S rostoucím množstvím nechtěného oblečení a environmentálním uvědoměním zákazníků se snaží vypořádat velké oděvní řetězce různými způsoby. Například H&M nabízí poukázku na slevu zákazníkům, kteří na nákup přinesou svoje staré nebo nechtěné oděvy či obuv. Nechme stranou negativa a pojďme se podívat, co se s oblečením děje, po tom, co jej odevzdáte na prodejně.

Posbírat a roztřídit

Po tom, co oblečení odevzdáte na prodejně, je převezeno na třídicí linku, kde se ručně třídí a rozhoduje se o jeho dalším osudu. Sběr a následnou recyklaci nebo redistribuci vysbíraných oděvů pro H&M zajišťuje německá firma I:CO, jejíž název je odvozen od anglického „I collect“ (Sbírám). Firma funguje po celém světě a oblečení pro ni třídí a recyklují partnerské společnosti, které má nasmlouvané.

Pracovníci třídicích linek pak berou každý kousek do rukou a rozhodují o jeho dalším osudu. Hezké a nositelné oblečení se dostane na second-handový trh a je znovu prodáno a snad i nošeno. Podle Axela Buchholze, CEO společnosti I:CO, je to přibližně 55-60 % oblečení, ale číslo se rok od roku zmenšuje. Pravděpodobně za to může nízká kvalita nošeného oblečení a klesající ceny oblečení nového.

Downcyklace nebo recyklace?

Zbytek oblečení se recykluje, nebo spíše downcykluje. Recyklace oblečení je totiž, na rozdíl například od recyklace skla, které stačí roztavit a může se z něj vyrobit nové, plnohotné sklo, mnohem složitější. Každý kousek oblečení se skládá z různých druhů vláken, které je takřka nemožné od sebe oddělit. Komplikací jsou i různé potisky, knoflíky, zipy a nášivky, složené z jiných materiálů, než oblečení samotné. Proto v recyklaci oblečení rozlišujeme dva druhy recyklace. Tzv. otevřenou a uzavřenou.

Otevřená recyklace nebo spíše downcyklace (tzn. vytváření produktu nižší kvality než byl produkt vstupní) znamená využití oblečení v jiných průmyslových odvětvích než v oděvním. Z některých oděvů se stanou čisticí hadříky a jiné jsou mechanicky recyklovány (rozřezány na vlákna) a vyrobí se z nich izolační materiál , krycí plachty pro malování nebo třeba zátěžový koberec. Během tohoto procesu se oddělují knoflíky a jiné tvrdé materiály, které pak nacházejí využití v kovozpracujícím průmyslu. U partnerů I:CO má své využití i prach, který vzniká při řezání – využívá se na výrobu plstěných desek.

Při uzavřené recyklaci se z použitého oblečení získávají textilní vlákna, ze kterých se opět může vyrábět oblečení. „Společně s naším partnerem jsme zavedli individuální proces recyklace bavlny, která je následně spřádána a vyrábí se z ní nová džínovina. Díky použití existujících mechanických technologií pro džínovinu vyrobenou z bavlny a propojení různých partnerů dodavatelského řetězce byla I:CO první společností, která kompletně zmapovala uzavřený dodavatelský řetězec.“ Chlubí se úspěchy firmy v uzavřené recyklaci Axel Buchholz. Bohužel je uzavřená recyklace zatím v plenkách. Není například možné vyrobit nové oblečení pouze z recyklovaných vláken, protože jsou kratší než vlákna nová. Recyklovaná džínovina tedy obsahuje pouze 20 % recyklovaných vláken.

Předcházení vzniku odpadu?

Další cestou, jak se vypořádat s vysbíraným oblečením by mohl být prodej nošeného oblečení přímo na prodejnách, podobně, jako to dělá například IKEA s nábytkem. Ve Švédsku H&M spustilo testovní prodej svého oblečení z druhé ruky na stránkách Sellply.com. Podle Anny Geddy, ředitelky pro udržitelnost, se jedná o další krok směrem k cirkulární ekonomice.

Jakkoliv jsou takové snahy chválihodné a jistě potřebné, z pohledu cirkulární ekonomiky by mělo být na prvním místě předcházení vzniku odpadu. Možná by se H&M a další velké firmy měli zaměřit na to, jak oblečení vyrábět tak, aby jej zákazníci nosili co nejdéle, opravovali a vyměňovali (třeba na clothes swapech) a k recyklaci odevzdávali, až oblečení opravdu doslouží.

O dalších snahách H&M o cirulární ekonomiku a českých firmách a jejich cirkulárních snahách si můžete přečíst v naší publikaci Cirkulární móda.

LEAVE A REPLY

Please enter your comment!
Please enter your name here