Lesnictví se v Česku v současnosti potýká již několikátým rokem s kůrovcovou kalamitou, se kterou si stát neumí moc dobře poradit. Jen pro představu, objem napadeného dřeva raketově narůstá, pro loňský rok odhady počítají s 25–30 miliony kubíků napadeného dřeva oproti 18 milionům kubíků v roce 2018. V zemi přitom máme skladovací kapacity „jen“ pro 13 milionů kubíků dřeva. Ačkoliv existuje katalog takových skladovacích prostor, využívá se pouhých 8 %. Cena dřeva přitom rapidně klesá. Shoda panuje v tom, že je třeba rychle jednat, jednoduchá řešení však na stole nejsou.
Je nutné také připomenout, že v případě extrémní těžby dřeva dochází také k environmentálním škodám kvůli vytvoření holin, tedy prostoru bez lesního porostu, který se zejména v oblasti horkých období stává významným místem pro tvorbu tzv. „teplotních ostrovů“. V takovém místě je často narušen malý vodní cyklus a mladé stromy jsou vystaveny extrémnímu slunečnímu záření, což způsobuje jejich úhyn.
Nejde jen o zatraceného brouka
Kromě kůrovce stojí v cestě plnému rozvoji cirkulárních principů v lesnictví několik druhů bariér, které bude potřeba nejprve překonat. Mezi tyto bariéry patří nedostatečná spolupráce mezi rezorty, nedostatek pracovních sil (máme příliš pomalý systém udělování pracovních víz), problémy s nízkou dopravní dostupností, nedostatkem technického vybavení na tak velké množství dřeva, omezenou legislativou (v ČR například není možné stavět vícepatrové dřevostavby), vyrábíme málo dřevěných produktů s přidanou hodnotou a především, v Česku dřevo téměř nerecyklujeme a dřevěný odpad poté končí na skládkách. Dřevo je přitom strategickou surovinou, kterou je lepší zpracovávat, čímž zafixujeme uhlík, a neuniká CO2, jako v případě pálení dřeva nebo skládkování.
V Česku zároveň chybí obecně přijatelná strategická koncepce lesnické politiky. Les totiž nemá jen funkci produkční, ale i ekologickou a sociální, a je třeba nalézt rovnováhu mezi těmito funkcemi. Kdo nechodí rád na procházky do lesa? Stejně zásadní také je, abychom se přizpůsobili dopadům změny klimatu a na tuto změnu se adaptovali. Jak ukazuje současná situace, smrkům se nejspíš nadále u nás dařit nebude a bude nutné změnit druhovou strukturu lesů, to znamená vrátit se k původním druhům, jako je buk a dub, které však nemají stejné využití jako smrk. Měli bychom si proto umět odpovědět na otázku, jak by měly vypadat lesy za několik desítek let a jaké lesy chceme předat dalším generacím.
Jak se do lesa volá…
Jaká řešení se tedy nabízejí na krizi v lesnictví? Vesměs všichni odborníci se shodují na tom, že je třeba vracet se k regionálním vazbám a prodávat lokální dříví lokálním spotřebitelům, čímž snížíme externality, jako je ekonomická i environmentální cena mezistátní a mezikontinentální dopravy. Klíčová je také podpora českého dřeva ve veřejných zakázkách a zvýšení spotřeby domácího dříví, což mají plně ve své moci veškeré státní instituce. Dále bude nutné snížit export dřeva, protože vyvážíme surové dřevo a dovážíme ho zpět zpracované a recyklované, což kopíruje principy fungující spíše v méně vyspělém světě. Díky snížení exportu dojde nutně k investicím do rozvoje technologií, inovací a recyklačního průmyslu a k rozvoji upcyklace v dřevozpracujícím průmyslu. Mimo to je také nutné správně nastavit ekosystémové služby, aby se lesníkům vyplatilo udržovat kvalitu lesů, a v neposlední řadě rozvíjet aktivní osvětu a ekologickou výchovu od útlého věku. Aby se z lesa ozývalo jen to dobré, bude třeba ho více chránit a mnohem racionálněji využívat.