Staré oblečení

Oblečení se stává čím dál významnější položkou, za kterou Češi utrácejí: v roce 2017 utratili za nové oblečení 65 miliard korun. Oproti některým evropským státům se to číslo může zdát jako málo významné (ve Spojeném Království za oblečení utratili zhruba 25krát více), nicméně jiná čísla naznačují, že tento systém není v pořádku: mluvíme především o produkci textilního odpadu. Pojďme se podívat na to, kam putuje oblečení, které už nechceme nosit a co se s ním dá dělat.

Četné analýzy směsného komunálního odpadu, které provádí Institut Cirkulární Ekonomiky, poukazují na poměrně vysoké množství textilu v odpadu, který se sváží od občanů: 7,1 %. V absolutním měřítku to znamená, že v roce 2017 Česko vyprodukovalo zhruba 147 tisíc tun textilního odpadu. 

Avšak podobný osud nepotkal oblečení, které se v Česku odevzdalo na charitativní účely prostřednictvím kontejnerů na textil v obcích, obchodech, nebo taky našlo jiného majitele prostřednictvím clothes-swapů, neboli pravidelných výměn oblečení. Je možné říct, která cesta je lepší? Řekneme si předem: popelnice na komunální odpad to nebude.

Bílý nebo červený kontejner na textil

Určitě je znáte, jsou umístěné na různých místech v obcích po celé České republice. Do těchto kontejnerů můžete přinést vyprané oblečení v dobrém a nositelném stavu. Toho se pak zhostí provozovatel této sběrné sítě: v Česku to jsou společnosti POTEX, Dimatex, Textileko, Diakonie Broumov a další. Oblečení následně putuje na třídicí stanici provozovatele, kde je tříděné dle kvality. Všechno, co ještě může posloužit jiným lidem, putuje dál – k lidem v nouzi nebo do charitativních obchodů, kde výtěžek z prodeje putuje na dobrou věc. Touto cestou se v Česku vybere ročně oblečení v jednotkách desítek tun, třeba Diakonie Broumov, jedna z nejstarších společností působících v této oblasti, měsíčně zpracuje zhruba 600 tun oblečení.

Zdaleka ne všechno oblečení, které se v tomto systému vysbírá se bude ještě někdy nosit. Častým způsobem recyklace nepoužitelného textilu je výroba stavebních izolací, technických textilií nebo výplně do autosedaček. Pro vznik těchto produktů jsou zapotřebí jisté typy textilií, zbytek však putuje na skládku, protože je skládkování v současné době nejlevnější způsob, jak s tímto materiálem naložit. Jiní provozovatelé kontejnerů posílají vysbírané oblečení do zahraničí a nemusejí se o konečné zpracování starat.

Technologické zpracování použitého textilu v Česku se tak jeví spíše jako nedostatečně rozvinuté, současně s tím i sběr samotného textilu potřebuje impulzy k dalšímu rozvoji – rozšíření hustoty sběrné sítě a propagace této možnosti mezi obyvateli České republiky. Existují ale alternativní systémy nakládání s použitým oblečením, které v Česku fungují.

Své obnošené oblečení můžete donést do prodejen H&M v Česku

Z pohledu cirkulární ekonomiky je nezbytné zajistit dobře fungující sběr jakýchkoliv odpadních materiálů, aby byly navráceny zpět do oběhu. Jednou možností, jak organizovat pohodlný a dostupný systém pro zákazníka, je vybírat od něj materiály v tom místě, kde zákazník nakupuje – zálohované pivní lahve v obchodech nebo kontejnery na textil v prodejnách H&M.

Projekt sběru použitého oblečení odstartoval v roce 2013 ve Švýcarsku a dnes se rozšířil po celém světě. Díky tomu němu se podařilo vysbírat více než 20 tisíc tun oblečení od zákazníků v roce 2018. Zákazníci můžou do prodejny  přinést použité oblečení od jakékoliv značky, jako motivační benefit získají slevový poukaz na nákup. Žádné oblečení z těchto kontejnerů nejde na skládku – 50 až 60 procent je znovu použito, 35 až 45 procent textilu je recyklováno, zbylých 3 až 7 procent je energeticky využito. Co se přesně děje s oblečením, když ho odevzdáte do prodejny?

Po tom, co oblečení odevzdáte na prodejně, je převezeno na třídicí linku, kde se ručně třídí a rozhoduje se o jeho dalším osudu. Sběr a následnou recyklaci nebo redistribuci vysbíraných oděvů pro H&M zajišťuje německá firma I:CO, jejíž název je odvozen od anglického “I collect” (Sbírám). Firma funguje po celém světě a oblečení pro ni třídí a recyklují partnerské společnosti.

55 – 60 % vysbíraného oblečení je znovu prodáno a nošeno

Pracovníci třídicích linek pak berou každý kousek do rukou a rozhodují o jeho dalším osudu. Hezké a nositelné oblečení se dostane na second-handový trh a je znovu prodáno a pak nošeno. Podle Axela Buchholze, CEO společnosti I:CO, je to přibližně 55-60 % oblečení.

