Česká akademie zemědělských věd a Platforma pro bioekonomiku České republiky uspořádaly seminář o recyklaci dřeva. Ten přinesl řadu zajímavých, skoro až překvapivých informací. Situace totiž není vůbec růžová. Ačkoliv je dnes Česko zalesněné, i přes optimistické scénáře nárůstu průměrné teploty ze současných 10 na 15 °C se v roce 2050 může třetina země stát savanou až pouští. Produkce dříví v Evropě je ovšem konstantní a brzy, vlivem následků klimatické změny, budou dle odhadů chybět na našem kontinentu milióny kubíků dřeva. Proto je tendence „mobilizovat odpady“ důležitá pro budoucí trvale udržitelný rozvoj.
Recyklace snižuje emise a náklady na výrobu
Dřevo má mnoho předností: je to přírodní materiál, nemá negativní dopady na zdraví, v mnoha ohledech je nenahraditelné a vykazuje příznivý poměr mezi hmotností a pevností. Dřevěný odpad se dá zároveň velmi efektivně třídit a dále využít. Vady ve dřevě recyklaci zásadně neovlivňují.
Recyklovat dřevo zároveň přináší mnoho výhod, jako je úspora energií plynoucí z nižšího obsahu vlhkosti. Čerstvé dřevo totiž vyžaduje určitý proces sušení. Následkem toho se zrychlí proces výroby, sníží se výrobní náklady a dojde ke snížení emisí oxidu uhličitého, který je ve dřevě nadále uchován. Recyklované dřevo také předchází znečištění při těžbě a recyklace přináší nová pracovní místa. Podle studie České zemědělské univerzity v Praze lze využíváním recyklovaného dřeva dosáhnout snížení úbytku fosilních zdrojů o více než 57 % a snížení emisí skleníkových plynů až o 48 %.
Recyklační technologie existují
I když je Česko velkým producentem a exportérem, téměř vůbec nerecyklujeme. Situace v tuzemsku je taková, že na sběr dřeva neexistuje „popelnice“. Dřevěný odpad většinou skončí na skládce jako komunální, kde při jeho rozkladu bez přístupu vzduchu vzniká metan s daleko horšími dopady na změnu klimatu. V případě pálení se opět nevyhneme produkci oxidu uhličitého. A tak si recyklované dřevo dovážíme z Německa, Rakouska, Belgie nebo Velké Británie. Na rozdíl od nás pak Belgie vyprodukuje dřeva mnohem méně, ale v jeho recyklaci je velmi efektivní. U nás přitom technologie na recyklaci existují, potenciál stavebních materiálů roste a přírodní dřevo časem nebude navzdory dnešním přebytkům kůrovcového dřeva.
Co s tím dělat? Řešením je podle diskutujících návrat lokalizace produkce i spotřeby dřeva, návrat k regionálním vazbám a prodej lokálního dříví lokálním spotřebitelům, čímž dojde ke snižováním emise z přepravy dřeva na velké vzdálenosti. Česko nutně potřebuje změnu legislativy pro recyklaci dřeva, možnost separovat dřevěný odpad a musí se naučit recyklovat dřevo více než jednou. Odpad je třeba chápat jako zdroj druhotných surovin a efektivní nakládání s odpadem jako zvyšování jeho ekonomické hodnoty. Větší využitelnost odpadů, tedy i toho dřevěného, pak směřuje k přechodu na oběhové hospodářství.
Autorka článku: Dáša Milerová Prášková