Jednou z diskuzí, které se uskutečnily v rámci prvního českého EKOinovačního fora, které proběhlo na konci listopadu ve Křtinách, byla i diskuze na téma ODPAD ZDROJEM. Volně jsme tak navázali na sérii konferencí a seminářů, které spojuje jediné – téma využívání odpadních toků jako zdrojů. A to jako zdrojů materiálů či energie pro další průmyslové procesy či projekty na komunální úrovni. V rámci diskuze pozvání přijal i Milan Moravec, generální ředitel společnosti Sweco Hydroprojekt, který se vyjádřil k tématu cirkulární ekonomiky a současné situace ve vodohospodářství v České republice.
Následný text je volný přepis příspěvků pana Milana Moravce, které najdete i na videozáznamu na webových stránkách MotivP.
„Jedna věc je výzkum a druhá věc je praxe. My jako firma jsme komerční subjekt pohybující se v Čechách i zahraničí a tomu potenciálu, který se točí kolem odpadů a kalů, se věnujeme řádově sedm osm let. A na základě různých studií a analýz, které jsme si před těmi sedmi lety dělali, jsme dospěli k několika poměrně zajímavým faktům. Například k tomu, že kolem odpadů a kalů se hodně lže. Všeobecně. Důvod je v legislativě, důvod je u producentů a důvod je také u dodavatelů. Nadhodnocují se ekonomické parametry i dotační tituly a snižují se produkční, negativní faktory. Dalším faktorem je také poměrně nejasná legislativa. Pozitivem je tady však velký technický a ekonomický potenciál.
Já rozlišuji dvě věci: komunální odpady a kaly. Bavíme se o cirkulární ekonomice a my abychom si ověřili současný stav a vzhledem k tomu, že současný stav je v České republice stále dost zkreslený, tak jsme se rozhodli tyto projekty realizovat v zahraničí. Bylo to Srbsko, Moldávie, Bělorusko nebo Argentina. To z důvodu, abychom získali různé portfolio informací o tom, jak se tyto projekty chovají technicky, ekonomicky či legislativně. A potom až nakonec jsme tyto projekty provedli v České republice. Samozřejmě za vlastní peníze, jsme komerčním subjektem.“
A proč se firma Sweco Hydroprojekt rozhodla jít s pilotními projekty do zahraničí?
„Důvodem je obrovský lobbiyng, který se kolem kalů a odpadů v současné době odehrává. Jedním z výsledků je i dlouhodobě zablokovaný zákon o odpadech. Proto jsme si udělali toto vyhodnocení a nyní máme poměrně zajímavé výsledky. Nyní dokážeme různé technologie posoudit ekonomicky i technicky.“
„Důležitým faktorem je fungování v České republice na úrovni samospráv. Jsme zvyklí fungovat tzv. šokovou terapií. Nejprve potřebujeme mít určitou hrozbu a až poté jsme na ni schopni reagovat. Klasický příklad je sucho nebo povodně. Až když hrozba přijde, tak se začnou dělat konkrétní kroky. To samé se děje u cirkulární ekonomiky. Myslím si, že hodně nahrál třeba rok 2015, kdy bylo sucho a průmyslové podniky zjistily, že se jim pomalu začíná odřezávat přísun vody. A tak se začali snažit zacirkulovat čistírnu odpadních vod a vodu v podniku. Došlo k problému a najednou se něco hýbe.
Další věc, která nahrává cirkulární ekonomice je zájem velkých hráčů. Ti vnímají odpad jako potenciál. Pro představu: v oblasti čistírenských kalů se dnes bavíme o 180 000 tun sušiny, která je k dispozici každoročně. Je to potenciál materiálu i pro energetické využití. Tento potenciál znamená cca 35 miliard korun ročně. Na to tito velcí hráči slyší. Je to stabilní byznys každý rok. PENTA i J&T hledají koncepce, jak řešit čistírenské kaly ve velkých a středních městech. A ve chvíli, kdy takoví velcí hráči vidí v něčem potenciál, tak začíná ovlivňování legislativy, která následně padá dolů tak, aby ministerstva vytvořily vhodné dotační tituly a firmy z toho měly byznys. Já tvrdím, že správný přístup ale je, když legislativní změny fungují zeshora. Špatně to také funguje přes malé pilotní projekty spřátelených městských institucí. Tuto zkušenost máme ze Švédska, Norska nebo Británie. Obrovský potenciál ale mají PPP* projekty. Kalové koncovky jsou typickým, legislativně čistým příkladem těchto projektů a jedná se o další přidanou hodnotu jak využít něco, co už funguje. Metody a technologie mohou být různé. Například u zplyňování SKO jsou města, kde když se tato technologie použije, tak má návratnost 8 – 9 let. To je fantastické. A to i bez dotace. A tak projekty posuzujeme i my. Dle vnitřní výnosové míry.
