Institut Cirkulární Ekonomiky a JRK Česká republika proto připravili článek, ve kterém vysvětlují, co je pro efektivní nastavení odpadového hospodářství skutečné podstatné a ve kterém zahrnují také získané poznatky z praxe velkých měst i malých vesnic, které se zapojily do projektu Obce bez odpadu.
Cirkulární ekonomika znamená takový odpadový systém, který nevynechává žádnou část cyklu. Nikdy od nás tak neuslyšíte, že jedinou cestou je jen kompostování nebo jen pečlivé třídění. Vždy se na odpadové hospodářství obce díváme v kontextu daného regionu, zajímají nás vztahy se svozovou firmou, monitorujeme akční skupiny místních dobrovolníku od hasičů po aktivní maminky nebo lokální firmy, které se zapojují do rozvoje města či obce. Tak je možné vytvořit vzájemně propojený ekosystém, kde dochází nejen k prevenci, opravám či znovupoužívání, ale i ke skutečné recyklaci a využívání odpadů zpět ve formě nových výrobků. V dalších bodech tak projdeme bod po bodu klíčové oblasti, které cirkulární smýšlení přináší do obce včetně konkrétních příkladů. Společně si tak nasadíme „cirkulární brýle“ a zkusíme se na běžná témata podívat novým úhlem pohledu, který navíc šetří finance, snižuje produkci odpadů a pomáhá vytvářet smysluplné systémy uzavřené smyčky materiálových toků.
Základní cirkulární příležitosti pro města a obce
1. Správně nastavená výběrová řízení
Nákupem vše začíná, a to ať už se jedná o kancelářské vybavení, rekonstrukci školy či nákup nádob či kompostérů. Už zde je možné použít kvalitativní kritéria definující obsah recyklátů, stopu CO2, opravitelnost či možnost sdílení.
Dobrý příklad praxe: Pořízení kompostérů s obsahem recyklátu, opravitelných díky modulární konstrukci a možnosti výměny náhradních dílů dovezených z co nejkratších vzdáleností díky požadavkům na stopu CO2 u dopravy.
Špatný příklad praxe: Nákup nádob na bioodpad, které nemají boční děrování nebo mřížku nad dnem pro větrání bránící tlení. To jsou naprosto nevhodné nádoby, které se však v současnosti vyskytují v mnoha projektech. Jedná se o slabé znalosti poradců nebo absenci znalostí z praxe. Špatně jsou nastaveny i smlouvy se svozovými firmami, kdy obec nemá přehled nad váhou sváženého množství odpadů a dochází k fakturaci mnohem vyšších částek oproti realitě. V praxi jsme se setkali s odchylkou až +30 %. To vše je možno ovlivnit kvalitativními kritérii již při zadávací dokumentaci.
2. Digitalizace odpadového hospodářství
Všichni známe pečlivé měření spotřeby elektřiny i vody. Dokonce si můžeme nově pořídit chytrá vybavení domácnosti a ovládat domácnost na dálku. Zatopit si přesně na čas příchodu z práce nebo zajistit zhasnutí v danou hodinu. Ne ve všech případech je ale digitalizace pro hráče v odpadovém byznysu požadovaným konceptem. Z logických důvodů. Co se neměří se špatně kontroluje a je možné fakturovat na základě odhadů. To je v současnosti však zcela zastaralý systém a odpadové firmy by měly poskytovat přesná data. Platíme přesné částky za spotřebované litry vody i kilowatthodiny energie, tak proč ne za kila u svozu odpadů?
Dobrý příklad praxe: Mnohé obce v posledních letech pořídily adresné etikety s kódy pro evidenci jak nádob na tříděný odpad, tak i SKO. Díky tomu přesně vědí, kolik odpadů vyprodukují. Dále se také často využívají vážní systémy na svozových autech či nastavení smlouvy se svozovou firmou tak, že při vjezdu i výjezdu musí zvážit vozidlo na váze např. na sběrném dvoře či u místního zemědělce, se tak již nestane, že vás někdo ošidí.
Špatný příklad praxe: Nulová míra měření a nastavení smluv na základě odborného odhadu. Pokud jste malá obec a svozová firma sváží dalších několik municipalit, tak i v případě, že začnete realizovat změny v odpadovém hospodářství, pořídíte kompostéry či začnete podporovat opravy a třídění, výsledky u směsného komunálního odpadu téměř nezaznamenáte.
