Jedna Země = jedna příležitost, žádné další experimenty
Proč se zaměřit zrovna na energetiku? Jedná se o obor, který svými chapadly sahá do spousty dalších oblastí a ovlivňuje svět kolem nás. Samozřejmě v určitém pohledu pozitivně – máme díky ní lepší životní úroveň. Optikou životního prostředí má ale vliv bohužel spíše negativní. Světová spotřeba energie stále stoupá. Čím strměji jde křivka spotřeby nahoru, tím více znečišťujeme životní prostředí a tím rychleji se také tenčí zásoby nerostných surovin: uhlí vydrží podle odhadů odborníků ještě asi 150 let, ropa půl století a čerstvá voda prý pouhých 11 let. Během několika málo generací tak lidstvo „prošustruje” zdroje, které se na Zemi vytvářely miliony let.
Zjednodušeně řečeno: na jedné straně mizí zásoby nerostných surovin, ze kterých se vyrábí energie a je více než zřejmé, že bude potřeba přejít na obnovitelné zdroje. Na straně druhé se na skládkách kupí hromady odpadu, který zůstává bez využití a který (mimo jiné) kvůli častým požárům představuje pro životní prostředí tikající bombu. Dva problémy, které se dají v rámci cirkulární ekonomiky propojit a vznikne win-win situace. A jedna z těchto výher může patřit právě energetice.
Energetika znamená velkou výzvu i mnoho příležitostí. „Je na čase si uvědomit, že nám končí blahobyt v realizaci projektů na svém vlastním písečku, ve svém vlastním oboru. Ve většině projektů, které řešíme, se dostáváme na pomezí sektorů. Když mluvíme o energetice, dostaneme se ke stavebnictví, souvisí s ní zemědělství, lesnictví a další obory. A najednou zjistíme, že synergie mezi materiálovými toky – to jsou ty největší příležitosti. A právě tady budou vznikat i velké příležitosti pro byznys,” vysvětluje ředitelka Institutu cirkulární ekonomiky Soňa Jonášová.
Začít u sebe
Než se pustíte do projektů na širokém poli energetiky a cirkulární ekonomiky, je dobré se zamyslet nad provozem vašeho podniku. Neuniká náhodou energie oknem (nebo komínem) ven? Jeden skvělý příklad za všechny – Saint Gobain Construction, firma s mnoha výrobními halami po celé republice začala využívat teplo produkované při výrobě stavebních materiálů na vytápění svých budov. Řešení snížilo nejen energetickou náročnost na provoz podniku asi o třetinu, ale významně i jeho uhlíkovou stopu.
Čistá energie – neboli energie vyrobená ze stoprocentně obnovitelných zdrojů? Další možnost, jak se váš podnik může stát „cirkulárnějším”. Od roku 2008 připojila firma Nano Energies k zelené energii tisíce domácností a firem po celé republice. Letos se dostala mezi top 15 projektů, které přispívají k naplňování takzvaných Cílů udržitelného rozvoje a mění Česko k lepšímu. Jejich klientem je od roku 2018 také JIC.
„Tím, že se firma připojí k zelené elektřině, dává do světa jasný signál, že jí není osud životního prostředí lhostejný. Kromě odpovědného přístupu mohou také prodávat přebytky elektrické energie z vlastního solárního panelu – výkupní cenu má Nano Energies jednu z nejvyšších na trhu. V některých případech dává proto zelená elektřina také ekonomický smysl,” vysvětluje Stanislav Chvála, ředitel Nano Energies.
Cesta k decentralizaci
Energetika je v současné době o velkých celcích a hráčích. Do budoucna se ale předpokládá větší rozvětvení sítě, kromě decentralizace se mluví také o demokratizaci energetiky. Obnovitelné zdroje v takovém případě vlastní a provozují lidé či firmy namísto velkých energetických skupin. Podobná situace je třeba v Německu, kde patří dvě třetiny obnovitelných zdrojů jejich uživatelům – podnikům, zemědělcům, obcím nebo domácnostem.
I tento trend přináší pro firmy nespočet možností. V souvislosti s decentralizací totiž přichází na přetřes další ze sedmi základních elementů cirkulární ekonomiky: digitalizace. Právě ta je a bude pro tento obor klíčová. Co se dá změřit, dá se totiž i zefektivnit. „Například k domácnostem bychom mohli v budoucnosti sbírat exaktnější data o jejich spotřebě, abychom nebyli vázáni na sice pravidelné, ale ne příliš časté manuální odečty,” dodává Stanislav Chvála.
