Bez bahna lotos nevykvete, nejcennější komodita a kam teď teče zelená krev.

Možná Vás ke konci starého roku zneklidnilo mnoho vnějších vjemů. Posty o odchodu známých tváří z Ministerstva životního prostředí a dalších institucí. Někteří budovali svoje oddělení a agendy s intenzivním nasazením, protože jestli má Česko kde dohánět, tak je to dostatečně robustní infrastruktura pro alespoň základní reakci na v platnost přicházející nařízení související se Zelenou dohodou. Další reprezentovali Česko na mezinárodních summitech a dlouhodobě věnovali pozornost měření indikátorů kvality života nás všech. Tito lidé jsou teď v éteru, méně či více překvapení stejně jako ti, kterým se vracejí emaily s důležitou agendou. Ať tahle situace bude trvat jakkoliv dlouho, jedno je jasné. Navázat racionálně, bez emocí a hlavně funkčně bude těžké.

Energií pro moje psaní je Váš čas při jeho čtení. Chcete-li jej číst pravidelně, přidejte se, prosím, mezi jeho odběratele:

I proto rozjímám nad tím, kde dává největší smysl investovat novoroční energii. Jestli se u mě totiž něco změnilo, tak je to právě ochota k její investici. Poslední dva měsíce jsem si totiž si nadělila přenádherné životní volno a aniž by to byl nutný restart nebo jiné nutné drastické zastavení, stalo se tak souhrou dlouhodobých plánů i překvapivě rychle dosažených životních milníků, se kterými jsem ani nepočítala. Tak či tak mi věřte, že dlouhé volno přináší jednu velmi cennou komoditu, kterou není možné získat jinak – odstup.

Necítím se, že se mě totiž chaotické dění světa dotýká tak, jak dřív. Necítím se pod tlakem, necítím, že se musím účastnit, necítím tzv. FOMO efekt aneb úzkost z toho, že mi něco uniká. Vrátila jsem se do chaosu a nejsem v něm poprvé. Nikdy jsem v něm ale nebyla v tak hlubkém klidu a důvěře v proces. I přes všechna “objektivní fakta” z médií, která by mě mohla lehce vykolejit.

Chaos je na začátku všeho. Neorganizovanost, pomyslná nahodilost bez řádu. Ale právě chaos je skvělý prostor pro tvorbu nových forem, pravidel, osobních závazků nebo rozhodnutí. V chaosu můžeme začít tvořit nový svět bez strachu nebo zbytečných zlozvyků z předchozího „řádu“ plného pravidel, která dost možná už dosloužila.

Co je mojí nejcennější komoditou, se kterou jdu na trh?

Celý tento víkend jsem strávila na zasedání správní rady Změna k lepšímu. S organizací jsem od jejího vzniku, zapsaná mezi zakládajícími členy a přesto jsem si i z ní dovolila na pár let vystoupit a sledovat ji z dálky. Odstup pomáhá, o tom jsem už psala. A v loňském roce jsem poslechla volání a i přes naprosto odlišnou představu o stavu celé organizace, do které jsem v květnu nastupovala, jsem ráda, že jsem vyslyšela.

Jestli je totiž v této době něco absolutně zásadní, tak je to tzv. kvalitní public affairs. A o co tady jde?

Public affairs (PA) jsou strategické činnosti firem a organizací zaměřené na budování vztahů s veřejnou správou, politiky a neziskovým sektorem. Cílem je ovlivňovat legislativní a regulační procesy, monitorovat politické rizika a obhajovat zájmy subjektu. Často zahrnují lobbing, komunikaci s médii a sponzoring.

Klíčové aspekty Public Affairs:

• Vztahy s institucemi (Government Relations): Komunikace s ministerstvy, úřady, zákonodárci či orgány EU.
• Ovlivňování legislativy: Aktivní účast na tvorbě zákonů, norem a vyhlášek, které ovlivňují podnikání.
• Monitoring a analýza: Sledování politické situace a včasná reakce na hrozby či příležitosti.
• CSR a reputace: Spojení s obecně prospěšnými aktivitami, které posilují image firmy.

