Zemědělství by nemělo být chápáno jako běžný byznys. Foto: Unsplash.com

Cirkulární ekonomika neboli oběhové hospodářství není vlastně žádná nová věda. V podstatě se jedná o návrat k selskému rozumu a využívání všech věcí tak, jak to kdysi dělali naši předkové, než se ze společnosti stala konzumní a zpohodlnělá masa. Oběhové hospodářství by mělo být nastaveno způsobem, že cokoliv se vyrobí a spotřebuje, se vybere zpět, v maximální míře zrecykluje a využije pro výrobu něčeho nového. Tím vzniká koloběh věcí podobný koloběhu přírodnímu.

Dnes se namísto toho světové (a také to české) hospodářství zformovalo do lineárního uspořádání a funguje na principu „vyrob, spotřebuj, vyhoď a co nejdřív kup nové“. Jenže, jak se ukazuje, planeta už v mnoha ohledech narazila na některé své limity, a proto bude třeba tento přístup přehodnotit.

Obrázek 1. Cirkulární vs. lineární ekonomika. Zdroj: INCIEN

Zašpinit si boty

Zemědělství a produkce potravin je v tomto ohledu zásadním sektorem, a proto jsme přesvědčeni, že by nemělo být chápáno jako běžný byznys. Způsob, jakým dnes hospodaříme s půdou a vodou, předurčí, jak budou žít generace po nás a co budou jíst. Ústav výzkumu globální změny klimatu Akademie věd ČR předpokládá, že bude existovat „značné riziko častějších a delších epizod sucha“. Jeho modely zároveň ukazují, že k nejmenšímu nárůstu srážek, nebo dokonce k jejich poklesu, dojde na jižní Moravě, což povede k zásadnímu zhoršení zemědělské produkce v tomto regionu. Dále dojde k nárůstu počtu tropických dnů a ke konci století se očekává nárůst teploty vzduchu minimálně o 3 ˚C oproti letům 1981–2010 (v extrémním případě až o 6 ˚C).

Na tyto změny se bude potřeba připravit a nějakým způsobem se jim přizpůsobit. Mnoho strategií již vzniklo a zcela jistě přijdou i další. Zásadní problém je ovšem to, že strategie jsou psány od stolu a málokdo si zašpiní boty cestou do terénu a nahlédne do praxe. Nemluvě o tlacích nejrůznějších lobbistických skupin, přestože na začátku může stát nezištný nápad. V souvislosti se zemědělstvím se v současnosti hovoří o bioekonomice a využívání obnovitelných zdrojů pro další účely, například energetické. V této souvislosti jsme proto připravili dotazník o využití slámy, protože právě sláma (a posklizňové zbytky) je obecně chápána jako málo využitý potenciál a pravděpodobně se k ní brzy obrátí větší pozornost.

Pohled soukromých zemědělců

Posklizňové zbytky nechápeme v žádném případě jako odpad, ale velmi cenný vedlejší produkt zemědělské produkce. Jak tedy na tyto vedlejší produkty pohlížejí sami sedláci a farmáři? Na dotazník odpovědělo celkem 371 osob, z toho 89 % z Asociace soukromého zemědělství, ačkoliv byly osloveny i další asociace (Agrární komora, Zemědělský svaz, Asociace místních potravinových iniciativ). Výsledky proto odrážejí realitu a pohled soukromých zemědělců, a ne velkých agrárních podniků, které jsou spojovány s nešetrným zacházením s produkčními zdroji nejvíce.

Z pohledu velikosti farmy byla necelá polovina zástupců středně velkých podniků do 250 hektarů, třetina malých podniků do 50 hektarů a 19 % velkých podniků, 85 % respondentů působí v zemědělství více než 10 let. Necelé dvě třetiny respondentů (61,9 %) se věnují jak rostlinné, tak i živočišné výrobě, 30,3 % pouze rostlinné a 7,8 % pouze živočišné. Co se týče typu zemědělství, v 77,5 % se jednalo o konvenční zemědělství, v 16,1 % o certifikované ekozemědělství a v 6,4 % o ekozemědělství bez certifikátu. Překvapivá pro nás byla odpověď, že 84,5 % respondentů farmaří částečně na pronajaté a částečně na vlastní půdě, protože se často uvádí, že čeští zemědělci vůbec půdu nevlastní. Tento fakt opět připisujeme tomu, že většina respondentů je členy ASZ. Na vlastní půdě farmaří 14,4 % zemědělců a pouze na pronajaté jen 1,1 %.

Sláma pro pole máma

Rostlinná výroba je spojená s produkcí slámy a posklizňových zbytků pro 85 % farmářů. Zároveň ji jako hodnotnou komoditu vnímá 96,1 % (z toho 87,8 % je odpovědí „ano, určitě“ a 8,3 % „spíše ano“). 84,7 % respondentů používá slámu pro vlastní účely, 15 % část slámy prodává a část využívá pro vlastní účely a pouze 0,3 % respondentů veškerou slámu prodá. Prodaná sláma je nejčastěji poté využita jako podestýlka pro hospodářská zvířata, krmivo nebo je použita k vytápění. Zároveň většinu (78,7 %) z těch, kteří slámu prodávají, zajímá její následné využití. Kromě ceny mezi další rozhodující faktory zbavování se slámy patří výměna za hnůj nebo pomoc známým či splnění závazku z nájemní smlouvy.

Graf 1: Způsoby využití slámy

Graf 1 ukazuje, že zpět do půdy slámu rovnou zaorává čtvrtina zemědělců, třetina ji používá jako podestýlku pro zvířata a téměř každý čtvrtý slámu zaorává i používá jako podestýlku, případně použije jako mulč. Graf 2 vystihuje názory na odebírání slámy za předpokladu zachování kvality půdy, kde už se názory velmi různí.