Zbytek oblečení se recykluje metodou otevřené recyklace, což znamená využití oblečení v jiných průmyslových odvětvích než v oděvním – tím pádem původní kvalita oblečení klesá. Z některých oděvů se stanou čisticí hadříky a jiné jsou mechanicky recyklovány (rozřezány na vlákna) a vyrábí se z nich izolační materiál, krycí plachty pro malování nebo zátěžové koberce. U partnerů I:CO má své využití i prach, který vzniká při řezání – využívá se na výrobu plstěných desek.

Uzavřená recyklace dokáže z vláken udělat znovu látku

Při uzavřené recyklaci se z použitého oblečení získávají textilní vlákna, ze kterých se opět může vyrábět oblečení. „Společně s naším partnerem jsme zavedli individuální proces recyklace bavlny, která je následně spřádána a vyrábí se z ní nová džínovina. Díky použití existujících mechanických technologií pro džínovinu vyrobenou z bavlny a propojení různých partnerů dodavatelského řetězce, byla I:CO první společností, která kompletně zmapovala uzavřený dodavatelský řetězec.” Chlubí se úspěchy firmy v uzavřené recyklaci Axel Buchholz. Tato metoda však ještě čeká na inovace a intenzivní technologický rozvoj. Zatím není například možné vyrobit nové oblečení pouze z recyklovaných vláken, protože jsou kratší než vlákna nová. Recyklovaná džínovina tedy obsahuje pouze 20 % recyklovaných vláken.

Cílem H&M Group je intenzivní rozvoj uzavřené recyklace, tedy využití recyklovaných textilních vláken pro výrobu nového oblečení. Investice do těchto technologií můžou pomoct naplnit vizi H&M Group pro rok 2030: 100 % materiálů pro výrobu oblečení bude pocházet z recyklátu nebo jiných udržitelných zdrojů.

Pošlete oblečení dál přímo – vyměňte si ho na clothes swapu

Recyklace oblečení je skvělá. Má ale výrazně nižší prioritu před jinými způsoby nakládání s tímto materiálem: na prvním místě jsou opravy a předcházení vzniku odpadu obecně. Pokud váš šatník praská ve švech a chcete s tím něco udělat, je tady jedno zajímavé řešení: clothes-swap. 

Základní myšlenka swapů je jednoduchá – do předem domluveného místa přinesete oblečení v dobrém stavu, které již nepotřebujete, a odnesete si to, které chcete. Celý proces je obvykle zdarma, kromě drobného příspěvku za vstup. První výměny oblečení vznikly ve Spojených státech, odkud se postupně šíří napříč planetou.

S nápadem organizace výměnných akcí v Praze přišla Lucie Poubová s projektem Udržitelně Chic. Lucie staví výměny zejména na environmentální udržitelnosti a šetrném přístupu k přírodě. Ukazuje, že v oběhu je již tolik krásného oblečení, že není prakticky vůbec nutné, aby lidé chodili do obchodu. A tak se všem, kteří mají o výměnu zájem, otevírají dveře swapových akcí v Praze prakticky každý měsíc.

Při průměrném swapu o 200 lidech se shromáždí kolem 2 tun věcí a vymění se 97 % oblečení. Zbytek si odveze firma zajišťující recyklaci textilu. Tímto swapy výrazně nahrávají předcházení vzniku odpadu, udržování oblečení v oběhu, ale také i tvorbě dobrých vztahů v místních komunitách.

Každý kus, který neskončí na skládce, se počítá.

Produkce textilního odpadu v Česku je stále enormní. Definitivní ukončení skládkování textilu je ještě daleko. V současné době jeho recyklaci brání především nízké skládkovácí poplatky, které brání rozvoji zpracovatelského průmyslu na lokální úrovni. Důležitou bariérou, která přesahuje hranice Česka, je to, jak je oblečení navrhováno a jaké materiály jsou pro jeho výrobu použity. Je nutné zajistit, aby oblečení vydrželo co nejdéle v oběhu, a zároveň bylo jednoduše recyklovatelné a neobsahovalo problematické látky.

Na úrovni České republiky se už dnes dělá mnoho pro to, aby toky textilu byly odkloněné ze skládek a cirkulovaly. Zdálo by se, že výše zmíněné iniciativy si navzájem konkurují. Opak je pravdou – sběrné sítě charitativních organizací, sběr textilu v prodejnách oblečení a swapy jsou součástmi mozaiky řešení, které jsou potřebné k přechodu na cirkulární ekonomiku pro výrobu a spotřebu oblečení.  

Chcete se o módním průmyslu dozvědět víc?
Tento text vznikl jako součást příručky Cirkulární móda 2: Cirkulární ekonomika jako cesta změny módního průmyslu. Celou publikaci si můžete zdarma stáhnout zde.

LEAVE A REPLY

Please enter your comment!
Please enter your name here