Jaká je budoucnost české energetiky? Myslíte si, že je reálné, aby Česko v budoucnu čerpalo energii jen z obnovitelných zdrojů?
Ano, určitě nás to v budoucnu čeká. Otázkou není jestli, ale kdy na obnovitelné zdroje přejdeme. Naše firma se snaží o to, aby to bylo co nejdřív. Ale nemyslím si, že je možné, abychom v budoucnu pokrývali 100 % z obnovitelných zdrojů, protože v síti musí být nějaká flexibilita. Těch pár procent budou muset vykrýt baterky nebo další technologie. Ale to budou zdroje, které jsou z pohledu uhlíkové stopy méně náročné než současné uhelné elektrárny.
Jaké technologie máte na mysli?
Kdybychom zavřeli uhelné elektrárny, zcela určitě by docházelo k výpadkům v síti, proto potřebujeme nějakou flexibilitu, abychom vyrovnávali vlivy počasí. Čistě teoreticky by se to dalo udělat tak, že postavíme velké množství baterek. Proč ale stavět nové baterky, když flexibilita elektřiny v síti už existuje? Vezměte si třeba mrazák nebo průmyslovou pec v nějakém podniku, my můžeme na chvíli snížit výkon pece, když to síť potřebuje, a nic jiného se nemusí stavět. Každá budova je akumulační nádoba, například teď sedíme v budově, která chladí. Kdybychom ale na chvilinku chlazení vypnuli, sníží se spotřeba elektřiny, tím se zmenší tlak na síť, ale my to nijak nepoznáme.
Z kterých obnovitelných zdrojů pochází vaše energie?
Asi byste čekali, že nejvíce elektřiny bude z fotovoltaiky, protože se o ní nejvíc mluví, ale ve skutečnosti to tak vůbec není. Z pohledu počtu dodavatelů sice máme opravdu nejvíc fotovoltaických elektráren. To jsou ale ty, co vídáte na domech, a které velkou část vyprodukované energie spotřebují. Třetina Elektřiny Nazeleno od Nano Energies tedy pochází z větrných elektráren, další třetina jsou malé vodní elektrárny a dále máme bioplynové stanice, které zpracovávají zbytky jídla nebo odpad, ne řepku nebo kukuřici. Spolupracujeme hlavně s malými dodavateli, takže u nás najdete energii z malých vodních elektráren, větrníků, ale i ze solárních panelů, co mají na střeše rodinné domy.
To znamená, že pokud mám na střeše solární panel a přebývá mi energie, můžu být vaším dodavatelem?
Ano, takových dodavatelů máme přes 500. Jsou to domácnosti, které od nás energii odebírají, když jí mají nedostatek, a pokud nějaká přebývá, zase nám ji prodávají.
To zní jako docela náročný způsob získávání dodavatelů, když pracujete i s takto malými subjekty.
To nejjednodušší, co bychom mohli pro naplnění poptávky udělat, by bylo jít za nějakým velkým dodavatelem, nakoupit si zelenou elektřinu a tu přeprodávat. Ale my k tomu přistupujeme tak, že se snažíme výkup diverzifikovat mezi různé obnovitelné zdroje. Kdybychom vykoupili elektřinu jenom z fotovoltaických elektráren, drtivou většinu naší energie bychom reálně měli jen pár hodin denně. Proto si kupujeme i elektřinu z bioplynových stanic a vodních elektráren, protože ty vyrábí pořád. K tomu přidáme nějaké větrné a solární elektrárny a to portfolio sestavíme tak, abychom měli elektřinu celou dobu – ve tři ráno i odpoledne. Je to složitější a finančně náročnější, ale je to poctivější a blíže budoucnosti, kterou chceme.
Je to běžný postup u prodejců energií z obnovitelných zdrojů nebo jste jedineční?