Public affairs se překrývají s lobbingem, ale často pokrývají širší oblast, včetně budování dlouhodobých vztahů a reputace. A z mé praxe v posledních letech, jejíž náplní bylo přinést, informovat a zavést do zaběhlých procesů, dokumentů a praxe téma cirkulární ekonomiky mi můžete věřit, že právě strategické vztahy buď úplně zabrzdí nebo akcelerují změny. Nic ve světě lidí není tak důležité jak vztahy. A proto to platí i pro byznys.

V praxi to ale v mnoha firmách, se kterými spolupracuji (od malých lokálních iniciativ po největší zaměstnavatele v Česku) vypadá tak, že:

• toto téma nemá nikdo na starosti nebo není agenda jednoznačně pojmenovaná a není identifikován ani nikdo, kdo by ji byť minoritně rozvíjel,
• to způsobuje, že se k tématu nepřistupuje buď vůbec proaktivně nebo strategicky provázaně tak, aby činnosti vztahů s klíčovými organizacemi pomáhaly budovat byznys zítřka nebo jej kontinuálně udržovat,
• hlas těchto organizací není na jednáních zastoupen, nebo je zastoupen protihráči, kteří mají v zájmu posílit svoji často již monopolistickou pozici nebo silně lobbují za svoje neekologické / dlouhodobě neetické praktiky,
• proto prosazené změny často vyvolávají emoce a pocit “diktátu” od třetích stran s pocitem méněcennosti, tlaku bez možnosti jej ovlivnit, ztrátu konkurenceschopnosti.

A přitom jsme součástí Evropské unie, kde existují zcela transparentní postupy, jak legislativu může spolutvořit i ta nejmenší organizace díky přístupu na odborné kulaté stoly, možnost připojit se do všech otevřených veřejných konzultací s možnosti umocnění hlasu formou aktivního zapojení oborových či jiných asociací a organizací přímo na jednání evropských institucí. Tyto cesty však stále využívá minimum hráčů a to zejména z České republiky.

I proto fakt, že teče “zelená krev” dost možná nevadí tolik

Jak totiž odchází klíčoví lidé z klíčových pozic, které často přímo navazovaly na aplikaci evropských směrnic a nařízení do praxe, odchází nám partneři z českých institucí a bude třeba nastavit a napřímit linku do Bruselu. Postupně budou dopady nových zákonů na neinformované firmy a organizace drastičtější. Pokles konkurenceschopnosti přestane zaznívat z pódií prestižních konferencí a posune se do zasedaček mezi vedení firem, neziskových organizací i výzkumných organizací. A bude třeba hledat a znovuobjevovat cesty, které tu už jsou a nebo je bude třeba vyšlapat novým směrem.

Proto jsem se po víkendu diskuzí o důležitosti public affair členských firem Změna k lepšímu ujistila, že i přes dynamiku dneška sedím na správných židlích a pro rok 2026 si začínám psát jasný plán, který má za cíl s klidem a nadhledem vstoupit do těchto rolí a dělat v nich konkrétní kroky s jasným cílem. Udržet Česko na mapě relevantnosti hráčů diskutujících o budoucnosti celé Země a udělat z konkrétních lídrů kolem sebe sebevědomé persony, které ví, že nejsou pod diktátem, ale že jsou sami tvůrci.

Budu konkrétní – kde se letos můžeme potkat?

