Meze růstu: padesát let staré varování, které jsme stále nepřijali

Dokážete si představit, že odměnu za svou práci dostanete až po 54 letech? Tohle se přesně stalo “otci” environmentálních témat v Česku, profesoru Moldanovi. Přesně to se stalo profesoru Bedřichu Moldanovi, který v létě roku 1972 během několika týdnů přeložil na své šumavské chalupě legendární knihu Meze růstu (The Limits to Growth). Udělal to z vlastního přesvědčení a bez nároku na odměnu. Překlad se pak neformálně šířil po Československu, ale oficiálního českého vydání se nikdy nedočkal. Až dosud.

Když loni při vydání knihy Můž Země vedla s panem profesorem rozhovor Eva Boburkova z Nakladatelství Karolinum, překvapilo tým nakladatelství, že Meze růstu, které zmiňoval jako zásadní, nikdy oficiálně nevyšly česky. A tak se rozhodli tuto historickou nespravedlnost napravit.

Jsem moc ráda, že se to podařilo právě teď. V době, kdy čelíme otázkám klimatické změny, vyčerpávání zdrojů, ekonomické stability i budoucnosti společnosti, je tato kniha možná aktuálnější než kdy dřív. Když tak dnes poprvé  otevírám českou verzi původní “bible udržitelnosti” knihu Meze růstu, nepůsobí na mě jako historický dokument ze sedmdesátých let. Naopak. Připadá mi až znepokojivě současná.

Autoři tehdy položili jednoduchou otázku: co se stane, pokud budeme na konečné planetě dál usilovat o nekonečný růst spotřeby zdrojů? Jejich odpověď vyvolala kontroverze, ale po více než padesáti letech vidíme, že základní problém nezmizel. Jen se proměnil do složitější podoby.

Dnes totiž zdalekea nežijeme jen v jedné krizi. Žijeme v době polykrize. Klimatická změna, ztráta biodiverzity, degradace půdy, geopolitické konflikty, energetická nejistota, narušení dodavatelských řetězců či rostoucí sociální napětí nejsou oddělené problémy. Jsou to různé projevy stejné skutečnosti: překračujeme limity systémů, na kterých stojí naše prosperita. A přesně to předpověděly v mnoha ohledech celkem přesně a komplexně i Meze růstu. A dokonce pro predikci použily několik scénářů, se kterými se můžeme v knize seznámit. 

Za posledních deset let jsem měla možnost sledovat tuto proměnu z různých perspektiv – od průmyslu přes stavebnictví až po zemědělství. A stále více si uvědomuji, že kořen většiny současných problémů je překvapivě jednoduchý. Týká se právě zdrojů. Když sledujeme dnešní geopolitické konflikty, často mluvíme o ideologiích, bezpečnosti nebo mocenských zájmech. V jejich pozadí však téměř vždy nacházíme boj o přístup ke zdrojům – energii, vodě, půdě, surovinám nebo strategickým materiálům. V tomto smyslu nejsou Meze růstu knihou o životním prostředí. Jsou knihou o stabilitě civilizace.

To dnes velmi dobře vidíme i v evropském průmyslu. Automobilový sektor, ve kterém částečně působím, prochází největší transformací za posledních sto let. Přechod k elektromobilitě není pouze energetickou změnou. Je to také zásadní změna materiálová. Baterie, polovodiče, magnety nebo digitální technologie vytvářejí novou závislost na kritických surovinách a jejich dodavatelských řetězcích. Evropa přitom zjistila, že v mnoha strategických materiálech pro toto zásadní průmyslové odvětví je významně závislá na Číně. Najednou se ukazuje, že otázka zdrojů není pouze environmentální téma. Je to otázka ekonomické odolnosti, konkurenceschopnosti i bezpečnosti.

Právě proto se stále častěji hovoří o cirkulární ekonomice. Ta není módním trendem ani další ekologickou nálepkou. Je praktickou odpovědí na otázku, kterou položily Meze růstu. Pokud jsou zdroje omezené, musíme se naučit využívat je chytřeji. Zachovávat materiály v oběhu, navrhovat výrobky s delší životností, opravovat, sdílet, znovu používat a recyklovat. Zkušenost mě ale naučila, že samotné technologie nestačí.

Pokud jsem si z posledních let odnesla jednu zásadní lekci, pak je to význam mezioborového partnerství se zapojením všech klíčových aktérů, kteří mohou dané téma ovlivnit. Žádný sektor dnes nedokáže zvládnout transformaci sám. Potřebujeme spojovat firmy, veřejnou správu, akademickou sféru, zemědělce, investory i občanskou společnost.

