Témata letošního čísla časopisu Material times shrnula ve své recenzi Soňa Jonášová, ředitelka Institutu Cirkulární Ekonomiky, pro kterou Material Times dlouhodobě patří mezi oblíbené čtenářské kousky na léto.
Letošní díl Material Times přináší pro čtenáře v nenápadné formě téměř všechny trendy, které se v materiologii dají v letošním roce najít. A to od přístupu k produktu či materiálu v rámci celého životního cyklu, který uživatele nutí přemýšlet nad rámec času, který sám či jeho zákazník s danou hmotou stráví. Donutí ho zajímat se o původ, náročnost těžby, logistiky, zpracování a otevírá otázky i nad finálním osudem a možnosti jej ovlivnit.
Přináší ale také nový pohled na tvorbu, která zahrnuje biomimikry, tedy napodobování přírodních procesů stejně tak jako zahrnutí odpadu, čehosi na první pohled pro společnost již nepotřebného, do výroby nových objektů, které kromě vizuální zajímavosti přináší i oceňovaný příběh a hodnotu. Doslova na krev představuje i materiály, nad jejichž výrobou jde čtenáři mráz po zádech, ale otevírá i nové možnosti, o kterých nám mnohdy v dnešním pomyslném světě blahobytu materiálů zatím nebylo potuchy. Material Times je zrcadlem současné diskuze a dává nám ochutnat postupů, které brzy nikomu z nás nebudou cizí.
Letošní číslo se zabývá souvislostmi. Mnohé zaznamenáme jen koutkem oka, a přece to utváří svět kolem nás. Čtvrté tištěné číslo Material Times odhaluje živné i sžíravé vazby mezi lidmi, materiály, místy, věcmi a organismy.
„V okamžicích, kdy se zbavujeme krátkozrakosti a přezíravých postojů, se nám otevírá rozlehlé hřiště. Všímáme si, že právě tyto vztahy vytvářejí místo, kde spolu můžeme s ostatními existovat,“ nabízí návod ke čtení šéfredaktorka Tereza Lišková. Na sto třiceti stranách čeká na čtenáře dvacet článků s autorskými fotografiemi a ilustracemi. Mají za cíl poodhalit méně patrné souvislosti, které se nám denně objevují před očima.
Vazby k věcem zkoumá článek, ve kterém se Kristina Veinbender soustředí na české snahy o provozování reuse center. Tradiční bazary jsou jen prvním stadiem šetrného zacházení s věcmi z druhé ruky, čím dál více lidí a spolků se inspiruje v zahraničí a vytváří místa, kde mohou lidé odkládat již nevyužívané věci a jiní si je zase odnášet, popřípadě i opravovat a renovovat.
Na téma odpadu navazuje Lucie Tomanová v rozhovoru s docentem Vladimírem Kočím, naším předním odborníkem na analyzování dopadu životního cyklu produktů na environmentální prostředí. Kočí hovoří o potřebě změny našeho životního stylu, o rozdílu mezi papírovou taškou a igelitkou i o limitech selského rozumu.
František Marčík se ve svém textu věnuje globálním poruchám klimatu, které zažíváme v souvislosti s rostoucí hladinou oxidu uhličitého v atmosféře. Vypočítává kroky, které mohou vést ke zlepšení situace, zároveň ale jasně uvádí, že ignorování tohoto závažného problému bude mít pro náš svět katastrofální důsledky.
Článek „Mrtvé zboží ani neviditelná ruka trhu nebere“ se věnuje textilnímu odpadu. Redaktorka Tereza Špinková se zaměřuje na fenomén mrtvých skladů, takzvaný dead stock. „Někdy stačí, aby se nestalo nic… a je konec. V případě nikdy nenošeného oblečení, jež v lepším případě vyletí komínem, to platí doslova,“ otevírá téma Špinková.
Tvůrčí využití toxického odpadu pro změnu popisuje Kateřina Zvelebilová, která pod titulkem „Glazuje odpadem“ popisuje slibně se rozvíjející nizozemský projekt Ignorance is Bliss.
„Hřiště má problém. Zahrada je víc,“ píše redaktorka Kateřina Přidalová. Pomocí odborných studií i zažitých zkušeností obyvatel města charakterizuje prostředí, které je určené dětským hrám. Sleduje materiálové i tvarové pojetí dětských hřišť, která dost často namísto prostoru pro svobodnou hru poskytují spíše optimální podmínky pro dohled a kontrolu.
Městská neviditelná dramata všedních dní ve svém komiksu zachycuje i Marek Rubec, který vypráví příběh o letící července a skleněné fasádě.
Markéta Dolejšová čtenáře bere na vtipnou i trochu děsivou exkurzi do food-tech sektoru. Představuje robotický skleník na domácí rajčátka i mobilní aplikace, které vědí lépe než kdo jiný, co si nasoukat do těla.
S tématem potravinové produkce se potýká i Eliška Knotková, která se zamýšlí nad proudy krve, které každý den protečou jatkami. Co to pro náš svět znamená, když se tato životodárná tekutina mění v odpad? A může se hodit jako surovina pro výrobu nových materiálů nebo módních doplňků?
Kdo stojí za Material Times a kde ho můžete sehnat?
Magazín Material Times vydává společnost Happy Materials, za kterou stojí Lucie Havlová a Tomáš Hendrych. Jejich dlouhodobý zájem o materiály vyústil v založení knihovny materiálů matériO Prague. Ze zázemí knihovny v roce 2013 vzešel i samotný magazín. Cílem redakce je informovat čtenáře o aktuálních událostech v oblasti hmotné kultury. Magazín propojuje tvůrčí svět architektury, výtvarného umění, designu a řemeslné výroby se světem nových materiálů a technologií. Představuje díla a myšlenky známých osobností i začínajících či zapomenutých tvůrců, sleduje trendy, nové možnosti a postupy. Zaměřuje se na čtenáře, kteří se rádi inspirují novinkami, stejně jako na ty, kteří se zamýšlejí nad společenskými a environmentálními důsledky jejich výroby, užívání a zániku.
Grafickou úpravu tištěného magazínu má na starost studio V8, které tvoří František Kast a Přemysl Zajíček. Magazín je dostupný v e-shopech a v síti vybraných kamenných obchodů. Tištěné číslo vychází jednou za rok a jeho obsah se nepřekrývá s články uvedenými na webu. Doporučená prodejní cena je 200 Kč.
