Byty potřebujeme rychle. O to víc záleží na tom, z čeho je postavíme

Česko hledá cestu k dostupnějšímu bydlení. Na zářijovém Summitu dostupného bydlení a stavebního rozvoje v pražském Obecním domě se proto mluvilo o rychlejším povolování, financování i typových domech. Jak do této debaty vstupují nízkoemisní materiály, modularita a lepší využívání budov, které už stojí? Soňa Klepek Jonášová, která v INCIEN vede Partnerství PRO výstavbu bytových domů z nízkoemisních materiálů, se ptá kolegy Bena Haguea. Ben stojí za výzkumnou prací think tanku INCIEN a podklady, které Partnerství převádí do praxe. Ze summitu přináší pohled na to, kde se potřeby stavebnictví potkávají s cirkulární ekonomikou — a co v debatě zatím explicitně chybí.

Bene, začněme tím, co dnes lidé řeší nejvíc. Jak naléhavě na summitu zaznívala otázka dostupného bydlení?

Velmi naléhavě. Podle průzkumu Central Group představeného na summitu označilo dostupnost bydlení za největší problém země 49 procent respondentů. V Praze to bylo 54 procent. To je silná zpráva: bydlení je pro velkou část společnosti zásadní otázkou každodenního života. Zdroj k průzkumu.

V debatě se přitom potkávalo několik problémů: ceny, povolování, financování i nedostatek lidí ve stavebnictví. Zrychlit jednu část procesu pomůže, ale samo o sobě to všechny ostatní nevyřeší. Povolený dům ještě někdo musí postavit, z něčeho a za peníze, které dávají investorovi i budoucím obyvatelům smysl.

Pro nás v INCIEN je důležité právě toto propojení. Když dnes hledáme způsob, jak zajistit více dostupných bytů, zároveň rozhodujeme o spotřebě materiálů a podobě měst na desítky let. Je to mimořádně vhodná chvíle promyslet, jak stavět i šetrně k životnímu prostředí.

Když někdo čeká na dostupný byt, může mu debata o materiálech a emisích připadat jako další komplikace. Jak spolu ty věci souvisejí?

Po letech práce na tématu stavebnictví v INCIEN mohu s klidem říci, že to souvisí plně v praktické rovině. Dostupnost výstavby závisí také na dostupnosti surovin. Naše letošní studie uvádí, že se v Česku ročně vytěží přibližně 65 milionů tun stavebního kamene a štěrkopísků. Zároveň upozorňuje na očekávané vyčerpávání řady dnes těžených ložisek. Je proto potřeba řešit, jak s materiály optimálně hospodařit, odkud je vozit a jak omezovat jejich zbytečnou spotřebu. INCIEN: Cirkulární ekonomika a surovinová bezpečnost stavebnictví.

Představme si obec, která chce postavit nájemní dům. Zajímá ji cena, termín, kvalita a budoucí provoz. Pokud vhodné konstrukční řešení sníží materiálovou náročnost nebo usnadní údržbu, je to relevantní i pro její rozpočet. Nemůžeme sice slíbit, že každá nízkoemisní varianta bude sama o sobě automaticky levnější. Můžeme ale přestat předpokládat, že otázka materiálů patří až na konec procesu projektování, někam mezi barvu fasády a výběr klik. V tu chvíli už bývá o zásadních nákladech i dopadech během životního cyklu budovy rozhodnuto.

Právě proto vedeme Partnerství PRO. Kde vidíš největší průnik mezi tím, co zaznělo na summitu, a tím, co chceme v INCIEN prosadit?

Společným cílem je dostat kvalitní bydlení rychleji do praxe. Na summitu byla patrná poptávka po opakovatelných řešeních, lepší koordinaci a větší kapacitě výstavby. Partnerství PRO k tomu přidává materiálovou a klimatickou stránku a pomáhá je promítnout do přípravy konkrétních projektů. Jeho smyslem je propojit obce, stát, výzkum, projektanty a dodavatele. Připravovaný Krokář má obcím usnadnit postup od záměru k realizaci a pomoci zadavatelům zohlednit kvalitu, životní cyklus a uhlíkovou stopu. Více o Partnerství PRO. 

