Dříve jste byli hlavně obchodní a technologickou společností. Dnes se přesouváte spíše do sféry poradenství, kde jste partnerem obcím a městům. Jak jste k této přeměně došli?
Robin Dufek: Čím více pracujeme se samosprávami, tím více vnímáme, jak zásadní roli hraje příprava a správné nastavení odpadového systému. Proto jsme se rozhodli kromě poskytování kvalitních technologických systémů či produktů, přidat do našich služeb i poradenství. Nyní je pro nás prioritou pomoc českým samosprávám s celým procesem příprav vedoucím ke změně jejich odpadového hospodářství. Je to pro nás tak významná změna a zásah do naší interní filozofie, že s sebou v podstatě přináší i změnu našeho byznysmodelu.
S každým klientem se tedy snažíte vybudovat prostor důvěry a partnerské spolupráce?
RD: Ano, a v tom se hezky ukazuje změna našeho dosavadního přístupu. Neprodáváme už jen produkty nebo řešení. Pokud si samosprávy neví rady, jsme tu pro ně a stáváme se jejich oporou. Nabídneme jim pomocnou ruku a dlouhodobou podporu, protože víme, že evoluce odpadového hospodářství je běh na dlouhou trať. Obce provedeme celým procesem změny jejich odpadového hospodářství – pomůžeme jim definovat si cíle a jak jich dosáhnout; vypočítáme a doporučíme, co je potřeba; pomůžeme jim se zavedením nového systému, i s jeho vyhodnocením a optimalizací.
Jako rodič učí chodit dítě, tak vy vlastně učíte samosprávy chodit v odpadovém hospodářství. Vnímáte v tom i získání konkurenční výhody oproti jiným hráčům na trhu?
Mojmír Jiřikovský: My věříme, že problematika odpadů nemá řešení výlučně v technologiích a produktech. Považujeme za důležité i vztahy, vazby a know-how. V tomto si myslíme, že se od našich konkurentů lišíme. Možná se mýlíme, ale věříme tomu, že směřujeme správnou cestou.
Jako jediná firma ve svém oboru vycházíte ze zkušeností Itálie. Proč?
RD:Protože mají nejlepší výsledky v systémech sběru, třídění a recyklace jak komunálních odpadů, tak i separovaného bioodpadu.
Je zajímavé, že zrovna Itálie se stala jedničkou v odpadovém hospodářství. Ještě před několika lety italský odpadový systém úplně kolaboval, odpadky se válely všude a ohromné množství se jich vyváželo do zahraničí.
RD: Itálie se od těch dob rychle rozvíjí. Zároveň je třeba Itálii vnímat dvěma pohledy. Dlouhodobě se totiž Itálie rozděluje na sever a jih. Podle tohoto klíče se dá rozdělit i zdejší odpadové hospodářství. Jižní část by asi ještě odpovídala popisu situace o několik let zpátky – ne nadarmo se Neapoli přezdívá město odpadků. Ale severní Itálie jakožto vyspělejší, průmyslem tažená část země se diametrálně liší. Za posledních 20 let práce v odpadovém hospodářství udělala tato oblast a její města a regiony velký pokrok. Dosahují zde mimořádných výsledků nejenom v třídění druhotných surovin a bioodpadů, kde třídí i kuchyňský odpad včetně živočišných složek zvaných anglicky food waste, ale i v jejich následné recyklaci. Například Milán má na celé město míru recyklace 65 %.
Mohou se severoitalskými příklady inspirovat i české obce či regiony?
RD: Existují základní společné pilíře úspěšného odpadového hospodářství. Každé město a oblast však samozřejmě funguje jinak. Nelze tudíž paušalizovat jeden jediný systém jako osvědčený a předpokládat, že bude fungovat všude. Kupříkladu systémy sběru v Miláně a v Parmě jsou odlišné, ale přesto každé z těchto měst dosahuje působivých výsledků.
Spolupracujete s těmi nejlepšími italskými experty na odpadové hospodářství. Jak jste se k této spolupráci dostali a co pro vás znamená z hlediska strategického směřování firmy?
RD: Právě místní experti stojí za skvělými výsledky odpadového hospodářství v Itálii. Působí nejenom na italském trhu, ale i v EU v rámci různých předsednictví, např. Zero waste Europe. My jsme měli to štěstí, že jsme na tyto experty narazili, a že je zajímá problematika odpadů i v České republice a na Slovensku, kde působíme. Díky nim jsme poznali osvědčené postupy, které jsme viděli v praxi u nich v severní Itálii. V kombinaci s našimi znalostmi české a slovenské situace, zákazníků, jejich možností a potřeb tak můžeme spolupracovat na implementaci jejich know-how na lokální trhy.
Z analýz vyplývá, že největší procento komunálního odpadu tvoří bioodpad. Dal by se nějak kvantifikovat ekonomický a ekologický potenciál tříditelného a dále využitelného bioodpadu?
RD: Ekologický potenciál se špatně kvantifikuje. Obecně veškerá organická složka, všechen bioodpad je 100% recyklovatelný, resp. kompostovatelný. Přesto se v ČR stále řeší hlavně znovuvyužitelnost a nevyužitelnost plastů. Pokud však máme dosáhnout vyšší míry recyklace měli bychom se zaměřit spíše právě na bioodpady.
Z ekologického pohledu je třídění biosložky výhodné hned z několika důvodů. Místo toho, aby tento cenný materiál skončil ve spalovně, či v horším případě na skládce, můžeme z něj získat organické hnojivo. To se dá dále využívat ať už k zemědělským účelům, nebo jej mohou obce využívat na svých obecních pozemcích či ho nabízet občanům. Tak to funguje například v Písku. Tam je poptávka po hnojivu tak vysoká, že ho ani nestíhají produkovat. Vše záleží jen na správném systému sběru a komunikaci s občany.
A ten ekonomický potenciál?
RD: Ekonomický potenciál závisí zejména na tom, kdo odpad zpracovává a kolik si účtuje. Jedna tuna bioodpadu může mít vstupní hodnotu 400–600 Kč za tunu, což je jenom při porovnání se skládkovacím poplatkem výhodné. Na druhou stranu vám tuto cenu může ve výsledku naprosto změnit nějaký odvozce nebo zpracovatel odpadu, který si za službu řekne 2000 Kč.
Ekonomický ukazatel se tedy sice dá vyčíslit, ale vlivem nesourodé nabídky a poptávky neexistuje efektivní trh s bioodpady, a tak vznikají cenové rozdíly. Nejlepší možností je, když si zpracování bioodpadu umí samospráva zajistit sama, anebo pokud má nějakého partnera, který nabízí smysluplnou cenu. Pak vzniká pozitivní ekonomický efekt. A vzhledem k plánovanému zvyšování skládkovacích poplatků představuje zpracovávání bioodpadů do budoucna rozhodně perspektivní příležitost.