Podobně jako my funguje několik firem v Belgii nebo Británii, je jich ale jen pár. Ten nejjednodušší a nejlevnější způsob, jak prodávat zelenou energii, je totiž ten, že se nakoupí anonymní elektřina na burze, a k ní se dokoupí certifikáty, tzv. záruky původu, které se dají v zahraničí sehnat velmi levně, a máte zelenou elektřinu. Uděláte si web, kde řeknete, jak jste „zelení“ a uděláte si marketing na prodej takové elektřiny. Ale to není ta opravdová zelená elektřina.
Když si v Česku od někoho (ne od vás) koupím zelenou elektřinu, může se stát, že ve skutečnosti kupuju energii z uhlí nebo z jádra?
To se může stát, protože takový prodej zelené elektřiny je legální, bohužel. Většina zelené elektřiny jak u nás, tak v Evropě je produkována tímto způsobem. Ale lidem se to pomalu přestává líbit.
Kdo vydává tyto certifikáty? Jak se stalo, že je takový způsob prodeje možný?
Záruky původu jsou dobrý mezičlánek. Ještě pár let zpátky to bylo tak, že obchodníci mohli prodávat zelenou elektřinu, aniž by k tomu měli jakýkoliv certifikát. Stačilo si nakreslit nějaký hezký marketingový plakát. Pak se začaly používat záruky původu, ale jejich nevýhodou je, že nejsou spjaty s fyzickým tokem elektřiny. V praxi to znamená, že si můžete koupit špinavou elektřinu a papírek a tím se vytvoří „zelená“ elektřina. Je to podobné, jako kdybyste si koupili vajíčko z velkochovu od slepic v kleci a k tomu certifikát, že někde jinde bylo sneseno vajíčko ve volném chovu a pak vejce z velkochovu prodávali jako vejce z volného chovu.
I my nakupujeme záruky původu, ale je to přímo od našich dodavatelů, pak je použijeme na spotřebu našich zákazníků. Jiní dodavatelé se ani nedostanou do kontaktu s obnovitelnými zdroji, pouze přeprodávají záruky původu.
Mám jako zákazník šanci poznat, jestli ta energie, kterou odebírám, pochází opravdu z obnovitelných zdrojů nebo byla získaná tímto způsobem?
Jediný způsob, jak to poznat, je zeptat se přímo vašeho dodavatele. Ale dodavatelé nemají povinnost informace publikovat, je to jejich volba. Proto je potřeba s energií z obnovitelných zdrojů přinášet i informovanost. Pokud někdo chce využívat energii z obnovitelných zdrojů a nezajímá se o to trochu více, je jednoduché naletět. Má to zelenou barvu, tak to koupím a mám z toho dobrý pocit.
Na vašem webu se dočteme, že myšlenka peer-to-peer sdílení elektřiny propojuje vše, co děláte. Co si pod peer-to-peer elektřinou můžeme představit?
Peer-to-peer je koncept, ke kterému se snažíme postupně propracovat. V současnosti to funguje tak, že dostanete anonymní zelenou elektřinu z našeho energetického mixu, a my jsme schopni vám říct, kolik naší energie je z malých vodních elektráren, kolik z větrných atd. Smyslem peer-to-peer je propojit odběratele elektřiny s výrobci tak, abyste vždy věděli, od koho v konkrétní hodině elektřinu odebíráte. Nejde totiž říct, že třeba spotřebu vaší firmy pokrývá větrná elektrárna ze sousedství, protože vítr nefouká pořád, ale jde říct, že přes den je to solární elektrárna a v noci třeba bioplynová stanice.
My bychom byli rádi, kdyby všichni spotřebitelé, ať už domácnosti, nebo firmy, věděly, kdo je jejich dodavatel, protože pak se na energetiku budou dívat jinak, s emocemi, které energetice jako technologickému oboru chybí – a to jak s pozitivními, když budete odebírat od nějakého malého výrobce z obnovitelných zdrojů, tak i s negativními. Kdybyste věděli, že vaši energii vyrábí nejšpinavější uhelná elektrárna v Česku.