Výzkum v tom má jasnou roli: ověřovat předpoklady a ukazovat, co má skutečný přínos. Partnerství PRO pak přináší zkušenost lidí, kteří projektují, zadávají a stavějí. Potřebujeme obojí. Sebelepší studie sama nevytvoří zadání bytového domu; jednotlivý povedený projekt zase bez vyhodnocení nemusí pomoci další obci.

Jedním z výrazných témat byla typová a modulární výstavba. Co přesně na summitu zaznělo?

Central Group prezentoval katalog typových bytových projektů a postup, při kterém dodavatel zajišťuje projekt i realizaci — takzvaný design and build. Argumentoval především možností zvýšit kapacity a zrychlit výstavbu. Objevovala se přitom prefabrikace i modularita.

Za mě dodávám podstatný bod, že je užitečné ty pojmy rozlišovat. Typový projekt umožňuje opakovat ověřené řešení. Prefabrikace přesouvá výrobu stavebních dílů do výrobního závodu. Modulární výstavba pracuje s opakovatelnými jednotkami. Mohou se kombinovat, ale nejsou to synonyma. A design and build označuje způsob zajištění projektu a stavby, nikoli konkrétní materiál.

Z pohledu INCIEN je zajímavé, že se opakovatelnost začíná brát vážně jako odpověď na nedostatek kapacit. Pokud se teď budou vytvářet vzorová řešení, měli bychom do nich včas dostat také požadavky na nízké emise, úsporné využití materiálů, cirkulární design a dlouhou životnost. Ověřený dobrý detail se pak může opakovat stejně snadno jako ten špatný.

Typizace ale v Česku snadno vyvolá představu stejného domu v každé obci. Máme se bát nových sídlišť přes kopírák?

Ta obava je pochopitelná. Současně se mluvilo o tom, že typizace musí umožňovat variabilitu a kvalitní urbanismus. Opakovat konstrukční princip nebo technické řešení nemusí znamenat opakovat celý dům bez ohledu na místo. Jinou situaci řešíme v městské proluce, jinou na návsi a jinou na okraji většího města. Potřebujeme zohlednit okolí, velikost domácností, veřejný prostor i dostupnost služeb. Typový projekt tak může ušetřit část práce. Neměl by ušetřit přemýšlení o tom, kam dům patří.

Pro Partnerství PRO je to třeba zcela praktická a důležitá hranice. Chceme usnadnit přípravu kvalitních staveb a sdílet řešení, která se osvědčila. Architektura přitom zůstává zásadní: lidé budou bydlet v konkrétním místě, nikoli v excelové tabulce s pěknou cenou za metr čtvereční. I když i ta je, samozřejmě, klíčová. 

Je modulární dům automaticky také cirkulární a nízkoemisní?

Automaticky ne. Modularita nám dává určité možnosti; záleží, jak je využijeme. Potřebujeme se ptát, z čeho jsou díly vyrobené, jak jsou spojené, zda je lze opravit a zda se dům dokáže přizpůsobit změně potřeb. Představme si, že obec dnes potřebuje menší startovací byty a za třicet let jinou skladbu bydlení. Může dispozice změnit bez rozsáhlých zásahů? Půjde vyměnit dosloužilou část, aniž se poškodí části funkční? A budou k tomu dostupné informace?

Podobně musí být doložené tvrzení o nízkých emisích. Rychlá montáž sama o sobě neříká, jakou stopu zanechala výroba konstrukce. V našem cirkulárním rámci pro dřevostavby proto propojujeme materiály, životnost, návrh pro další využití a hodnocení celého životního cyklu. Právě kombinace těchto vlastností je podstatná. INCIEN: Cirkulární koncepční rámec.

Na summitu se mluvilo také o dřevu. Je to dobrá zpráva pro nízkoemisní výstavbu?

Ano. Jan Kasl za ČKA zdůrazňoval možnost více využívat domácí obnovitelnou surovinu. Zdeněk Zajíček současně upozornil na potřebu koordinace mezi resorty a na otázku, kolik dřeva zůstává k využití doma. To je podstatné: pro rozvoj dřevostaveb potřebujeme fungující řetězec od suroviny přes zpracování až po projektování a realizaci. Dřevo má velký potenciál, ale ani u něj nestačí jen název materiálu. Záleží na původu, způsobu hospodaření v lesích, životnosti konstrukce a možnostech dalšího použití. 