ZEVO – z odpadků cenný zdroj místo skládkování
Cirkulární ekonomika je především o efektivním nakládání se zdroji a předcházení vzniku odpadu. Zabránit jeho vzniku úplně je ale nereálné. Je tedy na legislativě daného státu, jak s odpadem nadále pracuje. Jestli se na něj dívá jako na obyčejné smetí nebo jako na cenný zdroj. Situace v České republice v tomto směru zatím moc utěšená není. Jen asi deset procent odpadu je využíváno energeticky, část se recykluje, ale více než polovina odpadu končí na skládkách. Nahrává tomu totiž velmi nízká cena za skládkování. Kvůli tomu se na skládky mnohdy vyváží i jednoduše recyklovatelné suroviny jako třeba sklo.
Zdražení skládkovacích poplatků (a v brzké době snad i konec skládkování) by dost možná motivovalo podnikatelské subjekty k novým a modernějším směrům, jak odpad zpracovávat. Mimo jiné třeba k častějšímu využití ZEVO (zařízení na energetické využití odpadu). Směsný komunální odpad má totiž podobnou výhřevnost jako hnědé uhlí a jeho náhrada jako zdroje pro výrobu energie se víc než nabízí. Současně by tento krok vyřešil další nežádoucí důsledky skládkování: znečišťování podzemních vod a (již zmiňované) požáry. A evidentně se není čeho obávat. Nos nad ním totiž „neohrnují” ani v jiných, tedy „čistějších” oblastech, než je doprava. Ve Finsku škváru použili nedávno i jako podkladovou vrstvu ve skleníku pro pěstování okurek.
Odpadky jako byznysová příležitost?
Kudy si tedy v hromadě odpadků prošlapat cestu ke svému podnikání? Cestiček a možností je opravdu mnoho – stačí se jich jen „neštítit”. Pár příkladů pro inspiraci: třídění bioodpadu ze skládky nebo z odpadních vod a jeho zpracování v bioplynové stanici. V minulosti se v brněnských ulicích v rámci úspěšného pilotního projektu proháněl autobus poháněný biometanem, který vzniká při čištění odpadních vod. Ukázalo se, že se jedná o plnohodnotnou náhradu zemního plynu a projekt by měl být do budoucna uveden do běžného provozu.
Na oblast energetiky (či spalování odpadů) také přímo navazuje stavební průmysl. Zásoby kamene a písku totiž docházejí a stavbaři budou muset tyto komodity dřív nebo později nahradit něčím jiným. Vedlejší produkt spalování odpadu – popílek a škvára – se v zahraničí už běžně ve stavebnictví používá. Odpad tak může opět plnohodnotně nahradit vzácné nerostné suroviny jako je písek, přírodní sádrovec nebo kamenivo. Zároveň je ale možné tyto vedlejší produkty používat i jinak – například k retenci vody. Popílek má totiž velký měrný povrch, například v Číně ho proto přimíchávají do jílovité půdy, díky čemuž si zadrží více vody v krajině. V Jižní Koreji pak pomocí popílku zachytávají emise v odpadních vodách. Na využití škváry právě třeba ve stavebnictví se pracuje, legislativně to u nás ale zatím možné není. Za hranicemi se už běžně používá jako podkladová vrstva pod stavbu silnic.
Separace vzácných kovů a boj s předsudky
Na skládce končí materiály s vícesložkovým charakterem, které tím pádem zůstanou nevyužité. Díky opálení spalitelné složky je možné ze škváry drahý kov získat. Škvára obsahuje odhadem 6–11 procent železa a další až čtyři procenta neželezných kovů. Na tunu škváry se tak dá získat asi 80 kilogramů železa a dalších asi 25 kilogramů neželezných kovů.
Recyklace zdrojů ve spojení s inovacemi přináší (a do budoucna ještě přinese) mnoho zajímavých příležitostí pro byznys. Pravdou je, že myšlenka cirkulární ekonomiky musí v hlavách českých spotřebitelů ještě trochu uzrát. Podle Institutu cirkulární ekonomiky totiž ještě pořád na výrobky z druhotných surovin (ve srovnání s našimi sousedy za hranicemi) hledíme s určitým despektem. Přesto se situace pomalu mění k lepšímu a bude především úlohou firem přesvědčit spotřebitele o tom, že cesta udržitelného rozvoje bude tou jedinou možnou cestou. Ti, kdo si troufnou a ponesou jako jedni z prvních korouhev cirkulární ekonomiky mezi spotřebitele, dost možná čeká zářná budoucnost.
