V Česku vyšla první metodika představující principy cirkulární ekonomiky aplikované ve veřejném zadávání. V tomto článku Vám představíme klíčové prvky cirkulárního zadávání, které přesahuje odpovědné zadávání tím, že klade důraz mimo jiné na snižování spotřeby a prodlužování životnosti výrobků.

Cirkulární ekonomika zdůrazňuje efektivnější nakládání s existujícími zdroji a snižování využívání primárních zdrojů a je jednou z hlavních strategií Evropské komise v jejím plánu dekarbonizovat ekonomiku celé Unie. Fakt, že současný stav je neudržitelný, nelze popřít, najít však shodu na řešení této situace je složitější. V Institutu cirkulární ekonomiky věříme, že každý krok se počítá a že je třeba začít hned, ale raději postupně, abychom neměli přehnané ambice, které by mohly vést v případě nezdaru k deziluzím. Takovým krokem může ve veřejném zadávání být přehodnocení dosavadního způsobu zadávání, kdy hlavním kritériem byla vždy cena. Kvalitativní kritéria mohou zpočátku hrát menší roli a postupně získávat na důležitosti. Proto jsme s našimi partnery připravili podrobný návod, jak s cirkularitou začít.

Trocha teorie

Cirkulární přístupy přímo či nepřímo přispívají ke snížení negativních dopadů lidské činnosti na životní prostředí v rámci celého řetězce od výrobce přes spotřebitele až po ukončení životnosti. Toho lze dosáhnout uplatněním jedné nebo více z následujících strategií nebo principů cirkulární ekonomiky, označovaných jako 9R. Existují různé typy “R” přístupů, jako například 3R, 4R, 6R a 9R. Nicméně všechny varianty R mají jako hlavní rys společnou hierarchii, přičemž první R je považováno za prioritní vůči druhému R a tak dále, typ 9R představuje nejpropracovanější a nejúplnější přístup, jak je popsáno níže:

  • R0 – Odmítnout (Refuse): Výrobek se stane nadbytečným tím, že se vzdáte jeho využití nebo nabídnete stejnou funkci radikálně odlišným produktem nebo službou (snižujeme množství toho, co reálně opravdu potřebujeme).
  • R1 – Přehodnotit (Rethink): Zintenzivnění používání výrobku (např. sdílením výrobku).
  • R2 – Omezit (Reduce): Zvýšení efektivity výroby nebo používání produktu při menší spotřebě přírodních zdrojů a materiálů.
  • R3 – Znovu použít (Reuse): Opětovné použití vyřazeného výrobku, který je stále v dobrém stavu a plní svou původní funkci, jiným spotřebitelem.
  • R4 – Opravit (Repair): Oprava a údržba vadného výrobku, aby mohl dále plnit svoji původní funkci.
  • R5 – Renovovat (Refurbish): Obnovení starého výrobku do stavu odpovídajícímu současné potřebě (například v nábytku).
  • R6 – Repasovat (Remanufacture): Přeměna vyřazeného výrobku v nový výrobek se stejnou funkcí.
  • R7 – Předefinovat (Repurpose): Využití vyřazeného výrobku nebo jeho části v nový výrobek s jinou funkcí.
  • R8 – Recyklovat (Recycle): Zpracovat materiály k dalšímu využití ať ve stejné (vysoká úroveň) nebo nižší (nízká úroveň) kvalitě.
  • R9 – Obnovit (Recover): Spalování materiálu s energetickým využitím (důraz na to, aby odpad skončil ve spalovně, ne na skládce).

