Greta Thunberg, ať už na ni máte jakýkoliv názor, má v několika věcech pravdu. Mimo jiné říká, že bohaté státy kreativně vypočítávají způsoby, jak dosáhnout nulových emisí. K tomuto cíli se přitom do budoucna přihlásilo již na 60 států a minimálně 100 měst. Problém je ale v tom, že se jedná o produkci emisí na vlastním území, nezapočítává se ovšem spotřeba produktů dovezených z jiných zemí, jak konstatuje ve svém článku The Economist.
Náš propojený a globalizovaný svět přináší nespočet výhod. Třeba takové, že i během zimy obchody nabízejí širokou škálu „čerstvého“ letního ovoce, například jahody, maliny nebo borůvky. Asi málokoho zajímá jejich původ, ale zcela jistě toto ovoce procestovalo kus světa, z logiky věci z jižní polokoule. Pak se ale tato výhoda stává nevýhodou, protože borůvky z Jihoafrické republiky za sebou nechávají značnou uhlíkovou stopu. A co teprve exotické oříšky, ty nakupujeme celý rok…
Máte chuť na kešu?
Velmi oblíbené bývají nejrůznější oříšky, protože oproti ovoci a zelenině nepodléhají tak rychle zkáze. Vezměme si tentokrát příklad kešu oříšků (z botanického hlediska se ve skutečnosti nejedná o oříšek, ale o nažku). Nažky se nejprve praží a pak loupou, protože slupka obsahuje dráždivé látky. Jenže loupání je velmi pracné a celý proces trvá zhruba 21 dní: sušení na slunci, napařování, vylupování, oškrabávání. Pak probíhá zpracování oříšků pražením a solením. Jen pro představu, jeden strom ročně vyprodukuje zhruba 10–15 kilo oříšků.
Mezi největší producenty patří Vietnam, Nigérie, Indie, Pobřeží slonoviny a Benin. Vývozu neloupaných kešu oříšků pak vévodí Pobřeží slonoviny, Guinea-Bissau, Ghana, Benin a Tanzanie, zpracované loupané kešu oříšky ale vyváží hlavně Indie, Vietnam, Brazílie, Nizozemsko, Německo a Velká Británie. Evropská unie nakupuje více než čtvrtinu kešu z Indie, supermarkety pak tlačí na co největší snížení výkupní ceny a maximalizaci zisku.
O dost více šokující informace říká, že více než 60 % globálně zkonzumovaných kešu je zpracováváno v Indii. Když pomineme fakt, že zhruba milión pracovníků (indických žen) se dennodenně potýká s hroznými pracovními podmínkami a neetickým příjmem kolem 60 Kč, obchod s kešu ukazuje nesmyslnost dnešního potravinového systému. Snaha o liberalizaci zemědělského obchodu a tlak velkých firem i obchodních řetězců na minimalizaci ceny způsobily, že potraviny cestují po celém světě ke zpracování a spotřebitel ve skutečnosti nikdy nezaplatí jeho opravdovou cenu.
Ani geografické znalosti nepomohou
Suma sumárum, zkusme si projít cestu putujících kešu alespoň na mapě. Někde z východní Afriky doputují na západní pobřeží Indie. Odtud se po necelém měsíci, kdy až čtyři pětiny nákladu skončí jako odpad v podobě skořápek, vypraví do Evropy. Do Česka pak dorazí nejpravděpodobněji z Německa. Mají tak bohatou cestovatelskou zkušenost, kterou však na etiketách neodhalíme, a proto ani nejsme schopni vypočítat jejich celkovou uhlíkovou stopu.
Jednu pozitivní zprávu na závěr ale máme. Podle BBC kalkulátoru Climate Change Food Calculator vychází pěstování oříšků obecně velmi dobře. Dvě hrsti oříšků týdně odpovídají ekvivalentu jízdy autem zhruba 4 km (započítáno jako lokální produkce). V lepším případě je lepší konzumovat oříšky domácí, i když kešu a ostatní exotické cestovatele hned ze svého jídelníčku vyřazovat nemusíte, protože už také u nás lze sehnat oříšky s certifikací (například fair trade, zajištující alespoň minimální pracovní standardy a rovnější podmínky pro pracovníky v daném sektoru). Naše konzumace těchto potravin by ovšem obecně měla být rozumná a exotické produkty bychom měli chápat jako velký nadstandard, jehož plnou cenu nikdy nezaplatíme, ani nevyčíslíme.