*Pro vysvětlení: Partnerství veřejného a soukromého sektoru (PPP – Public Private Partnership) zpravidla představuje dlouhodobý, smluvně upravený vztah mezi veřejným sektorem (stát, kraj či municipalita) a sektorem soukromým (stavební společnosti, banky, developeři, právní kanceláře apod.). Na jeho základě pak dochází k přípravě, financování a realizaci veřejné infrastruktury výměnou za budoucí příjmy z veřejných zdrojů nebo možnosti výběru plateb od uživatelů. (Zdroj: cfoworld.cz)
Cirkulární ekonomika jako byznys pro velké hráče? Nikoliv. Musí však vzniknout koncepce.
„To ale neznamená, že to musí řešit jen velcí hráči. Když si vzpomeneme na šetření s pitnou vodou – když je tam ekonomický parametr, tak se to nastaví normálně a všude. U odpadů a kalů musí být tedy technický, ekonomický a legislativní parametr. Aby se systém nastavil koncepčně, tak to musí přijít legislativně. Když to jde zespodu, tak se to nechová koncepčně. Když jsme připravovali exportní strategii či dokument, který měl pomoci zamezit negativních dopadů sucha, tak převládly parciální zájmy, protože nedošlo ke koncepčnímu řešení. Proto to musí být koncepční a zeshora. Jinak se to „rozseká“ na malé části a nedává to smysl jako celek.“
Není potřeba vymýšlet kolo. Stačí selský rozum.
„V Německu to s vyčištěnou vodou funguje perfektně. Dochází i k pozitivní diskriminaci – i když ji nemá rád, tak ten kdo vyčištěnou vodu z čistírny využije v rámci areálu nebo v rámci určité oblasti, je pozitivně ekonomicky diskriminován. Dám příklad z české praxe. Projektujeme čistírnu v Praze na ostrově a naproti je ZOO. V současnosti projektovaná část ČOV produkuje každou sekundu 2-2,5 kubíků vyčištěné vody. Na druhé straně má ZOO obrovskou spotřebu vody, za kterou platí velké peníze. A my nejseme schopni tyto subjekty propojit tak, aby město Praha jako majitel infrastruktury a čistírny a stejně tak město Praha jako zřizovatel ZOO legislativně vodu, kterou čištíme a pouštíme do řeky, raději využilo v ZOO. A tady se jedná o desítky milionu korun ročně.“
O veřejných zakázkách, kde není cena hlavní parametr: chybí nám odvaha.
„Když se podívám na to, jak jsme my jako projektanti prosazovali nové technologie nebo když jsem vysvětloval starostům, že nemusí vše vypisovat na cenu, protože zákon to umožňoval i před novelizací, která proběhla minulý rok, tak k tomu chyběla odvaha. Narážíme s CE, odpady nebo kaly na bariéru strachu. Jediná cesta je přes pilotní projekty. Většinou starostové, zastupitelstva a rady říkají: ‚dobrá, my jsme pro, ale ukažte nám, kde jinde to funguje‘. Každý se bojí neúspěchu, protože jim jde o jejich „židli“. Ve jednom z měst ve Středočeském kraji se kvůli naší ČOV třikrát měnili lidé v zastupitelstvu jen kvůli tomu, že nebyli schopni akceptovat fakt, že je to něco nového, že mohou získat dotaci a udělat ten projekt jinak. V okamžiku, kdy však ukážeme, že pilot funguje, tak v tom okamžiku funguje lavinový efekt.“
Pavlína Kulhánková, ředitelka odboru ekologie Ministerstva průmyslu a obchodu dodává: „Ano, to je ta bariéra, kterou jsme identifikovali taky, tedy bariéra zadávat parametry jinak než jen na cenu. Právě proto se snažíme najít cestu, jak to zlepšit. Z hlediska pilotních projektů zcela souhlasím, ale je potřeba šířit informace. Dlouhou dobu je na webu Evropské unie v části týkající se green public procurementu existují příklady dobré praxe. Je tam přesný popis včetně přesných kritérií. A jsou to projekty veřejných zadavatelů. Bohužel tam není ani jeden český projekt.“
Milan Moravec, generální ředitel Sweco hydroprojekt a.s. Ve společnosti Sweco Hydroprojekt začínal v roce 2003 na zahraničním oddělení a na základě svých bohatých zkušeností se následně stal ředitelem divize hydrotechniky, ekologie a odpadního hospodářství. Řídil projekty v oblasti protipovodňové ochrany například pro Zálezlice či Terezín. Dále vedl v oblasti hydrotechniky a hydroenergetiky projekty v Iráku, Pakistánu, Afgánistánu nebo Kyrgyzstánu. Společnost Sweco Hydroprojekt a.s. se stala partnerem akce EKOinovačního fora.
