Permakulturník, permakulturista a permakulturistika, zajímavé ekvivavalenty lidí, zvířat a věcí spojených s permakulturou. A o co jde? Název pochází z anglického permanent agriculture, čili zkráceně permaculture. Jde tedy o počeštěný název, od kterého se nesnadno vytváří odvozeniny. Nicméně problematika směšných označení lidí zabývajících se permakulturou není jedinou zajímavostí tohoto přístupu k životu…
A COŽE TO TEDY VLASTNĚ JE?
Z přeložení z anglického originálu by se mohlo zdát, že se jedná o jakýsi alternativní přístup k zemědělství. Nicméně realita a praxe jdou mnohem dále za tento doslovný předpoklad. Celkem výstižný je tento můj osobní zjednodušený popis: “Je to rámec, filosofie a manuál, jak žít trvale udržitelný život šetrný k sobě samému, ostatním lidem i životnímu prostředí. Staví na základech tradičních osvědčených postupů a na moderních vědeckých poznatcích.” Více jednoduchých, byť delších definic i s citacemi najdete ZDE. Permakultura je aplikovatelná celosvětově a v jakýchkoli podmínkách. V praxi je pak nejsnáze pozorovatelná právě v oblasti zemědělství, farmaření i zahradničení na všemožných úrovních. Dodržováním permakulturních principů lze dosáhnout i soběstačnosti za minimalizace vstupů a maximalizace výstupů.
Asi před dvěma lety jsem se pokoušela svému kamarádovi vysvětlit permakulturní postupy v praxi na příkladu využívání polykultur v rámci jednoho záhonu. Řekl mi na to: „Aha, takže permakultura je vlastně to, že na jednom záhonku vypěstuješ rajčata, bazalku a mozzarellu a jenom to pak shrneš na talíř jo?“ Nevěděla jsem co mu na to říct, ale alespoň trošku pravdu měl. Nicméně by mě ještě zajímalo, jak si představoval sklizeň olivového oleje k této večeři…:)
JAK TO VŠECHNO ZAČALO
Je začátek 60. let a zelená revoluce je v plném proudu. Pole i životní prostředí se hemží pesticidy a umělými hnojivy. Farmáři a agronomové si mnou ruce nad vidinou obrovských výdělků, světové organizace zase nad představou vymýcení hladu v zemích třetího světa. Ale ouha, najednou se začaly objevovat negativní důsledky používání pesticidů, zejména DDT na životní prostředí a přírodní biodiverzitu. Mezi prvními, kdo na tuto skutečnost upozornili, byla i Rachel Carson a její kniha Silent Spring, neboli Tiché jaro. Jako řetězová reakce začala vznikat spousta environmentálních hnutí pro boj s tímto enormním neuváženým ničením životního prostředí.
Na scénu přichází australský vědec, profesor a popularizátor Bill Mollison , který společně se svým žákem Davidem Holmgrenem dává základy tomuto přístupu sepsáním „permakulturní bible“ Permaculture One (1978). Jejími základními tématy jsou funkce přírodních systémů a poukázání na odlišné a neudržitelné fungování lidské společnosti, zejména z dlouhodobého hlediska.
A CO TEĎ?
Je nutno podotknout, že situace 70. let se s dnešní dobou dá těžko srovnávat, zejména v rozvinutých zemích. Ekologické cítění společnosti je přeci jenom na vzestupu. Podle některých odborníků se nyní nalézáme v době plastové, kdy produkujeme tolik zbytečného odpadu, že se s ním nezvládáme efektivně vypořádat. Máme výzkumy na všechno, i když to někdy může být nesmyslné a nedůležité. Stroje za nás dělají téměř všechnu práci. Společnost díky moderním vymoženostem ztrácí sociální kontakt a neví co s volným časem, ztrácí hodnoty. Nenastal tedy čas vrátit se ke kořenům? K hodnotám našich předků? Myslet na budoucnost našich potomků? Více klišé věty mě už opravdu nenapadly, nicméně na nich něco je. Nezašla tedy věda a technika dále než je nutné? Má ještě kam jít?
To jsou otázky na jiný typ článku, možná i téma několikadílného románu. I když ale pomineme tyto filozofické otázky, je zřejmý posun lidského smýšlení více ekologickým směrem – ať už vzrůstajícím počtem ekospolečností, biozemědělských podniků, komunitních zemědělství, městského pěstování a kompostování apod.
ALE PROČ TO TADY VŠECHNO VYKLÁDÁM
Cílem tohoto článku bylo zejména vysvětlit „co, proč, kdy a jak“ lidem, kteří o permakultuře slyšeli, ale, stejně jako já, měli vždy problém to jednoduše vysvětlit. Snad se mi to alespoň částečně povedlo. Nicméně je v nadlidských možnostech to vše pospat v těchto několika odstavcích, proto pokud vás toto téma zaujalo, doporučuji zejména stránky neziskové organizace , kde je vše jasně a názorně vysvětleno. Na webovkách můžete také najít spoustu nabídek pořádaných kurzů a workshopů.
Za sebe také mohu nabídnout více vědecky orientovaný týdenní kurz (letní školu) pořádaný v létě na ČZU v Praze – Permaculture and Science. Je určen zejména studentům souvisejících oborů (např. zemědělství, krajinná architektura, soběstačnost,…) a za účast na celém kurzu je možné získat 3 ECTS. Nicméně zúčastnit se alespoň části kurzu bude umožněno i těm, kdo se včas přihlásí a zaplatí (do naplnění kapacity samozřejmě). Lekce a exkurze proběhnou v angličtině. Více informací najdete ZDE
[…] PERMAKULTURA aneb PERMANENTNÍ KULTURISTI MEZI NÁMI […]