Globální čísla o produkci WCO (waste cooking oil, tedy odpadní kuchyňský olej) neexistují. V řadě zemí, jako je například Čína, je toto téma tabu, protože WCO představuje zásadní zdravotní problém – je totiž plný toxických látek. Odborné odhady tvrdí, že jen v Číně se ročně vyprodukuje 30 mil tun těchto olejů. A běžná praxe je taková, že obrovské množství končí na černém trhu. Zde se přefiltruje a opět používá v restauracích. Vláda chce s tímto problémem bojovat, což je šance pro špičkovou českou technologii Hydal. Ta umí z odpadních olejů vyrobit bioplasty. A teď pozor – bioplasty skutečně kompostovatelné, rozložitelné a to bez vzniku mikroplastů zamořujících životní prostředí.

Prostor pro ekoinovace však není jen v Číně. Stejné dilema řeší celý svět. V USA vyprodukují ročně 10 milionů tun oleje – a to jen v restauracích. Japonsko vyprodukuje asi 300 tisíc tun. Taktéž pouze z restaurací. V České republice se začíná zavádět sběr olejů v letošním roce i v obcích a připojují se desítky dalších zemí. Běžně se totiž oleje vylévají do kanalizace a stávají se tak obrovským problémem, který se doslova navaluje. Výsledkem vylévání oleje do výlevky jsou mnohatunové zátky, jejichž odstranění je noční můrou provozovatelů kanalizace.

Dnes končí odpadní kuchyňské oleje zejména v biodieselu. 

Ten je sice 2-3x dražší než diesel, ale i tak je prakticky jediným způsobem recyklace odpadních olejů. Biodiesel je totiž navíc uměle dotován. EU se tak dnes stává prakticky „popelnicí světa“, neboť k nám míří odpadní oleje z celého světa. Čínská kvalita oleje je ale natolik  nízká, že není vhodná ani pro výrobu biodieselu. Právě z toho důvodu Čína hledá jakoukoliv jinou technologii, která by současný environmentální i zdraví lidí ohrožující problém vyřešila. Odpovědí může být právě český nápad. A nemuseli bychom se ani obávat zbytečných nadkapacit. Jedna továrna Hydal potřebuje 17 000 tun oleje ročně. Takže se jedná opravdu o homeopatické množství a ne o klasický případ zbytečně nastavených nadkapacit. Při současné produkci oleje by mohly být obdobné továrny vhodně decentralizovány.

A co je tedy přesně technologie Hydal? 

NAFIGATE Corporation, a.s. je česká výzkumná společnost, která vyvinula společně s fakultou chemickou VUT v Brně s MBU Praha a VŠCHT technologii pro přeměnu použitého fritovacího oleje na PHB (polyhydroxybutyrát). PHB je podskupinou PHA biopolymerů. PHB je podskupinou PHA bioplastů. Je dobře známá díky svými unikátními vlastnostmi – vysoké biologické rozložitelnosti. V současné době je biotechnologie Hydal ve světě jedinou dostupnou technologií pro sériovou výrobu, která může přeměnit odpad na PHB.

Lenku Mynářovou jsem poprvé potkala v listopadu 2017. Když mi představila záměr firmy, stručnou historii a zejména silné vize, ke kterým společnost míří, myslela jsem si, že jsou jen dvě možnosti. Buď je Lenka blázen nebo má namířeno k tomu, aby se firma a technologie, kterou propaguje, stala jedničkou na ekoinovačním trhu nejen v České republice, ale i na globální úrovni. Zatím to vypadá tak, že správně je, naštěstí, možnost druhá. Projekt Hydal v dubnu získal 1. místo v soutěži „Inovace pro udržitelný rozvoj“ v kategorii C: Průmysl, včetně oběhového hospodářství. Zdá se, že tedy začínáme doceňovat přínos tohoto nápadu i na české půdě. Propagace podobných myšlenek ale není jednoduchá. Představujeme tedy rozhovor s Lenkou Mynářovou, první dámou českých ekoinovací v oblasti cirkulární ekonomiky!


Lenko, Ty jsi neuvěřitelně multifunkční člověk. Kromě biotechnologií za sebou máš i velmi pestrou kariéru. Marketing, výzkum, vzdělávání mladých, organizace kulturních akcí, práce na Ministerstvu životního prostředí… Co Tě žene dopředu?

