Sedím na židli, kterou jindy okupuje pozadí některého ze senátorů a poslouchám komentáře o tom, jak je těžké zvyšovat míru třídění odpadů, protože Češi vedou evropské příčky a už téměř nemáme co vylepšit. Na sobě mám vysoké podpadky, šaty a sako. V hlavě mám velmi čerstvé obrázky z analýzy odpadu. Konkrétněji – mám v hlavě obrázek sebe samé oblečené do holinek, protichemických rukavic a kombinézy. Sebe samu vidím s rouškou na puse a nose tak, abych ten smrad vůbec vydržela. A říkám si… Tak já vám všem asi řeknu, kolik my toho ještě vytřídit můžeme. Takové semináře na půdě Senátu jsou potřeba.Takové , kde vyjádří názory všechny strany, kterých se odpady týkají. Je ale potřeba, abychom si přestali hrát na nemohoucí a začali makat.
Za poslední rok mi prošlo rukama několik tun odpadu. Je to moje záliba, ve svém volném čase nedělám nic raději. Odpadek sem, odpadek tam. Jednorázová plena, hygienické potřeby, psí exkrementy, prohnilé jídlo… Znáte snad lepší aktivitu na pěkný slunný den s teplotami nad třicítku? No dobře, já znám. A hrabat se v odpadu je aktivita, kterou si člověk jednou prožije a už ji nepotřebuje. Já jich mám za sebou několik a ještě mě jich spoustu čeká.
Na začátku to bylo z hecu.
Když jsem zakládala INCIEN, tak jsem začala pracovat s firmou JRK. Je to tým lidí, kteří se rozhodli změnit svět odpadového hospodářství v Čechách a na Slovensku. Skromný plán, že? Velmi jednoduše mohu napsat, že našli díru na trhu. Začali totiž nabízet obcím produkty a služby, které jim pomáhají snižovat množství odpadu, předcházet jeho vzniku a to třeba díky domácímu kompostování. Objezdili stovky obcí a našli cestu, jak starostům vysvětlit, že celý systém může fungovat úplně jinak. Jen je důležité mít odpady ve vlastních rukou. A ne vždy věřit datům, které obcím dávají svozové firmy. I když jsou i takové, které fungují přesně tak jak mají – férově.
A právě lidi z JRK mi ukázali, že jestli chceme lidem dokázat, že to fakt jde jinak, tak jim musíme ukázat data. Reálné. Žádné statistky a pěkná čísílka “vygooglovatelná” na internetu. A tak se oni sami začali hrabat v odpadu a naučili to i mě. Ze začátku jsem si říkala – fajn, tak jednou to dám a pak už to nebude potřeba. Jenže ona ta hromada z obce o pětistech obyvatelích vypadá úplně jinak než ta, která putuje do malešické spalovny z městské části Praha 7. A tak mi to hrabání v odpadu zůstalo do dneška.
Víte, nerada tvrdím lidem něco, co vlastně ani nevím, jestli je fakt pravda. Já často slýchám různá tvrzení – v médiích, na konferencích, při schůzkách s lidmi, které toto téma zajímá. Třeba to, že víc už třídit nejde a tomu se mi zase tak moc věřit nechtělo. A tak jsem si (s bandou pomocníku, samozřejmě) prohrabala několik kup odpadu a zjistila, že toho odpadu, který se vážně hodí jen na energetické využití není moc. Říkáte si – tak proč stavět nové spalovny? Nemuseli bychom. Pravda. Za předpokladu ale, že každé malé děcko bude vědět, kam patří nápojový karton od mlíčka, které má ke svačině či slupk od banánu. A oni to, bohužel, neví.
…
Konec polemiky a pojďme k věci ale. Je hodně věcí, které je třeba změnit a je na nich třeba makat. A proto nemůžu psát litanie a sedět u toho v kanceláři na zadku. Já vám chci jen ve stručnosti napsat pár věcí, které mi plují hlavou, když probírám vaše a odpady a říkám si, ….
Nepoužívejte jednorázové plastové obaly. Na jídlo, na pití, na sváču… Prostě ne. Dejte jim sbohem. Sice jsme občas leniví něco vymít a nebo si to s sebou vzít, ale představa plastové lžičky, která má za sebou tour de world a v závěru skončí po jednom obědě v koši je fakt smutná.
Zkuste zase začít prát plíny. Já vím, je to pohodlné – mít jednorázovky a pak je hodit do koše. Ale za rok je to třeba tuna odpadu a to fakt není málo. Přitom internet je plný článků o tom, jak jsou pleny pratelné levnější, pohodlné a k zadku vašeho dítěte fakt příjemnější.
Kompostujte. Nemusíte být hipstr z Letné abyste doma měli kompostér a prostě už nikdy víc šlupky do zeleniny do koše neházeli. Na skládce jim není dvakrát hej, tlejí, smrdí, produkují metan a už nikdy se nevrátí tam, kam patří – do půdy.
Třiďte odpady. Všechny. No prostě jo. Hliník můžeme recyklovat jak blázni donekonečna. To samé se sklem. Plasty se dají požít na tisíc dalších věcí, nápojové kartony se recyklují třeba na toaletní papír nebo desky ke stavbám domů, elektroodpad se rozebere “do mrtě” a drahé kovy putují zpět do hutí a nemusí kvůli jejich těžbě umírat u práce děti v Africe. Jdu do extrému, ale fakt to má smysl.
Hoďte svoje staré oblečení do kontejneru na textil. Třeba je až na konci ulice a možná taky na konci vaší čtvrti, ale fakt se pak dostane tam, kam má. Buď do second-handů a dá práci dalším lidem, nebo se zrecykluje a využije v automobilovém průmyslu nebo pomůže lidem v nouzi. Kdyuž už vám je jedno, co se s vašimi starými kousky stane, tak jim aspoň dejte druhou šanci.
Začněte na odpad myslet už ve chvíli, když si ho vkládáte do košíku. Není k dispozici bezobalová alternativa? Nebo něco, co je v obalu, který se dá zrecyklovat? Nerecyklovatelné jsou jednorázové obaly, které jsou zamaštěné a i když to byl na začátku papír vysoké kvality, tak po jeho znečištění se s ním již nic dělat nedá. Sáčky na zeleninu a ovoce – přineste si svoje. Vždyť už pomalu, ale jistě, začínáme mít na trhu zajímavé alternativy!
Je toho ještě mnohem víc, ale nejdůležitější jsem už řekla. Jedině tím, že každý z nás bude třídit odpady už doma, tak z nich můžeme udělat zdroje. Posílíme materiálové toky, které proudí směrem k recyklačnímu průmyslu a dáme vale těžbě surovin, které nám docházejí. Nebudou nám za humny smrdět skládky a můžeme našim dětem říct – nebyli jsme sice ukázkoví, ale fakt jsme pro to, abyste měli co jíst, z čeho si vyrobit vlastní auťáky a notebooky a pro to, abyste měli za domem kus louky, kam můžete vyběhnout bez toho, aniž byste pod nohama měly tuny odpadků zavalené hlínou, udělali maximum.