Spousta Čechů má negativní postoj k obnovitelným zdrojům energie, hlavně vůči solárním panelům na polích nebo větrným elektrárnám, které podle některých ničí krajinu. Vnímáte to jako překážku u vašich potenciálních zákazníků? A posouvají se nějak postoje Čechů k obnovitelným zdrojům?
Ano, postoje Čechů se posouvají, a těch, co by byli proti obnovitelným zdrojům rok od roku ubývá. Zároveň roste poptávka. Problém u fotovoltaiky byl v systému získávání dotací. Byl to nešťastný krok pro obnovitelné zdroje u nás, nicméně teď je to daleko lepší.
Fotovoltaiky na polích nejsou nutně špatná věc. Půda si na několik let odpočine, nebo je možné u solárních panelů pást ovce nebo chovat slepice, existují i systémy, kdy se dají na poli zároveň s panely pěstovat plodiny, tomu se říká agrovoltaika. Velké fotovoltaiky nemusí být jen na polích, ale můžou být i na průmyslových halách a na brownfieldech, a takových prostor máme u nás hodně, byla by škoda je nevyužít.
Co se týče větrných elektráren, tak ne každému se líbí. Setkáváme se s tím, že lidé argumentují, že zabíjí ptáky a podobně. My argumentujeme zpátky. Předávání informací je důležité, proto je částečná role naší firmy i v předávání srozumitelných informací o obnovitelných zdrojích.
Jak je to cenově se zelenou energií? Je dražší než uhelná nebo jaderná?
Naše energie není ani nejlevnější, ani nejdražší, tento rok se naše ceny pohybují někde mezi třetinou nejlevnějších. Ta cena se ale spíše odvíjí od způsobu, jakým se energie nakupuje, ne od toho, jak se vyrábí. Cenově se energie neliší, nedá se říct, že by bylo dražší vyrobit energii větrnou než uhelnou. Ale dřív to tak samozřejmě bylo, než se technologie vyvinuly. V mnoha státech s příznivými klimatickými podmínkami jsou dokonce schopni vyrábět energii z obnovitelných zdrojů levněji než z uhlí. V Česku je to momentálně dost podobné, ale trend směřuje k nižší cenně energie z obnovitelných zdrojů. Což znamená, že na zelenou energii přejdeme nejen proto, že je to správné, ale hlavně proto, že to bude dávat ekonomický smysl.
Kromě zelených zdrojů energie se snaží vaše firma být i společensky zodpovědná. Nabízíte tarif Dobrý skutek – zelenou elektřinu za zvýhodněnou cenu pro neziskovky a domácnosti v tíživé finanční situaci, 10 % zisku věnujete na dobročinné projekty, dalších 10 % na výzkum obnovitelných zdrojů. Jak je možné, že na to „máte“, když vaše elektřina není dražší než konvenční? V čem je trik?
Tarif dobrý skutek je pro lidi a organizace, které potřebují levnější energii, a funguje to tak, že jim energii prodáváme za náklady, což znamená, že na tom ani nevyděláme, ani neproděláme.
Na charitu dáváme skutečně 10 % zisku, ale je to zisk celé skupiny Nano Energies, ne jen divize se zelenou elektřinou Nano Green, ale i našich dalších dvou firem. A zcela upřímně, to hlavní, co nám vydělává peníze, je divize trading, která obchoduje na spotových trzích s elektřinou v pěti zemích. Nano Green má pořád ještě menší výnosy než trading, protože je potřeba do zákazníků, kteří chtějí obnovitelnou energii, investovat. My se tím připravujeme na budoucnost. Děláme byznys, který není úplně extra výdělečný, ale dřív nebo později to přijde. Jsme takoví průkopníci.
Jak se vaše smýšlení projevuje ve vnitřních procesech firmy?