Řečeno jinými slovy, hierarchie cirkulárních zakázek a nákupů je založena na hierarchii zacházení s odpadem. Prvním krokem je SNÍŽENÍ množství toho, co kupujete, a posouzení toho, co skutečně potřebujete (omezení obalů a odpadu, upřednostňování opakovaně použitelných a znovu naplnitelných produktů, kde je to možné). Druhým krokem je ZNOVUPOUŽITÍ produktu na konci jeho životního cyklu (např. předem zasmluvněné systémy zpětného odběru: zejména IT vybavení nebo nábytek) nebo prodloužení životnosti produktu prostřednictvím speciálních ustanovení o plnění smluv týkajících se údržby, oprav a recyklace. Třetím krokem je RECYKLACE produktu, pokud jej nelze znovu použít a vytvořit nový produkt (např. ve stavebnictví: požadavek na recyklovaný beton při zadávání veřejných zakázek). Dalším krokem je VYUŽITÍ odpadu pro jiné účely prostřednictvím konkrétních kritérií stanovených ve veřejné soutěži.

V závislosti na uplatňovaných cirkulárních principech lze oběhové hospodářství rozdělit na různé typy obchodních modelů. Co by měl tedy každý veřejný zadavatel začít prosazovat? Jedním z hlavních kroků je dematerializace. To znamená zaměření na digitalizaci, výrobu na zakázku nebo uplatnění opakovaně použitelných výrobků, které vedou ke snížení množství zdrojů potřebných k vytvoření výrobků nových. Další možností je požadavek cirkulárních vstupů, tedy důraz na obchodní modely, které využívají k výrobě obnovitelnou energii (např. solární energii), plně biologicky odbouratelné materiály (např. neošetřené dřevo) a/nebo recyklovatelné materiály. Prodloužení životnosti výrobků obsahuje principy jako ecodesign nabízející odolnost a modularitu, princip údržby a opravy, opětovného použití, obnovy, renovace nebo repasování. Příkladem je například společnost Patagonia, která opravuje své oděvy, nebo společnost Fairphone, která navrhuje telefony vyrobené s ohledem na odolnost a modularitu prostřednictvím etických dodavatelských řetězců. Obnova zdrojů je dále dosažitelná prostřednictvím recyklace, biochemické extrakce, anaerobní digesce a kompostováním (tady bychom rádi vyzdvihli například spolupráci Plzeňského Prazdroje s Biopekárnou Zemanka, která využívá zbytkovou pivovarskou surovinu – mláto – na výrobu krekrů). Konečně výrobek jako služba nebo systém kombinující výrobek se službou, to znamená včetně systému sdílení, je „pouze“ pronájmem či vzájemným půjčováním (sdílení kancelářských prostor, vozového parku..).

Jak zadávat cirkulárněji?

Celý proces cirkulárního zadávání veřejných zakázek musí samozřejmě probíhat podle postupu definovaného v zákoně o veřejných zakázkách a dbát na povinnost zadávat odpovědně (zákon č. 134/2016 Sb.). Nicméně je potřeba provést několik dalších kroků, které nejsou podle zákona povinné, ale musí být použity ke splnění cirkulárních kritérií budoucího zakoupeného produktu nebo služby. Implementace cirkulárního zadávání veřejných zakázek vyžaduje zapojení a spolupráci různých oddělení a zaměstnanců napříč organizací. Pravděpodobně bude nutná diskuze mezi úředníky z finančního, environmentálního (CSR) a zadávacího oddělení a také mezi dalšími specialisty z jiných sektorů. V dalším kroku by měl být stanoven operační prováděcí plán, který by nastiňoval konkrétní úkoly, odpovědnost a časovou osu. Prováděcí plán by měl být sdílen a komunikován v co nejširší míře, zejména zaměstnancům a dodavatelům, kteří mají na starost poskytování produktů nebo služeb.

Při rozhodování o Vašem nákupu v souladu s cirkulárními kritérii je nezbytné prozkoumat trh. Tento krok je velmi důležitý pro výsledek celého procesu zadávání zakázek a jeho dílčí výstupy. Nalezení produktů s určitými (cirkulárními/zelenými) certifikáty nebo službami s konkrétní autorizací je klíčem k nastavení kritérií pro celý proces. Při určování odvětví produktů, služeb a prací, které je třeba upřednostnit, je třeba mít zpočátku na paměti tři hlavní faktory: dopad na životní prostředí, rozpočtový význam a potenciál ovlivnit trh. Je proto třeba vybírat ty produkty nebo služby, které mají během životního cyklu pozitivní dopad na životní prostředí. Dále zaměřit úsilí na oblasti významných výdajů a na oblasti s největším potenciálem ovlivnit trh. To může být způsobeno formátem zakázky nebo důležitostí pro dodavatele mít klienty z veřejného sektoru.