V konkrétním domě může dávat smysl dřevěná konstrukce, jinde kombinace materiálů. Potřebujeme srovnat varianty při stejných požadavcích na bezpečnost, komfort a funkci. Pro Partnerství PRO je důležité umět doložit výsledek, ať k němu vede jakákoli vhodná materiálová cesta.

Když se tolik mluví o nové výstavbě, nezapomínáme na domy, které už máme?

Právě to je otázka, kterou bych do debaty vracel pravidelně. Na summitu se objevilo téma bezbariérových úprav, aby senioři mohli zůstat ve svých domovech. V závěrečné přehlídce oceněných projektů pak byly i příklady nového využití starších objektů. Šlo ale o doprovodnou prezentaci, nikoli o hlavní směr panelové diskuse.

INCIEN se potenciálu stávajících budov věnuje samostatně. Odhad MMR, který uvádíme také u Partnerství, hovoří přibližně o 600 tisících dlouhodobě neobydlených bytů. To číslo ale nelze zaměnit za počet bytů, do kterých lze zítra nastěhovat rodiny. Rozhoduje lokalita, stav, vlastnictví i důvod neobsazenosti. Zdroj a kontext odhadu.

Obec si tak při přípravě může na stůl nejprve položit tuto otázku: jaké prostory máme a co jim brání znovu sloužit? Někde bude vhodná rekonstrukce, jinde přestavba nebo novostavba. Potřebujeme ty možnosti porovnat dřív, než jednu z nich automaticky škrtneme.

A nestačilo by alespoň důsledně recyklovat všechno, co při stavění a bourání vzniká?

Recyklace je důležitá, ale sama nestačí. Naše studie surovinové bezpečnosti odhaduje, že ani při nejvyšší možné míře recyklace by stavební a demoliční odpady nepokryly více než přibližně 20 až 25 procent potřeby minerálních stavebních granulátů. INCIEN: Cirkulární ekonomika a surovinová bezpečnost stavebnictví. Navíc je rozdíl mezi zachováním funkční konstrukce a rozdrcením jejího materiálu. V obou případech něco využíváme, ale zachováváme jinou hodnotu.

Proto bychom měli postupovat od otázky, zda lze budovu dál používat, přes možnosti úprav a záchrany jednotlivých prvků až po kvalitní recyklaci. Samozřejmě při respektování technického stavu a bezpečnosti. Na summitu se cirkularita objevovala spíše v jednotlivých řešeních než jako ucelené téma. Právě tady můžeme přispět: ukázat souvislost mezi přestavbou, delší životností, úsporou surovin a dostupným bydlením.

Pojďme k veřejným zakázkám. Proč jim v Partnerství věnujeme tolik pozornosti?

Protože veřejný sektor dokáže svou poptávkou ovlivnit, co se výrobcům vyplatí nabízet. Naše nová studie zeleného veřejného zadávání uvádí, že veřejné zakázky představují více než 30 procent stavebních investic v EU. To už je dost velký zákazník na to, aby pomáhal měnit trh. INCIEN: Zelené veřejné zadávání: Strategický nástroj pro transformaci průmyslu v EU – Roadmapa pro členské státy k posílení konkurenceschopnosti, odolnosti a průmyslové dekarbonizace. Výrobce potřebuje vědět, že pro kvalitnější nízkoemisní řešení existuje poptávka. Obec zase potřebuje srozumitelně popsat, co požaduje, jak to vyhodnotí a jak splnění ověří.

Když bych se znovu postavil do “bot vedení obce”, položil bych si otázku, jestli kupujeme jen dokončenou stavbu, nebo také její dlouhodobou funkčnost? Do zadání se musí promítnout, jaké vlastnosti mají pro investora hodnotu. Třeba nároky na údržbu, možnost budoucích úprav či doložená uhlíková stopa. Naše studie upozorňuje také na nedostatek odborných kapacit zadavatelů. Nestačí doporučit obcím, aby byly ambicióznější. Potřebují použitelnou metodickou podporu.

Do zadávání teď vstupují i nové evropské návrhy. Kde podle tebe jejich ambice nestačí?

