Mnoho lidí zastává názor, že pokud se začne mluvit o ekologii nebo udržitelnosti, rovnou to znamená sáhnout hluboko do kapsy. Často slýcháme názory, že všechno zelené stojí moc peněz, že to jde proti ekonomickému růstu a rozvoji průmyslu. Koncept cirkulární ekonomiky tento názor ale překračuje a ukazuje, že to není tak úplně pravda.
Obzvlášť v současné (post)pandemické době (a o tom už jsme v několika článcích psali), je důležité správně rozmyslet, jaké a jak velké investice kam půjdou. Za prvé, klíčové jsou investice do lidí. Rostoucí lidský potenciál, díky vzdělání, osobnímu rozvoji a kvalitě života, je součástí sociálního pilíře udržitelnosti. Ten je ovšem v praxi hojně opomíjen. Přitom již mnoho průzkumů a studií například prokázalo, že spokojení zaměstnanci jsou výkonnější a přicházejí s lepšími výsledky. Investovat tedy do lidského kapitálu nejsou promrhané prostředky.
Za druhé, další klíčovou investicí se dnes ukazují inovace a nové technologie. Ano, počáteční investice bývají drahé. Nicméně uvažme, že horko těžko po mnoha letech obnovíme současný systém a přijde další krize, která ho znovu zhroutí. „Levnější varianta“ se ukáže ve finále mnohem dražší. Cílem investovat více peněz do udržitelnějších technologií je vyšší odolnost vůči (externím) šokům, a to by měl být základ každého plánu. Populistické tendence (nejen našich) politických vůdců však mohou takovou budoucnost zhatit.
Jaká je cena levných produktů?
Pojďme se teď podívat na nižší, osobní úroveň. Jako jednotlivci totiž máme možnosti podobu světa ovlivňovat vlastní volbou. Jinak řečeno, jeden mravenec nic nezmůže, ale celé mraveniště už přestěhuje kus lesa. Ukažme si to na příkladu textilu. To, že na cenovce je napsáno nízké číslo a srdce nakupujícího spotřebitele poskočí, ještě neznamená, že daný výrobek je opravdu levný. Většinou neřešíme, případně si neuvědomujeme, že námi zaplacená cena naprosto nezohledňuje cenu spotřebovaného materiálu, lidské práce nebo dopady přepravy. Za tím, že si dnes můžeme koupit levné tričko za 50 korun, je těžká a minimálně placená dřina, někdy i dětská práce. Módní průmysl je navíc druhým největším spotřebitelem vody na světě. Výroba oděvů vytvoří více emisí skleníkových plynů než celosvětová letecká a lodní doprava dohromady. Nemluvě o tom, že téměř tři čtvrtiny veškerého oblečení skončí na skládce nebo ve spalovně. Pořád vám to tričko ještě připadá levné?
Když je něco levné, tak ztrácíme tendenci se o to lépe starat. A navíc takto levné oblečení ani moc dlouho nevydrží. To je zásadní argument pro nákup udržitelnějšího textilu. Takový textil je vyráběn v duchu cirkulární ekonomiky – vlákna jsou udržovaná co nejdelší dobu v nejvyšší kvalitě, organické materiály jsou pěstovány bez nebo s minimálním využitím chemických vstupů (hnojiv, pesticidů atd). Obnovitelné zdroje nejdou na úkor pěstování potravin, využívá se méně vody. V ideálním případě se používají materiály považované za odpad (pomerančové slupky, ananasové listy, kokosová voda). Ale ta samá paralela jde aplikovat i na ostatní produkty. Pokud bychom za avokádo zaplatili místo 40 korun 150, pak by jistě v koši neskončilo. Ale jde o to, že to nejsou jen proplýtvané naše finance, ale i přírodní zdroje v podobě vodní a uhlíkové stopy a lidská práce.
Co je potřeba změnit
Není lehké poslouchat, že náš dnešní způsob života je pro planetu neudržitelný a že bude třeba se začít uskromňovat. Udržitelnost musíme chápat jako pokračování života na planetě, ale nutně to neznamená, že se vrátíme o dvě staletí zpátky. Je však třeba přenastavit myšlení v duchu minimalizace toho, co opravdu potřebujeme. Musíme vše vlastnit, nebo lze něco sdílet? Musíme kupovat tolik, že z toho něco skončí v koši? Musíme mít každý rok nový mobil?
Chtěla bych žít ve společnosti, kde je cool, že mám batoh ze stoprocentně recyklovaného materiálu a šaty z tencelu, které už všichni viděli. Protože drahé věci, které dlouho vydrží, nakonec vyjdou levněji než sezonní trendy. A to je podle mě směr, kterým se budeme muset začít ubírat jako jednotlivci. Na druhou stranu na národní a globální úrovni budeme potřebovat používat selský rozum a hledat soulad mezi ekonomickými a ekologickými souvislostmi s důrazem na kvalitu života. Dnes je totiž nejdražší to, jak moc plýtváme všemi zdroji.
Publikace (nejen) o udržitelné cirkulární módě si můžete stáhnout na webu INCIEN.