Graf 2: Kolik slámy je možné odebrat, aby neutrpěla kvalita půdy

Jako další nejčastější vedlejší produkt byl zaznamenán hnůj, který je nejčastěji aplikován jako organické hnojivo. Zaznamenali jsme také jednotlivé názory, že organiku je třeba maximálně vracet zpět do pole (ať už slámu zaorávat, nebo v jiné podobě, jako je kompost a hnůj). Dále převažovaly argumenty, že sláma není odpad, ale hodnotná surovina chránící kvalitu půdy obzvlášť při současných problémech se suchem, že dobrý hospodář hnůj ani slámu neprodává a že spalování slámy při současném podílu organické hmoty v půdě je zločin. Výkup slámy vede k růstu její ceny a v některých regionech jí je značný nedostatek. Zazněl i názor, že cílené pěstování biomasy pro účely spalování by mělo být možné pouze v případě, že se jedná o plodiny nezhoršující kvalitu půdy, zabraňující půdní erozi a nevyžadující zvýšení použití hnojiv a pesticidů (např. ozdobnice čínská).

Sláma pro energetické a jiné účely

Ačkoliv v odpovědích na náš dotazník jasně převažoval názor, že sláma se musí nějakým způsobem vrátit zpět do půdy, v praxi je využívání slámy na spalování představováno jako ekologický přechod na výrobu energie z obnovitelných zdrojů. V Česku funguje několik velkých spaloven na biomasu, především obilnou a řepkovou slámu. Největší spalovna se nachází v Kutné Hoře, další pak v Jindřichově Hradci a dvě další (v Mostku u Dvora Králové a v Mladé Boleslavi) od spalování slámy postupně přecházejí na dřevní štěpku. Kvůli spalovně v Kutné Hoře je v tomto regionu slámy nedostatek a její cena je vysoká, ačkoliv spalovna v případě nedostatku sváží slámu ze všech koutů země. O českou slámu však projevují zájem i spalovny v jiných zemích, jako jsou Dánsko, Finsko nebo Itálie. Sláma se dá ovšem využívat i jinak, například ve stavebnictví, kde je využití slámy udržitelnější. To dokazuje například čeká firma Ekopanely, která vyrábí recyklovatelné desky ze slisované slámy pro nízkoenergetické a pasivní domy.

Využití slámy jsme diskutovali také s odborníky v rámci debaty o obnovitelných zdrojích, a to v souvislosti s nedostatkem organiky v půdě, erozemi, suchem, ztrátou biodiverzity i s potravinovou bezpečností. Z diskuze se zástupci ekologických organizací, České technologické platformy pro biopaliva a Aliance pro energetickou soběstačnost vyplynuly (poněkud překvapivě) jednotné závěry, že biopaliva první i druhé generace (potravinářské plodiny; řasy a biomasa) nejsou udržitelnou cestou k naplnění stanovených cílů pro využívání obnovitelných zdrojů. Navzdory tomu Národní klimaticko-energetický plán počítá se zvyšováním produkce biopaliv první generace, což s sebou objektivně přináší značné negativní dopady na krajinu. Kotlíkové dotace zase zvýší poptávku po biomase obecně.

Cirkulární ekonomikou jsme začali a také s ní skončíme: předcházení vzniku odpadů, rozumné využívání zdrojů a snaha hledat efektivní řešení je základem dalšího vývoje. Ze všech našich debat s nejrůznějšími aktéry se zároveň ukazuje, že do budoucna bude třeba racionalizovat a lokalizovat jakoukoliv produkci i spotřebu, omezit transport a dojezdovou vzdálenost, protože současný způsob života naší společnosti není udržitelný. Chápání slámy jako nadbytečného zdroje energie je proto chybné a její využití je potřeba chápat především v lokálním kontextu (využití na soběstačném statku nebo v lokální bioplynce), ačkoliv statistiky říkají, že množství biomasy v Česku by uživilo až 7 nových rafinérií.

1 COMMENT

  1. Konečně jste veřejně přiznali to, co já vám říkám od začátku kdy jsem se o vašem moderním názvu ´´Cirkulární ekonomika´´ dozvěděl. Nic proti vám ani proti názvu, ale jen jste oprášili staré metody sedláků, to je vše co vyprodukuji, také spotřebuji, nic nesmí skončit jako odpad. Jinak se to dá nazvat ´´kolotoč´´. Je vidět že se učíte a je od vás hezké, že se dokážete i přiznat, kde jste čerpali dalo by se říci všeobecné vědomosti. Pokud jde o tu slámu a její používání, tak žádný rozumný sedlák slámu jako takovou nezaorával, protože její rozklad v půdě trvá víc než rok. Pálení slámy v kotelnách, to je zločin stejně jako pálení jakékoliv biohmoty a na takové už jenom nápady, by měl být paragraf a přísný trest. Slámu od jakživa používali zemědělci částečně jako krmivo a především pro podestýlku. Hnůj který takto vznikne se zaorával, protože jeho rozklad v půdě je mnohem rychlejší, než zaorání holé slámy. Ale už podle tohoto článku je vidět že se učíte a vaše hnutí jde tím správným směrem. Na druhou stranu k tomu aby jste pochopili do důsledku o co se snažíte, by jste museli být přinejmenším ti sedláci kteří se v tom narodili a od mala v tom žijí. Žádná škola z člověka který ví o zemědělství asi jenom to, že kráva není fialová, protože už nějakou živou opravdu viděl, sedláka se vším všudy neudělá.

LEAVE A REPLY

Please enter your comment!
Please enter your name here