Dobře to ukazuje březnový návrh Industrial Accelerator Act. Pro vymezené veřejné zakázky zahajované od roku 2029 se navrhuje nejméně 25procentní podíl nízkoemisní oceli. U betonu a malty je navržené minimum pět procent objemu, zároveň s požadavkem na původ v Unii podle pravidel návrhu. Jsou to parametry návrhu Komise, nikoli tvrzení o dnešní plošné povinnosti. Evropská komise: tisková zpráva. U pětiprocentního minima je legitimní namítnout, že tak nízká hranice nevytvoří významný impuls pro změnu výroby. Proto zpravodajové Evropského parlamentu pro tuto legislativní iniciativu v září navrhli sjednotit tyto minimální podíly u oceli a betonu na 25 % od roku 2029, s postupným navýšením na 50 % do roku 2036. Podstatné budou také definice nízkoemisních materiálů, rozsah použití a výjimky. Stanovisko INCIEN k navazující výzvě k návrhu Industrial Accelerator Act (IAA).

Před několika týdny Evropská komise také zveřejnila návrh nového nařízení o veřejných zakázkách. Vítáme, že je navrhován jako závazné nařízení a přináší požadavky na povinné uplatnění kvalitativních kritérií, posun v digitalizaci, a zjednodušení procesů a monitoringu veřejných zakázek. Ale z našeho pohledu postrádá potřebnou míru ambicí pro vytvoření skutečně silné poptávky po nízkoemisních a cirkulárních materiálech. Opatření týkající se uplatnění environmentálních kritérií v zakázkách, včetně podpory cirkularity, v zásadě zůstávají dobrovolná. Pro nás je proto důležité sledovat, zda výsledná pravidla vytvoří dostatečně předvídatelnou poptávku. Investice do změny výroby potřebují delší horizont než jednu pilotní zakázku. INCIEN: Konec zakázek jen na nejnižší cenu je na obzoru, cirkularita v nich ale zůstává dobrovolná.

Co by tedy měla udělat obec, která chce připravit dostupné bydlení a nechce čekat, až se všechny evropské debaty uzavřou?

Začal bych přesným popsáním potřeby. Pro koho bydlení vzniká, kolik domácností má obsloužit a co si mohou dovolit? Pak bych prověřil stávající obecní budovy a pozemky a nechal porovnat realistické varianty. U zvoleného řešení bych včas spojil lidi odpovědné za architekturu, technické řešení, rozpočet, provoz a zadání zakázky. Pokud spolu začnou mluvit až nad hotovým projektem, prostor pro užitečné změny bude mnohem menší. Výsledek by měl být několik jasných, ověřitelných cílů. Nestačí napsat, že dům bude udržitelný. Potřebujeme vědět, co tím v projektu myslíme a podle čeho poznáme, že se to podařilo.

Právě s takovým postupem má Partnerství PRO pomáhat. Starosta nemusí být současně odborníkem na konstrukce, uhlíkovou stopu i zadávání. Potřebuje umět položit správné otázky a mít se o koho opřít. A tady dodám, že obcím i městům rádi pomůžeme s týmem INCIEN a zkušenými veřejnými zakázkáři tato kritéria nastavit. 

Jakou hlavní myšlenku odnášíš z toho, co na summitu zaznělo?

Že prostor pro společnou práci existuje. Stavebnictví hledá vyšší produktivitu, obce dostupné bydlení a veřejná správa proveditelné postupy. Typizace, prefabrikace, dřevo a úpravy stávajících budov už do této debaty vstupují. Chybělo mi jejich důslednější propojení s měřením emisí a hospodařením s materiály. Zájem o rychlejší stavění je příležitost tyto otázky otevřít právě teď, kdy se hledají nové postupy.

Pro INCIEN je dalším krokem převést poznatky do projektů, u kterých dokážeme vyhodnotit cenu, čas, kvalitu i environmentální dopady. A zkušenost pak předat dál tak, aby další obec nemusela začínat od nuly. Úspěch poznáme podle domů, ve kterých se dobře a dostupně bydlí, které rozumně využívají materiály a zvládnou sloužit i tehdy, až se potřeby obyvatel změní. Takový výsledek stojí za pořádné zadání.