Důvodů, proč jsme si na měsíční odpoutání od reality vybrali Bali, je hned několik. Kromě srdečného doporučení našeho kamaráda Maja Lema (majitele diskoklubu Life ze Žiliny, který se na Konferenci Odpad zdrojem učil, jak může i v Žilině dělat věci jinak), z jehož úst na Indonésii padaly slova největší chvály, jsme chtěli vyrazit na místo, které je typické náporem krásychtivých turistů, kteří si neuvědomují křehkost takto krásných míst.
Nejen Bali, ale i velká spousta turisticky oblíbených ostrovů a přímořských destinací, trpí pod nátlakem výstavby luxusních resortů, meziročního nárůstu počtu turistů v desítkách procent a hlavně – neuvěřitelné vlně jednorázových plastů, které s sebou turisté přiváží.
Vím, dost často se ošíváme tím, že “my za to nemůžeme, to místní mají všechno v plastu”, ale zároveň je naše západářská, často až psychopatická touha po dokonalé čistotě jedinou příčinou, proč místní přestali používat tradiční cesty servírování jídla a vše dávají do plastu. Samozřejmě jsme také hledali místo, kde se dá surfovat a užívat moře a tepla. Posledním důvodem bylo vybrat místo, kde si vyzkoušíme, jestli i v “cizích” podmínkách umíme zaktivizovat lokální lídry a společně vymyslet cesty, jak se plastového balastu zbavit.
Je to taková naše soukromá dovolenková morální výzva. Protože nám nedají spát plané sliby politiků na klimatických konferencích, chceme sami ukázat světu, že to není o mezinárodních úmluvách, ale o malých krocích, které může udělat každý z nás.
Proto bychom Vám v našem blogu rádi přiblížili, jak se nám na Bali daří. Bez (plastového) obalu se s námi podíváte pod pokličku místního odpadového hospodářství a třeba společně odhalíme, co se dá pro změnu udělat. Těžko říct, jestli se nám vůbec něco povede, ale pocit, že se sami můžeme alespoň pokusit něco změnit, je mnohem lepší vidina, než měsíc zabořený zadek v písku.
Vánoce na Bali
Na Bali jsme vyrazili na začátku prosince s představou, že přes Vánoce v Praze “chcípne pes” a tak kromě Vánočních večírků a novoročních drinků o nic moc nepřijdeme. S rodinami jsme Vánoce oslavili před odjezdem. Po třech měsících psychických i pracovních příprav na dlouhé odloučení od každodenní reality jsme si sbalili dva batohy a po týdnu cestovní horečky vyznačující se nespavostí, nervozitou a představou, že to nebylo moc moudré rozhodnutí (teď mi to připadne jako zbytečně hysterický start dovolené, ale budiž, asi se některé věci jednoduše musí stát, aby si člověk zenového klidu a pohodičky na Bali vážil ještě víc) jsme zvedli kotvy. Respektive nastoupili do letadla.
Let za všechny prachy. A stromy.
Po připojení se do výzvy #mychangeforclimate, kterou chvíli před odletem odstartovala Michaela Thomas z designového studia Butterflies and Hurricanes, se nám neletělo s moc lehkým ekologickým srdcem. Zjistili jsme si totiž, že náš let přispěje ke globálnímu oteplování něco k deseti tunám CO2. Deset stromů by za nás tenhle “hřích” zahladilo asi za sto let.
Při nalití si pragmaticky-realistického vína ale každý trošku uvědomělý jedinec musí uznat, že v situaci, kdy nám “hoří koudel u zadnice” je třeba jednat trochu rychleji. A pokud se tu nechceme do deseti let uvařit, je třeba změnu udělat rychleji. Proto na jaře po našem návratu zasadíme stromů hned sto. Ano, není to levné, ani lehké. Kdyby ale každý uvažoval podobně, tak se vsadím, že by se vzdušnému rušnému prostoru velmi výrazně ulevilo. Díky bohu, že na Vysočině je pořád co sázet a že je můj bratr lesník tělem i duší, takže nám věru jistě něco dobrého doporučí. A o tom, že se u toho pěkně zapotíme asi ani není třeba pochybovat.
KLM, letecká společnost, se kterou jsme letěli, sice nabízí nákup odpustků hned při nákupu letenky, ale jelikož jsem nákup letenek neměla pod svým bystrým ekoteroristickým dohledem já, tak jsme až následně začali řešit náhradní a dražší, ale zároveň asi funkčnější a opravdovější řešení.
Pro ty, kterým s nákupem letenky a odpustků tak trochu “ujel vlak” doporučujeme kontaktovat českou organizaci CI2 a odpustky nakoupit u nich. Dělají svoji práci skvěle. Pokud se rozhodnete odpustky pořizovat, s každým nákupem a zaplacením skutečné ceny letenek Vám dojde, že kromě levných výprodejových akcí je třeba platit i daň, kterou jinak zaplatíme všichni. Zkuste to někdy třeba na evropských letech. To peněženku tolik “nebolí” a vy si z toho možná uděláte milý a dost potřebný zvyk.
V dalších dílech navštívíme lokální farmáře, podnikatele, místní neziskové organizace nebo přiblížíme každodenní radosti a strasti snahy o cestování s co nejmenší stopou.
Soňa Jonášová
