Dodnes si pamatuji, jak nás táta ještě v devadesátých letech minulého století vzal poprvé do McDonald’s. Tehdy se tam burgery číslovaly od jedné do pěti (od nejmenšího po největší). Já jsem si tenkrát poručil čtyřku (tušil sem totiž, že pětku bych nedal). Pro dítě jako já, které vyrostlo na amerických filmech to byl naprosto senzační zážitek. Nadšení pro tenhle fastfoodový řetězec mi vydrželo až do vejšky – cestou domů z akce přeci nebylo nic lepšího než cheeseburger a coca-cola. Poslední dobou se ale snažím McDonald’s a jemu podobným vyhýbat. A očividně nejsem sám.
McDonald’s se potýká s úbytkem zákazníků a s tím spojeným poklesem tržeb. Generace dětí i dospělých, které si užívaly Happy Meal, Big Mac nebo třeba díky kultovce Pulp Fiction proslavený ‚čtvrtlibrák se sejrem‘ totiž směřují své chuťové buňky někam jinam. Pomalu nám začíná docházet, že jídlo, které vypadá a chutná ve všech prodejnách stejně, asi nebude nejlepší. Určitě jste viděli film Super Size Me (jestli ne, určitě jděte do toho – trailer). Snímek sleduje život muže, který jeden měsíc nejedl nic jiného, než McDonald’s. Ano, je to trochu přehnané, ale fyzické (obezita) i mentální (deprese) dopady tohoto experimentu jsou hrozivé. Dlouhou dobu také kolovala po internetu fáma, že hranolky od McDonald’s netlejí a i po roce vypadají stejně (nikdo bohužel neví, kde je pravda; asi tradičně někde mezi).
Jídlo je dnes obecně velice často skloňované téma, zejména pak jeho původ, kvalita a proces výroby. Naše požadavky a očekávání rostou a čím dál tím víc lidí je ochotno si připlatit za kvalitu (Zdeněk Pohlreich od začátku hlásá, že to přeci děláme pro sebe, tak proč nepřihodit pár (desítek) korun navíc za lepší ingredience). A přesně tohle je jeden z důvodů, proč jsou ve fastfoodech kratší fronty. Tam chodíme pro levné a rychlé občerstvení a ne za kulinářským zážitkem.
McDonald’s se jako správný korporátní gigant snaží pokles tržeb zastavit. V několika restauracích v Kalifornii testuje strategii ‚sestav si svůj vlastní burger‘. Zákazníci zde mají možnost vybrat si z mnoha různých přísad a vypiplat si svůj burger do detailu. Příprava takového pokrmu ovšem déle trvá a také víc stojí, což jde proti základní filozofii fastfoodu. Jen čas teď ukáže, jestli to známý řetězec zachrání, a nebo mu už opravdu zvoní hrana.
PS Pokud vás zajímá, jak vypadá takový McGangbang nebo Monster Mac, mrkněte se zde.
Titulní fotografie: yung, Flickr, 2006, CC BY 2.0