Je také doporučeno informovat trh s dostatečným předstihem o zakázkách, které budou obsahovat právě cirkulární kritéria. To poskytne dodavatelům dostatek času na přípravu na tyto požadavky. Je vhodné také zvážit realizaci předběžných tržních konzultací a dialogu s potenciálními dodavateli, kteří mohou pomoci vyřešit nejistoty spojené s produktem nebo službami, aby zakázka úspěšně realizovala nákup produktu nebo služby s nejnižším dopadem na životní prostředí nebo nejlepší analýzou životního cyklu výrobku. Tento krok je také důležitý, když chceme vyvinout nový produkt/službu a poradit se s potenciálními budoucími dodavateli o možnostech vývoje takového produktu/služby. Tyto procesy ovšem musí být zcela transparentní.

Zásadním krokem před zahájením procesu zadávání zakázek je posouzení vašich skutečných potřeb s ohledem na potenciální dopad zakázky na životní prostředí. Správná konzultace s interními nebo koncovými uživateli může odhalit, že lze snadno použít jiné možnosti šetrnější k životnímu prostředí. V některých případech může být nejlepším řešením nekupovat vůbec nic, když například budete moci sdílet prostředky nebo vybavení s jinými organizacemi, nebo zajistit opravitelnost či pronájem.

Při konečném výběru by pak měla být brána v úvahu také řada dalších faktorů. Mezi ty patří priority, jako je kvalita ovzduší ve městě, spotřeba energie/vody, nakládání s odpady nebo přizpůsobení se klimatu. Analýza trhu zase může být užitečná ke zjištění, zda jsou k dispozici vhodné alternativy, které nabízejí snížený dopad na životní prostředí. Při posuzování „nákladů“ by měly být brány v úvahu všechny náklady během životního cyklu: pořizovací cena, náklady na používání (spotřeba energie/vody, údržba) či další využití a náklady na likvidaci. V některých případech mohou být k dispozici investice nebo granty na investice do ekologičtějších možností.

Pro mnoho skupin produktů a služeb byla vyvinuta zelená nákupní kritéria, která lze vložit přímo do vaší nabídky, bez nutnosti dlouhého výzkumu charakteristik vlivu na životní prostředí a analýzy trhu. Kritéria EU GPP[1] zahrnují 21 skupin produktů a služeb a jsou k dispozici v základní i komplexní verzi. V mnoha zemích EU jsou k dispozici také národní nebo regionální kritéria. Neméně důležitým aspektem je dále viditelnost a komunikace tématu, a to nejen v rámci organizace, ale také navenek. Významné změny, jako je nový druh vozidel nebo přechod na biopotraviny v jídelně, mohou pomoci vybudovat povědomí o vaší politice cirkulárního zadávání a zlepšit image vaší organizace, je třeba být ale extrémně opatrný na greenwashing. Nakonec je třeba i považovat prakticky a klást si otázky typu: Existují nějaké důležité zakázky, na které je možné navázat, nebo dlouhodobé smlouvy pro určité skupiny produktů/služeb? Jaké časové a finanční zdroje jsou k dispozici pro implementaci? Existují nějaké konkrétní skupiny produktů/služeb, kde již existují určité expertizy v oblasti životního prostředí?

Jak cirkularitu měřit?

Nastavte kritéria pro zadání zakázky, která uchazeče motivují k tomu, aby dosahovali ještě vyšší úrovně environmentálních plnění, než jaké jste uvedli, a uplatňujte je transparentním způsobem. Při porovnávání nabídek vyhodnoťte náklady životního cyklu a odmítněte neobvykle nízké nabídky, pokud nejsou v souladu s právními předpisy v oblasti životního prostředí. Existuje mnoho indikátorů, které lze zohlednit v rámci cirkulárního zadávání. V zásadě je možné rozdělit je do těchto skupin:

1. Spotřeba energie: % obnovitelná energie, podíl recyklované energie, množství snížení emisí CO2, spotřeba elektrické energie.