Já považuji za můj pracovní projekt a nyní už velkou radost projekt Dolní oblasti Vítkovice, kde jsem dělala marketingovou strategii a zejména projekt Science centra – Světa techniky zde. Právě tady jsem mohla využít všechny svoje znalosti nabyté ve světě a využít je pro děti. Jsem opravdu hrdá na město Ostrava, které přispívá 50 miliony korun každý rok na vzdělávání dětí a talent management. Desítky tisíc dětí tak každý rok absolvují vzdělávací programy, které by pro ně jinak byly nedostupné. A jsem si jista, že mnoha dětem i rodičům mohou změnit pohled na budoucnost dětí.

Každý pracovní projekt, který přispívá k tomu, že někde vznikne něco, co přispěje k tomu, že svět je lepší místo k životu – je pro mě osobně velkou motivací.

Když jsem se o vaší technologii dozvěděla, asi jsem nebyla ani první ani poslední, kdo pochyboval. Začnu tedy velmi obecnou otázkou: Skutečně umíte recyklovat olej tak, že z něj vyrobíte tak kvalitní výrobek, že se vlastně jedná o upcyklaci?

Ano, je to opravdu tak. A je to tím, že autoři Hydalu svou myšlenkou opravdu předběhli svět. V roce 2008-9 neexistovala žádná „circular economy“, ale je úžasné, že existovali lidé, kteří už tehdy přemýšleli nad tím, jak věci dělat jinak a jak zastavit drancování zdrojů. Protože proč používat přírodní olej – potravinu, když mohu použít odpad?

A jinak máš, Soni, pravdu – první reakce téměř každého je „to je tak dobré, že to nemůže být pravda“ a druhá reakce je „to opravdu vymysleli Češi?“

Dobře tedy. I vy však jistě bojujete s negativním renomé bioplastů, které jsou vyráběny z fosilních paliv a jsou sice degradabilní, avšak po rozpadu jsou ještě větším problémem – díky mikroplastům, které se v přírodě nerozloží. V čem je Váš materiál jiný?

Nejprve začnu tím, v čem je náš materiál jiný – my jsme si celé know-how v podstatě vypůjčili z přírody. A mohu říci, že příroda je opravdu dokonalá a celé roky žasnu nad tím, jak umí efektivně fungovat. Náš materiál je jiný díky tomu, že my využíváme bakterii, která je na Zemi už stovky milionů let. Je součástí našeho ekosystému. A PHB, které bakterie vyrábí ve svém těle, je pro ni zásobárna energie na horší časy (proto se přeměňuje olej na PHB). A protože příroda neprodukuje odpad, tak si umí poradit i s tím, jak tuto zásobárnu energie efektivně využít – jako potravu pro další mikroorganismy, ale i organismy (tady je základ tzv. biodegradability a biokompatibility PHB).

 

Tzn. to co my díky bakteriím z použitého oleje vyrobíme, je látka lidskému tělu vlastní. Je to součástí metabilismu člověka a zároveň je to látka vlastní i přírodě. Ta ji umí sama zužitkovat. A to je obrovská výhoda – my vlastně využíváme přírodní výrobní a recyklační systém. 

A nyní ta první část otázky – téma bioplastů. Je mi opravdu líto, že trh ničí bioplasty, které nejenže nedegradují tak, jak mají, ale jsou vyrobeny z jídla. Řada spotřebitelů se v této problematice logicky neorientuje a pokud zjistí, že byla podvedena, tak to následně ovlivňuje jejich postoje celkově. My proto chceme spotřebitele co nejvíce edukovat a vysvětlovat jim, že není bioplast jako bioplast.

Chápu to tedy správně tak, že pro správné uvedení na trh je limitující zejména produkt, který vyrobíte. Největším problémem by byla záměna za klasické plasty, protože by váš materiál narušil recyklační proces.

Narušení nikoliv přírodních recyklačních systémů – ale lidských recyklačních systémů je jedno z našich klíčových témat. Je naším závazkem, že u každého výrobku pod značkou Hydal musí být jasné, jaký je vliv na stávající i budoucí recyklační systémy. A pokud hrozí sebemenší riziko, projekt nerealizujeme.

Studenti na VUT se Stanislavem Obručem, který je „hlava celé myšlenky“, vizuálně zhodnocují růst bakterie v baňce.

(Poznámka: materiál PHB patří do tzv. biologických cyklů v cirkulární ekonomice. Tedy těch, které jsou rozložitelné v přírodě a je možné jejich cykly uzavřít např. díky kompostování. Na rozdíl od toho je technologie recyklace plastů technickým cyklem, ve kterém materiály v přírodě běžně rozložitelné nejsou nebo jejich rozklad trvá často až stovky let.)