• V INCIEN | Institut Cirkulární Ekonomiky , kde stojím za Partnerství PRO výstavbu bytových domů z nízkoemisních materiálů. Je potřeba řešit bytovou krizi, ale nezapomenout, že se kříží s krizí materiálů a je naprosto klíčové, z čeho v Česku budeme stavět.
• Ve Změna k lepšímu, kde budu natahovat síly k informovanosti členů o nadcházející legislativě, vysvětlování a pochopení rizik pro jejich byznys a činnost a motivace k aktivnímu zapojení jak do veřejných debat, tak do nastavení interních procesu od informace k aplikaci ve výrobě, byznys developmentu i dlouhodobé strategii.
• V týmu Bohémských dohod, které stojí nad jednotlivými Partnerstvími PRO, což už jsou konkrétní dohody (viz první bod). Mým cílem je mít v Česku do 10ti let 100 dohod zejména v oblasti ekoinovací. Podle [ta] Udržitelnost je rozhovor o nich jeden z 5ti top rozhovorů roku 2025 a tak zvu i Vás k promyšlení, jestli to není nástroj, který by mohl pomoci překonat i Váš aktuální problém v regionu nebo sektoru.
• Po boku Dana Kalistová jednak při formování směru pro udržitelnost České Budějovice EHMK 2028 a také právě při budování zázemí pro další Partnerství PRO, které propojí všechny regionální hráče tak, aby při realizaci tohoto ambiciozního projektu táhli za jeden provaz.
• V poradním výboru pro udržitelnost Škoda Auto, kde přináším vhledy do tématu cirkularity, které se nejen udrželo, ale získalo i významnou podporu pro realizaci velkého strategického projektu v roce 2025 pod vedením Libor Boček a Nikita Dobrynin. Připravujeme také upgrade činností v oblasti Green retail a mezi priority patří i věší propojenost všech aktérů v cirkularitě napříč firmou.
• Za zády Tomáš Gongol, rektorem Slezská univerzita v Opavě , pod jehož taktovkou vzniká pro mě asi nejambicioznější univerzitní projekt v Česku – EDEN. Budoucnost totiž vidím v multispolupráci mezi univerzitami jak v Česku, tak ve světě a v udržitelnosti naprosto integrální, ne sektorové. A o tom nové centrum EDEN bude. A kromě toho, že bude architektonicky i urbanisticky unikátní, bude to spojka již existujících neuronů v centrálním mozku cirkularity a udržitelnosti. Třeba takovým jako je moravskoslezská CirkArena pod taktovkou Jakub Švrček.
• Po ruce Tomas Kopta při rozvoji studijního programu Cirkulární Hortiprodukce na Mendelova univerzita v Brně stejně jako Veronika Láchová v oborech managementu udržitelnosti na Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Jestli mě totiž něco láká, tak je to kontinuální spolupráce s univerzitami a uplatnění jak dokončeného doktorátu, tak nalezení formy aktivní participace na rozvoji českých vysokoškolských oborů pro budoucnost.
• Ad-hoc na kurzech, workshopech a přednáškách vlastních (ve velmi omezené kapacitě, proto jestli o něčem takovém uvažujete, pojďme si sednout nad kalendář spíš dříve než později). Ale i na zaběhlých kurzech Energy Scouts (doporučuji již řadu let!) a oborových konferencích.
• Pro bono v komisích srdcových projektů jako je Environmentální cena Josefa Vavrouška Nadace Partnerství , Creative heroes Awards pod taktovkou Bastiaan Brouns v Netherlands-Czech Chamber of Commerce nebo komise Pestrá krajina Asociace soukromého zemědělství ČR.

Ve všech těchto rolích je to totiž o vztazích. A to od vysoce profesionálních, mezisektorových, ale hlavně živých, radostných a takových, o které se mohu opřít, když chci v Česku budovat funkční síť spolupracujících jednotlivců a organizací.

A proto i když máte pocit, že kolem Vás teče “zelená krev”, tak vězte, že to tak není. Schopní lidé se jen přeorganizovávají a směřují na místa, kde mají být právě teď a právě v tyto dynamické doby. I když to může bolet. Zelenou krev totiž nikdy neteče do kanálu, ale vždycky na živou půdu, ve které se jen transformuje v silnější a funkčnější ekosystém. A v přírodě vše funguje v dokonalých cyklech. Něco končí, něco začíná. A co končí se přemění skrze proces rozkladu do čehosi dost možná ještě silnějšího a krásnějšího.

Nejcennější komoditou je tak v této době kombinace klidu, nadhledu a dobře investovaného času do funkčních vztahů, které přetrvávají i přes objektivní nepokoje a přesedlání ze židli na židli.

Díky, že jste dočetli až sem. To důležité v udržitelnosti se teď bude dost možná opravdu více než kdykoliv předtím odehrávat skutečně a doslova – za zraky.

PS: Tip na čtení sladěné s tématem mého newsletteru: Bez bahna lotos nevykvete / Umění transformovat utrpení od autora Thich Nhat Hanh.