3. Prevence vzniku odpadů nejen kompostováním
To se sice stalo mantrou, ale je to stále nejlepší způsob nakládání s odpady. Odpad, který nevznikne a je zkompostován se stává účinným bojovníkem proti suchu v podobě kompostu, který pomáhá v půdě držet vláhu, ale zároveň zcela eliminuje náklady na svoz bioodpadu. Tím to však nekončí, nově plní velmi důležitou funkci vznikající re-use centra. Z vlastních zkušeností vidíme, že se v nich ročně protočí stovky tun odpadů a díky repasování a opravám se vrací do systému bez nutnosti označení jako odpadu. Doplněny o výměnné akce jsou velmi významným prvkem „cirkulace“ na úrovni obcí. To je současně jedna z prioritních oblastí, kterým se věnoval i Cirkulární sken města Prahy. Podpora tzv. „oprakaváren“, kdy se realizují komunitní akce oprav s přizváním místních šikovných opravářů, se začínají těšit stejnému zájmu jako tzv. SWAPy – tedy výměnné akce textilu. V Praze se tak ročně protočí už stovky tun textilu. A to není málo!
Dobrý příklad praxe: V městě Zábřeh se cirkulárnímu hospodářství věnují již dlouhou dobu. Pro výstavbu nových sportovišť se používají stavební recykláty od cihlových drtí po betony s vysokým obsahem recyklátu a najdete zde i skvěle fungující re-use centrum. Stojí za ním technické služby města, které zároveň provozují i přehledný a dobře fungující sběrný dvůr. Aktivity re-use centra doplňují potřeby místního azylového domu, a tak se ekologické prvky propojují s těmi sociálními. Dobře fungující je i Re-use centrum a nábytková banka v Českých Budějovicích a v Praze můžete Cirkulární dílnu navštívit v Kampusu Hybernská v centru města.
Špatný příklad praxe: Mnoho obcí bohužel namísto kompostérů pořídilo domácnostem se zahradami hnědou nádobu na bioodpad ze zeleně a draze teď platí za svoz, neboť nedošlo k propočítání nákladů na svoz do nejbližších kompostáren. Typicky se jedná o projekty, kdy dotační agentury kopírují projekty z regionů do regionu se snahou replikovat to, co někde možná fungovalo tam, kde není dostatečně doladěna infrastruktura. Stejná chyba se stala i v několika obcích v Jihomoravském kraji, kde namísto kompostování sváží hnědé nádoby do kompostáren vzdálených více než 30 kilometrů, což je z podstaty ekologie i ekonomiky nesmysl.
4. Bioodpad a gastroodpad není to samé
A to je důležité zmínit. Do domácností, které mají zelený odpad ze zahrad, tam patří kompostéry a předcházení vzniku tohoto odpadu.
Dobrý příklad praxe: Praha nově začíná testovat právě svoz kuchyňských odpadů z domácností. V budoucnu je důležité nezapomenout i na gastroodpady, které vznikají v restauracích a vývařovnách. Ty je možné využívat v bioplynových stanicích a vyrobeným biocng pohánět městskou hromadnou dopravu. Podobnou cestu zvažuje Brno, které však otestovalo využití čistírenských kalů a v budoucnu se nabízí přidání i kuchyňských odpadů. Vše je však třeba propočítat nejen po stránce investic, ale i provozu a výnosů z prodaných výsledných produktů.
Špatný příklad praxe: Sem se řadí všechna města a obce, která zatím nezajišťují žádný svoz gastroodpadů a ty jsou tak součástí odpadů končících na skládkách, kde produkují metan, skleníkový plyn, jehož únik často způsobuje požáry skládek.
5. Uzavření cyklu na lokální úrovni
Třídění není samospásné. Na případě obce Kněžice jsme si s panem starostou propočítali, že pokud by obec netřídila vůbec, tak by i po zdražení skládkování a bez třídící slevy platila za odpady méně než nyní. Proč? Tříděný odpad, který nekončí přímo u zpracovatele, je drahá „legrace“. Proto je v budoucnosti nutné dohlédnout na zpracování v místě, a to nabídnutím vlastních vytříděných surovin na platformách pro druhotné suroviny, které již existují a podporovat zálohové systémy nejen obalů, ale i elektroniky a dalšího vybavení – třeba i nábytku. Tak se obce zbaví odpadů, za které musí draze platit.
Skvělé aktivity dnes realizuje i IKEA se systémem Druhý život nábytku. Je zřejmé, že na dvou stranách je těžké popsat vše, co si odpadové hospodářství žádá. Proto pořádáme každý rok konferenci Odpad zdrojem, který je zaměřený na efektivní systémy nakládání s odpady a jejich využíváním na komunální úrovni. Letos jsme spojili síly s veletrhem URBIS, který se zaměřuje na chytrá řešení a vy se tak můžete těšit na odborný program i praktické ukázky včetně diskuze s odborníky. Veletrh URBIS můžete navštívit 2.-3. září v Brně.
Původně vyšlo v tištěném vydání časopisu Pro města a obce.