Naší vizí je snižovat uhlíkovou stopu elektřiny. To se dá dělat dvěma způsoby. Buď se za státní peníze postaví nové bloky jaderné elektrárny, které jsou super drahé a nikdy se ta investice nevrátí, i když mají nízkou uhlíkovou stopu. Nebo se to dá udělat tak, že bude hodně malých zdrojů energie, které nebude platit stát, ale domácnosti. Elektřina ani nemusí procházet přes síť a mohou ji spotřebovávat lidé a firmy přímo tam, kde si ji vyrobí. A to je i bezpečnější, než když máte jednu obrovskou elektrárnu. Ta, když má poruchu, je to velký problém. Ale když máte místo ní tisíc malých, pravděpodobnost, že by se pokazily všechny zároveň, je velmi malá. Decentralizace je systém, který je ekonomičtější a bezpečnější, ale je složitější, protože jsme zvyklí na centrální energii.
A to můžete vidět i u nás. Nano Energies je kombinace třech firem a různých typů lidí, a tak je to i s decentralizací energetiky, že vedle sebe je fotovoltaika, vodní elektrárna a nějaký průmyslový podnik a celé to nějak funguje.
Nano Energies se zapojilo do iniciativy podnikatelů, vědců a aktivních lidí Změna k lepšímu, který vyzývá ke smysluplné obnově po koronavirové krizi. Jeden ze tří pilířů, na kterém by podle manifestu měla obnova stát, jsou obnovitelné zdroje. Proč je to podle vás důležité?
Jeden z hlavních důvodů, proč jsme manifest iniciovali, je ten, že my se v Nano Energies snažíme dělat energetiku čistšími způsoby, které jsou zároveň ekonomické. To znamená, že přechod na obnovitelné zdroje nemusí nutně financovat stát. Ekonomika určitě potřebuje pomoc a my jsme si říkali, proč by ta pomoc nemohla směrovat takovým směrem, který je dobrý i pro budoucnost. V době krize se dají státní peníze použít směrem, který není dobrý pro budoucnost. Postavíme jaderné elektrárny, přehrady atd. Tak jsme se rozhodli propojit podobně smýšlející lidi a organizace, kteří svojí energií vymýšlí způsoby, jak pomoct k tomu, aby udržitelnost byla i byznysově udržitelná bez spoléhání se na stát. Období covidu proto bylo nakloněno, protože mnoho lidí si uvědomuje, že je daleko lepší žít v čistějším prostředí, třeba i proto, že špinavý vzduch, voda nebo naše okolí ovlivňuje zdraví lidí.
Před Nanoenergies jste pracoval pro ČEZ, co vás vedlo ke změně zaměstnání? Vidíte nějakou změnu v přístupu k energetice těchto dvou firem?
V ČEZu jsem se snažil zvyšovat nákup energií z obnovitelných zdrojů. Vlastně jsem dělal podobné věci, jako teď v Nano Energies, ale v tom velkém korporátu, který je primárně živený uhelnými elektrárnami, to byl často boj s větrnými mlýny. A i když se mi to dařilo, tak jsem si říkal, proč všechno to úsilí nevyužít ve firmě, kde nejsou tak veliké tlaky, kde je prostředí nakloněné a kde jsou i další lidi, kteří mají podobný záměr jako mám já. Tak jsem se rozhodl, že budu pracovat v dynamičtějším prostředí.
Náš web se zaměřuje na cirkulární ekonomiku, vidíte nějaké propojení toho, co v Nano Energies děláte s cirkulární ekonomikou?
Mně se na cirkulární ekonomice líbí, že se méně plýtvá. V energetice je několik neefektivit. Někde se vyrobí elektřina, pak se několikrát přeprodá a na konci je zákazník, který spotřebuje nějakou elektřinu. Myšlenka peer-to-peer je snaha propojit spotřebitele přímo s producenty a zamezit tak této neefektivitě.
Další propojení je náš energetický mix – máme bioplynové stanice, které vyrábí energii z odpadu. Zároveň přemýšlíme i nad inovativními koncepty, třeba vyrábět elektřinu u výpočetní techniky – například servery jsou většinou naddimenzované, takže se dá přesouvat výkon do časů, kdy je elektřiny relativně víc.
