Moderní elektronika, se kterou trávíme čas den co den, od rána do večera, patří mezi rychloobrátkové zboží. To přirozeně vyvolává vysoký tlak na zdroje a primární suroviny. Recyklace elektroodpadu proto hraje významnou roli pro minimalizaci dopadů na životní prostředí a zároveň i k nastartování principů cirkulární ekonomiky.

Statistiky jsou vždy neúprosné. V roce 2016 bylo celosvětově vyprodukováno více jak 45 mil. tun elektroodpadu a prokázaná míra recyklace elektroodpadu, podle zprávy United Nations University, tvoří slabých 20 %. Mezi největší producenty elektroodpadu patří Asie, následuje Evropa a pak USA. Naopak nejméně elektroodpadu vyprodukuje Oceánie a africký kontinent.

Určitě není žádné tajemství, že významné množství elektroodpadu z EU končí v rozvojových zemích, převážně v Africe a Asii, kde se „recykluje“ v naprosto nevyhovujících podmínkách. Jen do Ghany je z Evropy exportováno ročně přibližně 600 kontejnerů elektroodpadu, který se vykazuje jako použitá elektronika. Elektroodpad se často rozebírá pouze ručně bez použití moderních technologií.  Izolace se odstraňují opalováním nebo pálením. Největší zátěží pro životní prostředí a lidské zdraví je neodborné používání kyselin pro oddělení jednotlivých komponent za účelem získání byť i malých množství vzácných kovů. Kapitolou samou o sobě je rtuť, kterou obsahují LCD displeje.

Jak si stojí Česko?

Podle informací CENIA, české informační agentury životního prostředí vyplývá, že elektroodpady v roce 2015 byly v největší míře (66 %) materiálově využívány a druhým nejčastějším způsobem nakládání bylo skládkování (8 %). V roce 2016 se podařilo skládkování omezit na 5 %, materiálové využívání ale v tomto roce dosáhlo nižší úrovně, a to 60 %. Dále z informací CENIA vyplývá, že v roce 2015 jsme vyvezli do zemí Evropské unie více jak 6,2 tisíc tun elektroodpadu a mimo EU 56 tun elektroodpadu. V roce 2016 došlo k nárůstu vývozu elektroodpadů jak do zemí EU, tak i mimo ní. Celkově bylo vyvezeno téměř 13 tis. tun elektroodpadu, mimo EU vzrostl vývoz na 135 tun.

Speciální linky na elektrozařízení a elektromotory

Jak bylo řečeno na začátku, elektrozařízení je rychloobrátkové zboží a tudíž je potřeba vyvíjet a stavět sofistikované, výkonné a moderní zařízení na jeho recyklaci. V kontextu s principy cirkulární ekonomiky je potřeba tato zařízení stavět v rámci České republiky, ne elektroodpady vyvážet. Tím získáme lokálně drahocenné materiály – železné a neželezné kovy. Což by se docela hodilo, vzhledem k tomu, že Česko je z 80 % závislé na dovozu surovin!

Mezi taková zařízení patří například linka od firmy Forrec (viz obrázek 1), která dokáže zpracovat 5 tun elektrického a elektronického odpadu (OEEZ) za hodinu včetně malých a středních elektromotorů o hmotnosti do 20 kg a o průměru hřídele do 20 mm.

Firma Forrec disponuje dvacetiletou zkušeností v oboru zpracování odpadů. Její devízou je výzkum, návrh a konstrukce drtičů a mlýnů, speciálních linek na přepracování odpadu, rozmělňovačů nebo mlýnů na zpracování ledniček a pneumatik.

Technologické složení linky je následující:

  • robustní dopravník s násypkou
  • dopravní pás do kladivového mlýnu
  • kladivový mlýn 250 kW se zvukotěsnou kabinou
  • vibrační dopravník
  • bubnový magnet
  • eddy currents a bubnový magnet pro získání čistého hliníku
  • síto k rozdělení na 2 frakce k získávání vhodného materiálu pro linku na drcení mědi
  • odsávání prachu
Na výstupu získáváme měď, železo a hliník využitelné pro další zpracování (viz obrázky 2 a 3). Získaná měděná frakce se dále zpracovává například na speciálních strojích GUIDETTI. Italská firma GUIDETTI patří mezi špičku v oboru recyklace kovů. Její stroje jsou určené k získávání mědi a hliníku z kabelů, chladičů nebo elektrických a elektronických zařízení.

 

Datové kabely

Další specifikem dnešní doby jsou elektrokabely, a to zejména ty datové. Množství těchto odpadů nebývale roste, jak se naše společnost stále více digitalizuje. S přechodem na koncepci průmysl 4.0 poroste ještě více. Datové kabely není snadné zpracovávat, protože měděné vlásky jsou velmi tenké a těžko oddělitelné od izolace.

Zajímavé řešení nabízí drtiče kabelů s tzv. turbem od firmy GUIDETTI (obrázek 4), na jejichž výstupu jsou dvě frakce, a to drahocenná měď a plast. Recyklace v těchto strojích probíhá prostřednictvím nožového mlýnu a separačního stolu. Aby došlo k dokonalému oddělení plastů a mědi, tak materiál vstupuje ještě do tzv. „turba“. To tvoří rotační část s lopatkami, které vysokou rychlostí metají materiál na ozubený stator. Tím dochází k porušení plastové izolace kabelů a zároveň se měděné vlásky stočí do kuličky, což umožňuje dokonalou separaci a zachycení prachové mědi. Následuje vibrační stůl, který je nakloněn a je pod něj vháněn proud vzduchu. Skrze síto propadá prachová měď, dozadu putuje plastový granulát a dopředu čistá měď.

Ruční recyklace elektromotorů
Pochopitelně své zastoupení v recyklaci najde i proces ručního rozebírání například elektromotorů. V této oblasti můžeme jmenovat střihač elektrických motorů BRONNEBERG nebo Presse Bull, kde se získává měděné vinutí. Vždy se jedná o speciální „stůl“ (pracoviště), kde pracovník nejprve oddělí obal od statorového vinutí, dále stator rozpůlí a následně vytáhne smyčky mědi (obrázek 5).

 

 

Komerční sdělení

Zdroj: Odpadové fórum 10/2018

Více zde: https://www.tretiruka.cz/news/moderni-technologie-pro-zpracovani-elektroodpadu/

LEAVE A REPLY

Please enter your comment!
Please enter your name here