Ptejte se odkud je to maso, které vám servírují v restauraci. Odkud je ovoce a zelenina, které kupujete na stánku. A když si kupujete šunku, ptejte se nejen po místě produkce, ale i na procenta masa. Nakupujte kvalitní a zdravé věci. Ne náhražky. Já nejsem vegetarián. Ale snažím se nenakupovat maso ze zdrojů, které neznám. - Sbírejte zážitky, ne věci.
Vnímejte lidi kolem sebe. Počasí. Teplo a zimu. Vůně. Nálady. Necestujte přes půl světa jen proto, abyste si to hodili na instagram. Když si člověk uvědomí, jako stopu má takový jeden let letadlem a uvědomí si, kolik lidí šíří svoje “evangelium” tím, že létá z USA každý druhý týden přes půl světa… tak je to minimálně k zamyšlení. Já když někam cestuju, tak se snažím získat maximum informací o tom, co se mi hodí do práce. Zajímám se o to, jak tam funguje odpadové hospodářství, jaké cirkulární projekty nás mohou inspirovat, mluvím s lidmi. Omezuju cestování, protože i tady doma je to fakt fajn a taky jsem na to neměla tolik času, přiznávám. Ale když už cestujete, tak prožívejte, sbírejte zážitky a vykašlete se na suvenýry. Zaplaťte místním za masáž, za dobrý oběd a stravte s nimi pár chvil. Sdílejte svoje názory a dělte se o radost. Cestujte uvědoměle a jestli vás cestování a ohleduplnost k životnímu prostředí zajímá víc, tak googlujte. Takových blogů jsem našla o letošních Vánocích hned několik. - Zajímejte se.
O to, jak co funguje. Koho co zajímá a proč zastává názory, se kterými třeba nesouhlasíte. Jak dělat svět lepším. Inspirujte se věcmi, které rozdávají radost lidem kolem vás. Mluvte s lidmi a učte se od nich. Já sama mám pár přátel, od kterých se učím víc než ze všech možných konferencí. Zajímejte se nejen o to, co se kolem vás děje, ale i o to, jak věci, které se vám nelíbí, můžete změnit. Nemusíte mít doma obrovskou knihovnu, když máte známé, kterých se můžete na to nejdůležitější zeptat. Knihy si půjčujte. Probuďte knihovny zpět do života. Přečtené knihy darujte a nechte si jen ty, ke kterým se vracíte. Oceníte to zejména při stěhování. - Pomáhejte a předávejte to dobré, co je ve vás.
Ne materiálně. Ale skutky. Podělte se o znalosti, které máte a o zkušenosti, které jste získali a myslíte si, že by mohly pomoci lidem kolem vás. Mentorujte mladé lidi, pomáhejte ve volném čase rozjíždět projekty, které mají smysl. Můžete ale zajít i za staršími a podělit se s nimi o novinky z toho světa, který je pro ně samotné už dost daleko. Já sama už pár pátků mentoruju mladé lidi, kteří svoje skvělé nápady mění v realitu díky Nadaci O2. A inspiraci a energii, kterou mi to dodává, často neumím ani vyčíslit. Stojí to za to.
To už asi stačilo. Mohla bych psát docela dlouho. Důležité je, abyste si uvědomili, co vás skutečně dělá šťastnými a za tím si šli. Mě dělá šťastnou fakt, že společně umíme změnit svět, ve kterém žijeme, v lepší místo. Že s námi spolupracují desítky firem i obcí a společně pracujeme na změně, která by nebyla, pokud bychom si nedůvěřovali a nehledali cestu jak spolupracovat. Je to občas fakt náročné, ale i když by to zítra skončilo, tak budu mít pocit, že ani jeden den nebyl zbytečný. Mějte takové dny i vy. A odpusťte mi pár peprných slov v textu. Nenašla jsem pro ně náhradu.
Do nového roku vám přeji lásku, úspěch a zdraví.