Na našem území je téměř 200 skládek a ročně jsou na nich evidovány stovky požárů, při kterých dochází k úniku škodlivých látek do ovzduší, které dýcháme. Foto: Pixabay.com

Kvůli současnému dění okolo zhoršující se situace pandemie koronaviru a měnícím se preventivním pravidlům zapadla minulý týden klíčová zpráva týkající se nakládání s odpady. V poslanecké sněmovně prošel návrh zákona, který odsunuje zákaz skládkování recyklovatelných odpadů o šest let z původního termínu 2024 až na 2030. Ambiciózní ochrana životního prostředí se rozhodně nekoná.

Je to dobrá zpráva pro skládkaře, ale špatná zpráva pro obyvatele Česka. Máme na našem území téměř 200 skládek, kam vyvážíme každý rok miliony tun odpadu. Ročně jsou také evidovány stovky požárů skládek, při kterých dochází k úniku škodlivých látek do ovzduší, které dýcháme. Tři čtvrtiny odpadů, které skončí na skládkách, se přitom dají recyklovat. Na skládkách skončí zhruba polovina poctivě vytříděných plastů ze žlutých popelnic. Hlavním argumentem obhájců posunu je naše nepřipravenost a pomalu rostoucí směšný poplatek za skládkování. Takže si to shrňme: pokud se o Česku hovoří jako o zemi budoucnosti (slogan The Country for the Future), zapomněla se většina zákonodárců touto cestou vydat. Zkrátka a dobře: kdo nechce, hledá důvod, kdo chce, hledá způsob…

Zastáncům skládek navzdory

Česko by nemělo být skládkařskou velmocí. Máme u nás inovativní firmy, chytré týmy a jsme rozhodně schopni dostat se mezi moderní a technologicky vyspělé státy. Spolupráce INCIEN s českými firmami, ale i obcemi ukazuje, že cesta cirkulární ekonomiky funguje. Firma ERC-TECH vyvinula beton ze stoprocentně recyklovaného demoličního odpadu. NAFIGATE Corporation vyrábí z fritovacího oleje opravdu rozložitelný bioplast. Společnost CIUR patří ke světové špičce ve výrobě celulózových vláken na bázi recyklovaného papíru a má patentovanou technologii na výrobu ekologické izolace. A mohli bychom pokračovat dál…

Že cirkulární ekonomika a její principy nejsou jen výkřikem do tmy, ukazuje Evropská komise v nové Zelené dohodě a Akčním plánu pro cirkulární ekonomiku. Evropští politici si uvědomují aktuální výzvy spojené se současným nadužíváním přírodních zdrojů a dopady změny klimatu. Česká republika se v tomto ohledu chová jako zlobivý školák odmítající zdravější stravování. Pokud se však takto chová naše politické vedení, měla by společnost začít se změnami sama od sebe. Firmy se mohou zavázat k prevenci vzniku odpadů a hledat inovativní řešení, například v podobě ekodesignu. Veřejná správa může cirkulární požadavky zařadit do svých zakázek. Spotřebitelé mohou poptávat jen šetrné a ekologické produkty. Kde roste poptávka, roste i nabídka.

Přijde revoluce v myšlení?

Zásadní je ale změna myšlení. Pro většinu lidí odpadky zmizí okamžikem, kdy je odhodí do popelnice. Tím to však nekončí, ale teprve začíná. Každý musí začít u sebe a nevymlouvat se, že jedinec sám nic nezmění. Musíme také rychle začít vysvětlovat spojitosti fungování dnešního světa těm nejmenším a dětem ve školách, kde je ekologická výchova Popelkou, kterou nikdo nechce a nebývá pro nikoho prioritou. Zkrátka a dobře, je třeba podporovat vzdělanou a uvědomělou společnost směřující k udržitelné budoucnosti. Cirkulární ekonomika není zdaleka jen téma pro ekologii, přesahuje mnoho společenskovědních oborů a je realizovatelná ve všech možných odvětvích. Jen je potřeba chtít. Inovačním lídrem Evropy se budeme muset stát většině politikům navzdory.

LEAVE A REPLY

Please enter your comment!
Please enter your name here