Může být tedy vhodným příkladem využití například zemědělství? Asi si umíme jen těžko představit, kolik se vyrobí netkaných textilií, které se časem rozpadnou a stávají se tak odpadem. Při rozpadu vašich výrobků by došlo k prostému přihnojení půdy, je to tak?

Ano je to tak. Ovšem výrobky z biopolymerů – a hlavně ty, které opravdu degradují – jsou dražší. Musíme proto vychovat nové generace spotřebitelů, pro které je prospěšnost přírodě to nejdůležitější. Firmy samy nezavedou nic bez tlaku spotřebitelů.

Kde dále může Váš materiál najít uplatnění?

Těch aplikací jsou stovky. Momentálně je naší prioritou vývoj a výroba materiálů nahrazujících mikroplasty. Tady už si i vlády zemí uvědomují, jak obrovský je to problém a přijímají legislativu. Firmy se s tím musí vypořádat.

V nedávné době jste slavili řadu úspěchů, které v České republice nemají obdoby. Z jakých ocenění máte největší radost?

Určitě největší radost mám z ceny Frost and Sullivan za nejlepší technologickou inovaci. Získali jsme ji už v roce 2015. Ta cena má obrovskou prestiž – projekty hodnotí 14 000 expertů z celého světa. Je to něco podobného jako Oscar ve světě filmu nebo Michelinská hvězda. Tímto oceněním se dostává mezi elitu. A byli jsme první technologií v historii ČR, která podobné ocenění získala.

Vypadá to, že máme v naší malé zemi firmu, která uchvátila celý svět. Jaktože o Vás není slyšet?

V prvé řadě bych chtěla říci, že se nejedná jen o naši firmu, ale  o celý tým. A ten tvoří autoři Hydalu z FCH VUT v Brně, kolegové z MBÚ AV ČR, VŠCHT, VUCHT v Šali. Společně jsme dokázali vytvořit něco, co má opravdu globální potenciál. A proč o nás není slyšet? Protože mnohem jednodušeji o Vás napíší ve světě než v ČR. Řada médií nechce informovat o firmě – protože by ji „tím dělala reklamu“. Nicméně v globální biopolymerové komunitě jsme velmi dobře známí a budujeme si svoje místo.

Únorová návštěva Japonska, kde firma Nafigate představila jak technologii Hydal, tak Window Screen technologie. Zde je nutné podotknout, že obor zájmu firmy Nafigate doplňují i nanotechnologie.

Plánujete i přes neuvěřitelný potenciál v zahraničí realizovat projekty i v České republice? Upřímně, dlouho jsem nenarazila na lepší příklad cirkulární ekonomiky v praxi.

Je našim cílem postavit menší výrobní kapacitu v ČR a to především pro aplikace s vysokou přidanou hodnotou. Pokud dokážeme využít nové legislativy ohledně sběru a využití olejů  z domácností v ČR – a tím si zajistíme zdroj, můžeme uvažovat i o navýšení kapacity. Myslím si, že hlavním hlediskem cirkulární ekonomiky by měla být i lokálnost zdrojů. Můžeme vozit olej z Číny – ale byli bychom mnohem raději, kdybychom mohli využívat odpadní olej z ČR a to jako alternativu biodieselu.

Zmiňujete domácnosti, máte tedy zájem na aktivitách, v souladu s nově platnou legislativou, nařizující oddělený sběr olejů z domácností, aby i české oleje mohly dostat druhou šanci jinde než v rafinériích?

Ano, rozhodně. Potřebujeme namotivovat obyvatele, aby olej sbírali a odevzdávali. A diesel je dnes antiznačka. Jsem přesvědčena, že pokud budeme obyvatelům vysvětlovat jak hodně mohou svým sběrem změnit a hlavně jak prospěšně bude jejich olej využit – budou sbírat mnohem více.

Hned mi v hlavě vyskočil nápad – sbírat v obcích jedlé oleje a na akcích, kde je nezbytné použít jednorázové nádobí – třeba festivaly, letní akce či jiné příležitosti – použít ty z olejů recyklované a na konci je nechat zkompostovat. Může být i toto příklad blízké budoucnosti Vašich myšlenek v praxi?

Určitě, přesně takto uvažujeme. A chceme oslovit, společně s Vámi, i další producenty odpadního oleje. Proč by napříkad McDonald nemohl mít plastové tácky ze svého oleje? A co se týče využití jednorázového nádobí – my bychom je nenechali kompostovat, ale zrecyklovali bychom je v naší výrobě. I na to jsme ve vývoji mysleli.

LEAVE A REPLY

Please enter your comment!
Please enter your name here