2. Spotřeba vody: indikátor vodní cirkularity, podíl použité recyklované vody, podíl spotřeby vody z omezeného zdroje…

3. Spotřeba materiálu: podíl recyklovaných materiálů vzhledem k poptávce po primárních surovinách, konkrétní toky odpadu (obalový odpad, biologický odpad, elektronický odpad atd.); množství neobnovitelného odpadu, míra zpětného získávání materiálu z vlastního zpětného odkupu / zpětného odběru, systém partnerství, programy sběru a obnovy; spotřeba primárních surovin; podíl recyklovatelných materiálů; podíl ekologicky certifikovaných materiálů.

4. Sociální dopad: tvorba pracovních míst, míra zapojení komunity, podpora inkluze ve společnosti, povědomí občanů, zapojení a jejich participace v cirkulární ekonomice, opětovné použití (vyžadující změnu myšlení v souvislosti s opravami).

5. Environmentální dopad: podpora národních a mezinárodních cílů v boji proti změně klimatu, například snížením emisí skleníkových plynů; míra energetické účinnosti, míra produkovaného odpadu, ekologická stopa spotřeby, emise z pracovních cest na zaměstnance, toxicita výrobků a materiálů.

6. Hodnocení celého životního cyklu: užitek (životnost a funkce), ztráty materiálu v dodavatelském řetězci nebo během používání produktu, modifikace produktů nebo služeb. (Metoda zvaná Life Cycle Assessment posuzuje působení produktu na životní prostředí, zatímco metoda Life Cycle Costing se zaměřuje na náklady vynaložené na výrobu, údržbu i likvidaci produktu. Proto často bývají dražší ekologické varianty z dlouhodobého hlediska výhodnější, a to i po finanční stránce).

Závěrem

Cirkulární ekonomika není jen úzce spojená s odpadovým hospodářstvím, ale především s prevencí vzniku odpadu a vyžaduje změnu spotřebitelského myšlení, a to nejen v rámci veřejného zadávání, ale i soukromých nákupů. Důležité je primárně přehodnotit a identifikovat aktuální potřeby. Ilustrujme to na příkladu nábytku: potřebujeme opravdu 18 zelených židlí a stejné velké modré stoly, nebo jen potřebuje otevřený prostor pro 10 zaměstnanců, kteří mohou pracovní místa sdílet? Nevadil by nikomu nákup nábytku z druhé ruky? Nemáme v okolí dílnu, vyrábějící stoly z kůrovcového dřeva? S odpověďmi na tyto otázky může pomoci samotný dodavatel a výsledkem může být dobře vypadající, udržitelný a inovativní nábytek.

Aby byla veřejná zakázka úspěšná, je třeba spolupráce (a společné hledání řešení) mezi veřejným zadavatelem a dodavatelem (dodavateli). Taková spolupráce je také jeden z klíčových principů cirkulární ekonomiky obecně. Cirkularitu a udržitelnost lze uplatnit v jakémkoli odvětví, ale obvykle chybí znalosti a nedochází ke konzultacím s experty. Proto by měli být přizváni při přípravě veřejných zakázek odborníci, aby konzultovali cíle, možnosti a konkrétní aspekty jednotlivých zakázek.

Metodika veřejného i soukromého cirkulárního nakupování byla publikována v rámci projektu Erasmus+ s názvem „Inovativní metodiky cirkulární ekonomiky ve veřejném zadávání a soukromých nákupech“ a díky finanční podpoře KB Nadace Jistota. Tento článek vyšel v upravené podobě v časopise Veřejné zakázky v praxi.

Metodiku lze stáhnout zde.

Shrnutí metodiky v podobě handbooku Cirkulární Česko je ke stažení zde.


[1] https://ec.europa.eu/environment/gpp/eu_gpp_criteria_en.htm

LEAVE A REPLY

Please enter your comment!
Please enter your name here