Právě proto mě inspirují iniciativy, které propojují aktéry napříč obory. Jedním z příkladů jsou Bohémské dohody, které čerpají inspiraci v Nizozemí, kde jsou v tématech ekoinovací napřed. Od roku 2011 takových dohod řešících konkrétní bariéry uzavřely stovky. A proto i já po mnoha letech práce v propojování aktérů a práci na systémové změně z lineárního systému založeném na principu vytěžit – vyrobit – vyhodit směrem k cirkularitě volím stejnou cestu. Dnes tak s více než pětadvaceti partnery pracujeme na konkrétním Parnterství PRO výstavbu bytových domů z nízkoemisních mateirálů. Právě proto, že je do stavebnictví, sektoru, který v EU spotřebuje zhruba polovinu všech vytěžených materiálů a zároveň vytváří přibližně třetinu veškerého odpadu přinést inovace skokově. Toto partnerství hledá nové cesty k výstavbě budov z přírodních a nízkouhlíkových materiálů a mění narativ, že bychom o budovách stále měli rozhodovat především podle pořizovací ceny a mnohem méně nás zajímá, z čeho jsou postaveny, jaké zdroje spotřebovávají během svého životního cyklu nebo jaký dopad mají na klima. A to je jen jedna z mnoha iniciativ, které stojí na poznání, které Meze růstu přinesly již v sedmdesátých letech a nám ani padesát let nestačilo k aplikaci poznatků do praxe. 

Stejně zásadní je však oblast, o které se mluví méně. Půda. Půda je náš základní přírodní kapitál. Bez zdravé půdy nebude fungovat potravinový systém, nebudeme schopni zadržovat vodu v krajině ani zmírňovat dopady klimatické změny. Přesto jsme si zvykli vnímat zemědělství především jako výrobu komodit. Ve skutečnosti potřebujeme mnohem více podporovat farmáře, kteří pečují o krajinu, obnovují úrodnost půdy a hospodaří regenerativním způsobem. Potřebujeme zkracovat dodavatelské řetězce a vytvářet přímější vazby mezi producenty a spotřebiteli. Každá tuna organické hmoty vrácená do půdy má dnes větší hodnotu než mnohé technologické inovace, o kterých se tolik mluví. Zdravá půda totiž představuje jeden z největších přirozených nástrojů pro ukládání uhlíku a současně zvyšuje odolnost krajiny vůči suchu i extrémním výkyvům počasí.

Možná právě zde se nejvíce ukazuje, jak aktuální Meze růstu stále jsou. Neupozorňují nás totiž jen na nedostatek zdrojů. Připomínají nám, že skutečné bohatství společnosti nevzniká z nekonečné spotřeby, ale ze schopnosti pečovat o kapitál, který jsme zdědili. Každý rok si tuto skutečnost připomínáme během Earth Overshoot Day – dne, kdy lidstvo vyčerpá přírodní zdroje, které je planeta schopna za jeden rok obnovit. Od tohoto okamžiku žijeme na ekologický dluh. Rok od roku si tento dluh zvětšujeme.

Před několika lety hovořil Emmanuel Macron ve svém prezidentském projevu po znovuzvolení do funkce o potřebě návratu ke skromnosti. Toto slovo tehdy vyvolalo rozpaky. Přitom právě skromnost může být jednou z nejdůležitějších hodnot budoucnosti. Ne jako synonymum chudoby nebo odříkání, ale jako schopnost rozlišovat mezi tím, co skutečně potřebujeme, a tím, co pouze spotřebováváme. Dokonce se dobrovolná skromnost a decoupling – tzv. oddělení křivek ekonomického růstu a k tomu nutné paralelně rostoucí spotřeby zdrojů – dostala i do reportu o klimatickém stavu světa – IPCC. Další report, další data, další vědci – a podstatu stále ignorujeme. Spotřeba roste, lidé mají všeho dostatek, instantní objednávky plní instantí řešení a co do půlnoci objednáme, to ráno k dispozici máme… 

A přitom je opravdu zásadní pochopit, že padesát let po vydání Mezí růstu už nejde o to, zda měli jejich autoři ve všem pravdu. Důležitější je jiná otázka. Dokážeme proměnit naši ekonomiku tak, aby prosperita nebyla založena na stále vyšší spotřebě materiálů, energie a půdy? Dokážeme spolupracovat napříč sektory rychleji, než se budou prohlubovat jednotlivé krize?

Protože meze růstu nejsou především limitem planety. Jsou testem naší schopnosti změnit způsob, jakým o prosperitě přemýšlíme.

Zajímavé odkazy:

🎥 Záznam z představení knihy Meze růstu v Kampusu Hybernská pod taktovkou Nakladatelství Karolinum:
👉 https://lnkd.in/dP9CwW78

📚 Knihu Meze růstu koupíte zde:
👉 https://lnkd.in/daJ-cZfb

📖 Knihu Muž Země koupíte zde:
👉 https://lnkd.in/dxYfAtmS

Text vznikl jako komentář pro Deník Referendum, autorka: Ing. Soňa Klepek Jonášová, Ph.D.